Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVnímání Ruska se po Putinově agresi na Ukrajině zásadně změnilo. Minimálně v Česku to platí téměř bezpodmínečně. Cokoliv ruského je spojováno se současným režimem v Moskvě a projevuje se to podle Jany Kitzlerové například na knižním trhu.
Nakladatelé nevydávají ruské autory
„Třeba nakladatelské domy jsou opatrnější při nasmlouvání dalších překladů ruské literatury do češtiny. A to dokonce autorů dávno mrtvých. Obávají se totiž, že to náš trh neunese. Myslí si, že když půjde v tuto chvíli český čtenář do knihkupectví, tak už si nekoupí překlad Dostojevského. A to kvůli tomu, že to byl Rus,“ popisuje rusistka.
„Možná jde o příliš velikou zkratku, které bych se ráda vyhnula. Uvidíme. Já jsem například aktuálně přeložila eseje jednoho ukrajinského básníka, který však píše rusky. Měly by vyjít na podzim. Takže je to vlastně ruská literatura. Nebo není? Tak uvidíme, jak to dopadne,“ uvádí osobní zkušenost odbornice.
Je podle ní na Filozofické fakultě ohrožena rusistika jako obor? „Sice se k takovému soudu necítím zcela kompetentní, ale podle mého soukromého osobního názoru ano. Dochází totiž k celkovému odklonu koncepčního směřování Ústavu východoevropských studií. Sama jsem tam studovala, takže jsem do jisté míry už také pamětnicí.“
„A to, co se dnes děje, je skutečně odklon od tradičního filologického pracoviště. Dochází k jakémusi posunu směrem ke zkoumání Ruska, možná i celého postsovětského prostoru. Kolegové se možná urazí, ale já si to dovolím říct z mého osobního pohledu. Ke zkoumání Ruska se začíná přistupovat prizmatem pseudohistorickým,“ vysvětluje svůj postoj Kitzlerová.
Ohrožená nezávislá rusistika?
Znamená to, že rusistika se teď bude na Filozofické fakultě studovat prizmatem současné agrese na Ukrajině? „Do jisté míry ano, protože je dáván akcent momentální politické situaci, jakémusi kulturologickému usazení Ruska.“
Přitom podle ní se už v tuto chvíli přesně v tomto duchu vyučuje rusistika například na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Tím dochází k jakémusi programovému sblížení s některými programy jiných fakult. Jen doufám, že kolegové, kteří směřují právě tímto směrem, historickým, hodnoceným i na základě současné politické situace, se nevzdají své schopnosti kritického myšlení.“
„Hledání kořenů současné špatnosti rezonuje v naší společnosti obecně. Myslím si, že zaznívá do jisté míry ze všech stran, že Rusko vždycky mělo určité imperiální tendence,“ míní rusistka.
Proti propuštění Jany Kitzlerové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vystoupila i místní odborová organizace. Ta už na konci července veřejně protestovala proti nucenému odchodu výrazných odborníků na Rusko. Na sociálních sítích přímo uvedla: „Ohrožuje se tím budoucnost studia Ruska a Pobaltí, a to v době, kdy to představuje jasný společenský zájem.“
Ovlivňování učitelů i studentů?
Na protestu zazněla i další prohlášení. Například Tomáš Hoskovec z Pražského lingvistického kroužku mimo jiné vystoupil s projevem, ve kterém varoval před hrozbami přicházejícími se vstupem soukromých nadačních peněz do vysokoškolského života. Položil si otázku, zda si Karlova univerzita uchová například při spolupráci s Centrem Borise Němcova potřebnou akademickou nezávislost.
„Centrum Borise Němcova je pracoviště při Filozofické fakultě UK,“ vysvětluje Kitzlerová. „Kdo byl Boris Němcov, není potřeba připomínat. Novinkou ale je, že na Ústavu východoevropských studií vznikl nový studijní program, který je plně financován právě tímto centrem. Tedy centrem, které se netají svou politickou motivací.“
„Je to nadace, která vznikla určitě z velmi správných a pádných pohnutek, ale má za sebou určité politické pozadí. V tom vidím možná rizika ohrožení akademických svobod. Platí, že koho chleba jíš, toho píseň zpíváš,“ hodnotí situaci expertka.
„Pokud tedy nějaká soukromá nadace, která bezpochyby v této době stojí na správě straně barikády financuje celý studijní program, platí pedagogy, pak do jisté míry asi může také říkat, čím se ti akademikové a akademičky mohou zabývat a čím naopak nemohou. O čem mají či nemají bádat,“ myslí si rusistka.
Jen ať nás zavřou, tady jsme víc slyšet. Ruští disidenti odmítají odejít |
„A v neposlední řadě: ten nový program přinesl i příliv nových akademiků a akademiček. Nedělala jsem si nějakou důkladnou rešerši, ale z mého pohledu je jejich odborné pozadí ne úplně zřetelné. Nevíme, odkud přicházejí, co mají za sebou, co mají před sebou. Nejsem součástí tajných služeb, takže neznám jejich prověření, ale byli propuštěni kvalitní akademici, například i můj kolega, docent Ilja Lemeškin, který je vynikající odborník, evropsky známá osobnost. A oproti tomu přicházejí noví akademikové a jejich odbornost neumím posoudit,“ uvádí Jana Kitzlerová.
Všichni Rusové nejsou nepřátelé
Zajímavostí je podle ní skutečnost, že o studium rusistiky na Filozofické fakultě zatím zájem neklesl. „A to ani v letošním roce.“
„Víte, podle mě nelze celý ruský národ vzít, smíchat do jednoho pytle a označit ho za nepřítele. I ruští akademikové s oporou ruské akademie věd z moskevské Lomonosovy univerzity a z řady dalších pracovišť podepsali hned po začátku války otevřený dopis, kde ruskou agresi jednoznačně odsuzují,“ vysvětluje svůj postoj rusistka.
„Věřím, že to není tak, jak ukazují průzkumy, podle kterých Putina podporuje 70 procent obyvatel. Strašně chci věřit, že to není pravda,“ doufá rusistka. „Když začala válka, tak jsem řekla, že mi je moc líto všech Ukrajinců, ale je mi také strašně líto Rusů, kteří ponesou všechny následky této války, aniž za to jsou odpovědní. Navíc teď nemohou nic dělat, jsou zcela izolováni, vyobcováni z odborné obce, do jisté míry je jim znemožněno vykonávat jejich povolání.“
Jana Kitzlerová pak ještě v závěru Rozstřelu otevřeně hovořila o velmi špatných platových podmínkách na Filozofické fakultě. „Dočetla jsem se, že průměrný plat odborného asistenta, což byl můj případ, na filozofických fakultách v této zemi je něco kolem 33 tisíc hrubého. A já musím říct, že jsem neměla takto vysoký plat, tak si asi každý může udělat obrázek,“ uzavírá rusistka.
