Když zahájil Jan Žižka svou kariéru vojevůdce, bylo mu kolem šedesáti.
O tom, kde sbíral zkušenosti, které během následujících pěti let zúročil v deseti velkých vítězných bitvách a řadě menších, se historici jen dohadují. Jako žoldnéř, lapka i účastník bojů za hranicemi se naučil mistrně improvizovat, využívat moment překvapení a vést partyzánskou válku, jak by se řeklo dnes. Přinesl také řadu inovací. Využíval vozovou hradbu i střelné zbraně.