Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvMá podle vás prezident právo odmítnout návrh premiéra na jmenování nového ministra?
Obecně – a bude to takový amatérský pokus o výklad ústavy z mojí strany – si myslím, že v duchu ústavy to úplně není. Ale jsou tady precedenty z minulosti, kdy se to stalo. Takže si myslím, že pokud by současný prezident následoval tyto precedenty, tak by to udělat mohl.
A myslíte si, že je toho Petr Pavel schopen a že to udělá?
Na to jsem sám velmi zvědav. Já bych to nevylučoval. Myslím, že je možné, že se do konfrontace pustí. Nebo také ne. To uvidíme. Ale řekl bych, že je nenulová pravděpodobnost, že to zkusí.
Kdyby prezident Filipa Turka skutečně odmítl jmenovat, jaký mají Motoristé plán B?
Plán B je především v tom, že se o žádném plánu B nebude veřejně hovořit, zejména ne do médií. Myslím, že jsou tady tři nebo čtyři možnosti. Jednu jsme si ostatně vyzkoušeli v roce 2017, kdy tehdejší premiér Babiš přišel s návrhem na ministra zahraničí, prezident Zeman to odmítl a trvalo asi tři měsíce, než se to vyřešilo a přišli s náhradním jménem. Může to být premiér, který bude pověřen řízením ministerstva zahraničí. Může se stát, že Motoristé řeknou: V tomhle případě do vlády nevstupujeme, protože to bude nepřekročitelná podmínka. Scénářů je celá řada a teď nemá cenu říkat, který je pravděpodobnější.
Jste připraven z lavičky náhradníků kdykoliv vyskočit a ministrem se stát?
To je přesně ta otázka, na kterou nelze v tuhle chvíli odpovídat, protože žádná taková nabídka není na stole. A právě proto není ani možné o ní spekulovat.
Ale pocitově – máte chuť? Celý profesní život se v zahraniční politice pohybujete.
Rozumím těmto otázkám, ale čím méně na ně odpovím, tím méně prostoru k různým spekulacím zavdám. Abych to shrnul, rozhodně to není něco, s čím bych denně usínal a probouzel se.
Sám říkáte, že se kolem Filipa Turka zbytečně vytváří napětí. Není to ale adekvátní vzhledem k jeho starším výrokům?
Já se musím snažit, aby Motoristé uspěli jako celek, byť nejsem členem a nejsem ve vyjednávacím týmu. Chci, aby to dobře dopadlo. Ten příběh (o screenshotech Turkových sociálních sítí) je ale hodně zvláštní. Já mu příliš nevěřím. Ten náhlý objev jakéhosi člověka, který si je rok a půl schovával v šuplíku, je hodně kuriózní. A já mu opravdu příliš nedůvěřuji – celé té konstrukci. Já znám Filipa Turka asi rok a půl, nejsme celoživotní přátelé, ale jak jsem ho poznal, je to normální standardní politik. Má euroskeptické názory. Nereprezentuje hlavní proud, jaký by si část médií představovala, ale tu funkci by s dobrým týmem vykonávat mohl a podle mě by ji zvládl.
Až letos skončilo vaše členství v ODS. Jsou v této straně pořád lidé, ke kterým máte blízko?
Mám pocit, že cesta, kterou si ODS vybrala po roce 2020, je nevratná. Je to vidět i na tom, že když Petr Fiala nastupoval, měla ODS 18 tisíc členů, dnes má méně než 10 tisíc členů. Skoro polovina lidí odešla. Odcházeli staří odéesáci, lidé jako já, kteří se nemohli smířit s posunem ODS do středu, s takovým tím topkařením. A já mám pocit, že ODS teď vůbec neřeší návrat ke své původní identitě. Jedou pořád rétoriku Antibabiš, pořád hysterii, že všude zuří hybridní válka a všude je ruský agent. Já myslím, že tohle není cesta k úspěchu.
Ale jsou to pořád pravičáci?
Tím si taky úplně nejsem jistý. Když se podíváte na praktické kroky, které dělali – zvyšování celkové daňové zátěže, to, co dolehlo na střední třídu, ceny energií – tak to tedy moc pravicové nebylo.
Ale Andrej Babiš, se kterým budou Motoristé ve vládě, taky není žádný pravičák…
To jsem ani nikdy netvrdil.
Nebyl by pro Motoristy lepší programový kompromis právě s ODS? Vám by to asi bylo bližší.
Na tango jsou potřeba dva a ODS tohle tango tancovat nechce. Mně by bylo bližší, kdyby ODS dokázala obnovit svou autonomní politiku. Říkal jsem, že tam jsou styčné body, ale ODS se od Motoristů odtahuje, nasazuje jim psí hlavu a mluví o nich jako o extremistech nebo populistech. Tam příliš vstřícnosti nevidím.
Poradce pro národní bezpečnost Pojar končí. Nová vláda si má vybrat svého, míní |
Řekl jste, že byste se rád podílel na formování zahraniční politiky. Zmiňoval jste jako vzor Tomáše Pojara.
Ano, podílel, ale ne jako poradce pro národní bezpečnost. Jen jsem zmiňoval Tomáše Pojara, který tento post u premiéra Fialy vykonává. Ten nebyl poslanec ani ministr, ale dokázal si vybudovat vliv. To mě inspiruje. Nejde mi o název funkce, ale i mimo vládu lze mít vliv.
Kam se podle vás česká zahraniční politika vydala špatně v posledních letech?
Naznačil jsem to a napsal i do motoristického programu. Některé formulace už jsou i v připravovaném vládním prohlášení. Nenajdete tam hodnotovou nebo havlovskou zahraniční politiku. Jsou tam slova jako pragmatická, realistická, národní. Je tam spolupráce ve střední Evropě, V4, strategické partnerství s USA. To tahle vláda verbálně sdílela, ale nepřetavila v činy. A je tam věta, že máme mít dobré nebo alespoň standardní vztahy se všemi klíčovými mocnostmi.
Tedy i s Ruskem?
Rusko to teď není. Tam je problém s invazí na Ukrajinu a tam se nelze sbližovat, dokud nebude konflikt ukončen. Ale to, co tahle vláda provedla s Čínou, to mi vadí. Zhoršila vztahy na úroveň, která tady nebyla od roku 1992. Vidíme to na tom, že Čína prodloužila bezvízový styk s Evropskou unií do roku 2026 se dvěma výjimkami – Českou republikou a Litvou. To je nestandardní a to musíme napravit.
Chápu to správně, že chcete rezignovat na havlovský lidskoprávní akcent v české zahraniční politice?
To chápete správně. Je zapotřebí hovořit o politice zájmů více než o politice hodnot. Zájmy a hodnoty se někdy potkají, ale často jdou proti sobě. To dobře věděl třeba Henry Kissinger. Malá exportní země jako ČR se musí chovat pragmaticky: komunikovat se všemi, i s těmi, kteří se nám nelíbí, nesnažit se je poučovat. Minulá vláda pořád někomu kázala. Výsledek: vztahy s Amerikou jsou na nule, s Čínou v minusu a Slovensko s Maďarskem se málem staly našimi nepřáteli. Takhle se to dělat nedá.
Co když v USA po Trumpovi přijde k moci zase demokrat – neskončí pragmatická koncepce? Jaké tři první kroky by měla nová vláda v zahraniční politice udělat? A co když se prezident Petr Pavel znovu setká s dalajlamou? I na to odpovídal Jan Zahradil v Rozstřelu.
