Jakešův legendární projev o „kůlu v plotě“ slaví 20 let

Hodná holka Zagorová, bojleři nebo kůl v plotě. To jsou klíčové výroky šéfa KSČ Milouše Jakeše z jeho legendárního vystoupení na Červeném Hrádku na Plzeňsku v červenci 1989. Od projevu, který předznamenal pád komunismu a který se Jakešovi spolustraníci marně snažili utajit, právě dnes uplynulo 20 let.

Milouš Jakeš na výročí svého projevu odjel na chalupu. Novinářům se vyhýbá. | foto: Profimedia.cz

„Lidi tehdy uslyšeli, že se komunisti cítí jako kůl v plotě. Přestali z nich mít strach, a to bylo pro revoluci blahodárné,“ vzpomíná bývalý disident a pozdější ministr Alexandr Vondra.

Audiozáznam projevu Milouše Jakeše na Červeném Hrádku

Projev nejmocnějšího komunisty v zemi byl plný nechtěného humoru. Sebelítost, komické útoky na odpůrce režimu a výčitky, že to soudruzi v minulosti „s tou socializací trošku přešvihli“. Jakeš mluvil spatra a některé jeho věty postrádaly logiku i normální větnou stavbu.

„My s tím souhlasíme, s tím lidem“

Nejdůležitější ale bylo, že tehdy vůdce komunistů veřejně a poněkud bezelstně oznámil, že totalitní režim už mele z posledního.

„A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid to žádá. My s tím souhlasíme, s tím lidem. A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě a neměli jediného slova podpory,“ horlil Milouš Jakeš při projevu v kulturním domě, kam si sezval šéfy okresních stranických buněk.

Další jakešovy perly

O bojlerech
„Přišel jsem k jedné pani, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím, měli jich asi deset tisíc těch brojlerů a měli sedm prasat, no.“ (Jakeš místo označení zvířete – brojler – použil výraz pro ohřívač vody .)

O hodné holce Zagorové
„Umělci, kteří to podepsali (protirežimní petici Několik vět), žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. (...) Tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další, ne 600, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní.“

O pekařích a vládě
„Víceméně jsme za všechno jakoby odpovědni. Neni chleba, co dělá vláda, jaktože neni chleba, co dělá strana, jak to řídí, že nejezdí chleba. Ptá se někdo v kapitalismu na takovouto otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne spojovat svojí vládu, že pekař neuměl ... neupek chleba. Kritizujou pekaře.“

O Václavu Havlovi
„A máme-li tedy my, centrálně jako ÚV rozmotávat, to musíte vy pomoct, aby ten Havel pocítil, že ho lidé zezdola kritizují.“

Z projevu, který zazněl 17.7.1989

Komunisté původně chtěli nahrávku projevu zabavit, aby se nemohla dostat na veřejnost. Unikly jim však dvě různé zvukové nahrávky. Jednu u sebe ukryl televizní technik Antonín Dekoj. K druhé se dostal disident Alexandr Vondra a poslal ji přes hranice. Za pár dní už mohl blábolícího Jakeše slyšet každý, kdo si naladil Svobodnou Evropu.

„Magnetofonovou kazetu s projevem mi tehdy přinesl překladatel Pepa Vohryzek. Pustili jsme si ji u mě v kuchyni a strašně jsme se chechtali. Řekli jsme si: Tohle musí jít hned ven, do rádia,“ vzpomíná Vondra. Už za pár měsíců se heslo „Nechceme kůl v plotě“ skandovalo na náměstích během sametové revoluce v listopadu 1989.

Návštěva u vrčícího Jakešáka

Jak na dvacet let starý trapas vzpomíná samotný Milouš Jakeš?

„Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. Udělali z toho velkou záležitost, která měla zdiskreditovat mě i komunistickou stranu,“ řekl před čtyřmi lety. Šestaosmdesátiletý komunista dnes žije v ústraní v luxusní vilové čtvrti v Praze-Dejvicích a s novináři nemluví.

„Odjel na chalupu,“ řekla ve čtvrtek Jakešova vnučka reportérovi MF DNES přes branku rodinného domu.

„Kvůli novinářům jsem nechala odpojit zvonky,“ dodala. „Vidím ho tu často chodit, je to bezproblémový soused. Snad jedině jeho vlčák pořád štěká a je agresivní, říkáme mu Jakešák,“ líčí jedna ze sousedek bývalého generálního tajemníka KSČ.

Sestřih z Jakešova vystoupení v Červeném hrádku

Zvuková nahrávka legendárního projevu je dodnes spojena s malou záhadou. „Není mi jasné, jak se dostala z televize ven. Svou nahrávku jsem totiž nikomu nedával,“ říká televizní technik Dekoj.

Ani Alexandr Vondra neví, jak dnes již zemřelý Josef Vohryzek ke druhému záznamu přišel. Podle samotného Jakeše může za únik projevu konspirace.

„Dnes se ukazuje, že to byla tajná služba. Prostě byl zájem zdiskreditovat mě,“ řekl před lety.

Historik Petr Blažek z Ústavu pro soudobé dějiny s ním však nesouhlasí. „Nejsou žádné důkazy o tom, že by se tím tajná služba zabývala,“ říká.

Jisté je, že projev byl pro vůdce komunistů „labutí písní“. Netrvalo ani pět měsíců a vedení KSČ, které se zoufale snažilo zachránit hroutící se režim, nepohodlného Jakeše demonstrativně vyloučilo ze strany. Z nejvyššího funkcionáře se stal ze dne na den obyčejný důchodce. Od té doby žije v ústraní. Jen čas od času se objeví na komunistické oslavě 1. máje. Zatímco dříve tam hlasitě zpíval internacionálu, na poslední oslavě už jen poslouchal a mlčky přihlížel.

Odkaz na Jakeše?

Projevy přirovnávané ke slavnému Jakešovu:

Milan Richter, pražský radní ODS:
„Ten, kdo podepsal tu petici, tak si by si každý řekl: No, víte, to jsou určitě ti, co nedostávají ani korunu. Opak je pravdou. (...) Každý z těch ředitelů se ráno probudí a každého prvního měsíce má na účtě dva miliony korun...“ (o petici divadelníků)

Vítězslav Jandák, poslanec ČSSD:
„Pan Fenič, který tam vydělal miliony, najednou protestuje. Já nevím, proti čemu protestujou. Ale to je taková vždycky skupina lidí, který protestujou, láskopravdaři, proti všemu.“ (o petici umělců proti volbě šéfa ČT)