Jakeš se 17. července 1989 na Červeném Hrádku pokusil neformálně promluvit o zásadních problémech – o potížích s přestavbou, vzrůstající opozicí a reagovat i na opoziční petici Několik vět, kterou tehdy podepsaly tisíce lidí včetně řady známých osobností kulturního a společenského života.
První část jeho vystoupení tvořil třicetiminutový projev, následně pak další půlhodinu odpovídal na předem podané dotazy. Přestože Jakeš působil dlouhá léta jako ekonomický expert strany, do jednotlivých otázek a odpovědí se všemožně zaplétal a působil zejména při některých pasážích absurdně až komicky.
Proslulé se stalo například jeho zaměňování bojlerů a brojlerů nebo jeho žádost o větší podporu politiky vedení komunistické strany. Nechtěně tak šéf komunistů veřejně a poněkud bezelstně přiznal, že totalitní režim už mele z posledního.
„A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid to žádá. My s tím souhlasíme, s tím lidem. A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě a neměli jediného slova podpory,“ horlil Jakeš před okresními stranickými tajemníky.
"Už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok"
Legendární se stala pasáž, ve které chtěl vyvolat ve společnosti závist a obrátit veřejné mínění proti umělcům, kteří podepsali Několik vět. „Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis… seznam těch umělců, kteří berou nad těch sto tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další ne 600, milion, dva miliony berou. Jandové a jiní každý rok. Ti náhodou neprotestovali,“ stěžoval si soudruhům jejich generální tajemník.
Jakeš umělce jenom nepomlouval, ale strana je i trestala. Zagorové tehdy byla pozastavena umělecká činnost a až do pádu komunistického režimu nesměla veřejně vystupovat. Čekal ji výslech na Státní bezpečnosti. Odolala tlaku, aby podpis odvolala, naopak ho potvrdila. „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil,“ řekla tehdy zpěvačka. Záznam projevu pořídila Československá televize. Původně měl běžet v televizním přenosu celý, nakonec se však cenzoři rozhodli nahradit ho symfonickým orchestrem a z hodinového záznamu odvysílala jen krátký šot ve zprávách.
Miloš Jakeš- narodil se 12. srpna 1922 v obci Brloh u Českého Krumlova. Vyučil se elektromontérem, do KSČ vstoupil už v roce 1945 a stal se funkcionářem. Postupně stoupal stranickou hierarchií. Vystudoval vysokou školu v Moskvě a od roku 1981 byl tajemníkem ÚV KSČ pro ekonomiku. V prosinci 1987 byl překvapivě zvolen nástupcem šéfa komunistů Gustáva Husáka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, nejvlivnější politické funkci tehdejšího Československa. V čele strany vydržel do listopadových událostí roku 1989, v prosinci 1989 byl dokonce z KSČ vyloučen. - žije jako důchodce v Praze, příležitostně vystupuje na veřejnosti. |
Jakešův projev, který de facto předznamenal pád komunismu, se jeho spolustraníci marně snažili utajit. Od techniků se nahrávka dostala až k mluvčímu Charty 77 Alexandru Vondrovi. „Lidi tehdy uslyšeli, že se komunisti cítí jako kůl v plotě. Přestali z nich mít strach a to bylo pro revoluci blahodárné,“ vzpomínal pro iDNES.cz bývalý disident a nyní europoslanec Vondra. „Magnetofonovou kazetu jsme si pustili u mě v kuchyni a strašně jsme se chechtali. Řekli jsme si: Tohle musí jít hned ven, do rádia,“ vzpomíná Vondra.
Přes Vídeň poslal nahrávku redaktorovi Svobodné Evropy Milanu Schulzovi. Rozhlasová stanice ji pak 29. července odvysílala i se Schulzovým komentářem. Projev se nešířil jen díky Svobodné Evropě, ale rychle se množily i magnetofonové kazety s nahrávkou. Během sametové revoluce jej pouštěli v ulicích a později vyšel na CD.
K nahrávce se v minulosti vyjádřil i bývalý generální tajemník. Za únikem nahrávky podle něj stála StB a projev byl sestříhán. „Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. Udělali z toho velkou záležitost, která měla zdiskreditovat mě i komunistickou stranu,“ řekl Jakeš.
Za všechno může Lorenc
Státní bezpečnost ostatně Jakeš viní i z listopadových událostí. Podle svého loňského prohlášení je přesvědčen o tom, že studentské shromáždění 17. listopadu 1989 v Praze zneužili pro své účely příslušníci StB v čele s Alojzem Lorencem ve spolupráci s některými členy tehdejšího ústředního výboru KSČ. „Chtěli změnit svým činem vedení strany, a zatím otevírali cestu k likvidaci socialismu,“ uvedl Jakeš. Podle historika Libora Svobody z Ústavu pro studium totalitních režimů se tímto postojem jen Jakeš snaží zbavit odpovědnosti za neschopnost tehdejší komunistické moci čelit spontánním protestům veřejnosti.
