"Jsem z toho normálka rozhozenej a vachrlatej na maděru, namoutě," prohlásil Jandákův herecký kolega Jiří Krampol, když viděl, jak se Jandák červená.
Komunistická poslankyně Zuzka Rujbrová, která od mládí patřila sice k nepočetným, ale o to věrnějším Jandákovým Gruppies (český překlad: až do krajnosti oddaným fanynkám), se dokonce zhroutila a musela být odvezena do jednoho ze zestátněných zdravotnických zařízení.
Ne všichni však soucítí. "Je to podřadná komedie!" pronesl z parlamentní tribuny Vlastimil Tlustý, "ta rudá barva je buď od herecké šmíry, nebo coby důsledek nesmírného požívání laciné kořalky, či proto, že sociální demokracie zrudla docela."
V bouři emocí utekla podstata věci. Za co se má Jandák stydět?
V soukromém rozhovoru, který odposlechl Objev MF DNES, to Paroubek vysvětlil jednoznačně: "Víťo, my, když teď chceme volebně působit na ty intelektuály, ty si nemůžeš udělat takový to, že prdel na hrnec nebo že dáš někomu přes držku, jestli to ještě jednou uděláš, čumák ti rozflákám. Tak teďkonc dělej, jako že se za tu svou nevymáchanou čuňu stydíš, ti kreténové ti to sežerou i s navijákem."
I zahraniční pozorovatelé soudí, že Jandák se svého úkolu zhostil velice dobře. "Tak se nestyděl ani Bill Clinton potom, co podváděl Hillary v oválném salonku," řekl nám americký novinář Joe Guantanamo.
Naopak Jan Mládek není zatím schopen dostát stranickému úkolu. Na rozdíl od Jandáka se nemá stydět za sprostotu ústní. Mládek však není schopen stydět se upřímně.
Řekl nám: "Myslím, že je úplně férové, že mi kámoš postaví byt za to, když mu přihraju vládní zakázku. Nebo vám to tak nepřipadá?" Paroubkovi se však ani Mládek neodváží vzdorovat, a proto se aspoň tváří zarytě a posupně.
Vítězslav Jandák naopak říká, že jeho stud je niterný: "Já mám talent k řízení ministerstva kultury i ke stydění."
Pravicový politolog Koza však Jandákovu upřímnost zpochybňuje: "Pokud ty volby vyhraje, stejně nám všem dá do držky."
