V pátek ráno musel šumperský silničář Pavel Nevařil opravovat porouchaný vůz. Přitom v hustém sněžení potřebovala správa silnic v regionu doslova každé auto. Teprve po výměně porouchané součástky mohl vyrazit směrem na obávané Červenohorské sedlo, od nočních hodin vytrvale zasypávané sněhem.
"Jezdíme už od úterka, ale dnes je to nejhorší. Zkrátka na Velikonoce konečně přišla zima," řekl Nevařil. Tolik dnů po sobě šumperští silničáři nevyjížděli od listopadu. "A to nás čekají ještě perné velikonoční svátky," předvídá Nevařil.
Pluh jeho vozu odhrnuje ze silnice vrstvu sněhové kaše od předchozího solení. Jenže část sněhové hmoty létá přímo na čelní sklo. "Jezdím u silnic od roku 1970, ale nikdy jsem neměl tak špatný pluh. Je to nějaký prototyp, ale nestojí za nic," zlobí se Nevařil.
A po plužení hned solí. Zatím jen opatrně. "Solanku budu potřebovat hlavně na Červenohorské sedlo," vysvětluje. S přibývající nadmořskou výškou sněží stále víc. "Teď by mělo mít auto aspoň dvoukubíkovou nádrž na solanku. Bohužel musím počítat s tím, že mám na solení jen tisíc litrů."
Pod stoupáním na Červenohorské sedlo v Koutech nad Desnou už stojí dva kamiony. Řidiči si do ujetého a prosoleného sněhu netroufají. Čekají, až jim silničáři pomohou. Přitom před půl hodinou tudy projel traktor s pluhem a auto se sypačem. "Nepomůžete mi nahoru?" loudí řidič kamionu po Nevařilovi. "Nemůžu. Já to odhrnu, prosolím. Víc udělat nemůžu," odmítl zdvořile Nevařil.
Poté vyjíždí nahoru na Červenohorské sedlo. Oba kamiony zůstávají na místě. Za silničářským autem se ale objeví jiný kamion, který poté bez problémů vyjede až na Červenohorské sedlo. "Někdy to nechce nic jiného jenom dobré pneumatiky," rýpnul si silničář do řidičů kamionů.
Sněžení houstne a přidává se vítr. V půlce svahu se míjí Nevařilův solící vůz s traktorem a dalším silničářským autem mířícím dolů.
Silnice je téměř prázdná. Jen občas projede auto. Nahoře na Červenohorském sedle se Nevařil otáčí. Klesání na opačnou stranu hor už mají na starosti silničáři z Jeseníku. Zase to nevypadá, jako by před chvílí jeli dolů jiní silničáři. Husté sněžení totiž doprovází silný vítr.
Dole pod začátkem stoupání už nestojí dva kamiony, ale pět. Před nimi stojí silničářský traktor a sypač. Připravují se k útoku na obávaný kopec. "Já jsem tady uvízl ve svahu předloni a rozhodně to nechci opakovat, takže si radši počkám," sdělil řidič Pavel Mareš z Brna.
Kolegové silničáři žádají Nevařila, aby ještě znovu prosolil silnici ve směru nahoru. "Rád bych, ale už nemám čím," řekl Nevařil. Poté pokračoval dál ve směru na Šumperk.
Po několika kilometrech zpomaluje a míjí se s dalším kamionem. "Jak to vypadá na Červeňáku?" ptá se řidič. "Nic moc, ale vyjet se to dá," odpoví popravdě Nevařil. V jedenáct hodin už má znovu doplněnou solanku a vyráží zpět na Červenohorské sedlo.
