Jak domluvit provize za minomety: fakturou by to šlo na nějakej sport

MF DNES skrytě nahrála schůzky politika Jaroslava Kopřivy, lobbisty Josefa Jindry a zástupce zbrojařské firmy Stanislava Mareše. Přesně popsali postup, jak zmanipulovat nákup těžkých zbraní pro armádu za stamiliony korun, i způsob, jak vyprat peníze z nezákonné provize.

Společná schůzka v Bratislavě na zbrojní výstavě IDEB u stánku společnosti Patria, 5. května 2010 ráno, Jaroslav Kopřiva (vlevo) | foto: MF DNES

Nákup celkem pětadvaceti obrněných vozidel měl probíhat po částech. První částí tohoto obchodu je zakázka na tři nebo čtyři minomety za půl až tři čtvrtě miliardy korun. (více o stamilionové zakázce čtěte zde)

První jednání proběhlo už 7. prosince 2009 v pražské restauraci Kolkovna, sdělil zdroj. Ke společnému stolu podle něj usedli čtyři muži: náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva a jeho přítel, lobbista Josef Jindra, proti nim pak zástupci finské zbrojařské společnosti Patria Stanislav Mareš a jeho kolega Pauli Rumbin.

Náš zdroj říká, že začali domlouvat způsob, jak obejít výběrové řízení, aby bez potíží mohla zakázku získat dopředu domluvená společnost. Tedy finská Patria. Naplánovali si, že se znovu sejdou o několik měsíců později, až zjistí možnosti, jak vše udělat.

Minomet Patria Nemo

Další jednání se MF DNES podařilo zaznamenat. Bylo to v Bratislavě 5. května 2010 na mezinárodní výstavě zbraní IDEB. Náměstek Kopřiva vedl českou delegaci. Finská Patria měla na výstavě stánek.

Česká delegace dorazila krátce před desátou. Hovor běžel ve zdvořilostních frázích. Jen málokdo mohl slyšet neurčitou domluvu, že se ještě uvidí večer. Po dvaceti minutách delegace stánek opouští jakoby nic. Co mělo znamenat to "uvidíme se večer"? V průběhu odpoledne se ukázalo, že náměstek i lidé Patrie mají pozvánku na recepci s vernisáží, pořádanou mezinárodní právní kanceláří Rowan Legal v centru Bratislavy.

MF DNES nahrávala a fotografovala průběh jednání Kopřivy a lobbisty Jindry s finským zbrojařským gigantem.

Recepce bude jistě to místo, kde proběhne hlavní část jednání. Vzhledem k tomu, že se jednalo o recepci, nebylo tak těžké dovnitř dostat člověka s nahrávací technikou. Fotograf se silným teleobjektivem čekal venku u zadního vchodu. Pršelo. My ostatní hlídali přední vchod.

Služební superb ministerstva obrany jsme už znali z rána. Nejdříve dům v centru Bratislavy několikrát objel, před osmou potom dorazil k zadnímu vchodu. Vystoupil nejen náměstek Kopřiva, ale také jeho lobbista Josef Jindra.

Bylo jasné, že jsme v Bratislavě nebyli zbytečně.

Mareš: Můžeme si říct nějaký, aspoň rámcový procento?

Jindra: Já se zeptám, jo? O tom jsme nemluvili zatím.

Mareš: Zatím jste se toho ještě ani nedotkli. A otázka dvě. Dovedete si představit nějakej mechanismus, jak by to proběhlo?

STÁTNÍ ZAKÁZKY

Jak se vyhnout regulérní soutěži

Získat stamilionovou armádní zakázku od státu bez výběrového řízení není v České republice nemožné. Přesný postup, jak to udělat, popsal na skrytý záznam MF DNES dneska už bývalý náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva (KDU-ČSL). Mechanismus podvodu je propracovaný a vyzkoušený. Jak probíhá?

1. Obejít výběrové řízení Domluví se spolupráce s jiným státem Evropské unie. V případě "strategické" spolupráce minimálně dvou států EU totiž směrnice povolují udělat obchod bez výběrového řízení.

2. Dohoda se Slovenskem Český lobbista Josef Jindra domluví se slovenským lobbistou Miro Vibohem, že společný nákup schválí tamní vláda. Dohoda však není závazná ani vymahatelná, takže Slováci nekoupí nic.
V minulosti se to takhle dělo při nákupu menších obrněnců Iveco.

3. Dohoda s Patrií S finskou společností se náměstek ministra obrany dohodne, že zakázku získá. Patria nejprve dodá české armádě jen čtyři minomety, byl by to však příslib do budoucna, že armáda koupí další vozy.

4. Provize (úplatek) Úplatek od Patrie se vyplácí přes fakturu. Patria ho oficiálně vyúčtuje jako náklady na zahraniční sportovní akci. Peníze přijdou na zahraniční účet. To organizoval Josef Jindra.

Jindra: To určitě jo. Předpokládám, že to budou chtít všechno fakturačně, takže by to bylo buď zahraničí-zahraničí... A fakturou by to šlo většinou na nějakej sport nebo event nebo něco takovýho. Normálně by se to rozpracovalo.

Mareš: Rozumím. To by mohlo bejt.

Jindra: Ale procento nevím přesně. Zřejmě bude záležet na tom, o jaký objem peněz se bude jednat.

Mareš: A když by to tedy po těch volbách bylo už usazený, je reálný, že by se to nastartovalo ještě letos? Jindra: Myslím že jo. Jde o to, jak jsou velký peníze.

Mareš: Tak jako ty tři kousky, nějakých čtyři sta, pět set...

Jindra: Jak říkal Jarda, když bude rozumně nastavený, tak že si myslí, že by se to dalo. Že by Češi koupili tři a Slováci by si objednali taky tři, ale bylo by to přesně podle té smlouvy. Ta důležitost toho spojení je, že se nemusí dělat výběrový řízení. Že se to může dělat okamžitě a nikdo to nemůže napadnout. To je proto. Kdyby se udělalo výběrový řízení, tak to kdokoliv napadne. To byla ta myšlenka. Ten Miro (klíčový slovenský lobbista, pozn. red.) tomu rozumí, říkal, že s Bartákem se umí domluvit, protože on je mu zavázanej, ale neumí se domluvit u nich doma, protože tam nejde nic. Nikdo si teď nevezme na triko, aby podepsal nějakou smlouvu, ani rámcovou. Teď se hlídá každá koruna. Takže takhle to je.

Mareš: Děkuji, to mi stačí. A dokážete to procento ještě prověřit?

Jindra: Zjistím to během tejdne.

Jak jsme zjistili později, ze schůzky náměstek spolu s Jindrou odjeli kolem deváté. Jeli rovnou na jednání s vlivným slovenským lobbistou blízkým premiéru Ficovi, který se měl na manipulaci zakázky podílet.

Jenže jak? K čemu potřebovali slovenskou pomoc? Co vlastně znamená česko-slovenský projekt? Odpověď byla nakonec snazší, než se na první pohled zdálo. "Dobrovolně" ji poskytl náměstek Kopřiva při dalším jednání. Po bratislavské schůzce totiž obě strany vyčkávaly, jak dopadnou volby.

Ne snad proto, že by nějaký výsledek znamenal konec jejich plánů. Jak zaznělo na schůzce, "Jarda přeci nastavil mechanismy a umí to případně ovládat i zvenku". Volby v Česku a na Slovensku spíše měly ukázat způsob, kterým kšeft dovést ke zdárnému konci.

Další schůzka se odehrála opět v Kolkovně na Starém Městě v Praze 11. srpna 2010. Společný oběd vyjednavačů nám měl odpovědět na všechny zbylé otázky.

Jaroslav Kopřiva dorazil první, Stanislav Mareš krátce po něm. Bylo neuvěřitelné, jak se po dvou pivech oba muži rozpovídali. Za pozornost stojí i neformální slovník dlouholetého křesťanskodemokratického náměstka ministrů.

Mareš: Je nějaká naděje na ten československej strategickej program?

Kopřiva: Tak náš kontakt tam běhá s Ficem... Já se Pepy (Josefa Jindry, pozn. red.) zeptám, jestli přežil, ale tam je teď ministr obrany, kterej vedl nějaký Tesco nebo něco takovýho Úplně celá Ficova vládní garnitura zmizela a všechny ty věci byly navázaný jakoby na ně. Takže myslím, že oni mají taky velký problémy. Navíc mají tu půjčku Řecku, ta je z armádního rozpočtu.

Mareš: To je špatný, no... Jak moc je pravděpodobný, že vy tam zůstanete?

Kopřiva: Spíš míň, no... Ale kdyby to dopadlo dobře, tak by tam mohl být Pavel Severa, s kterým že jo, se kterým bysme si to mohli takhle předat, ale je to trochu ohrožený, tam jsou nějaký boje v Topce, kterým nerozumím, a jestli on sedí u Mirka Kalouska a dozvíme se, jestli ho tam nanominuje... Jestli jo, tak si tam může příští týden sednout, já budu jeho poradce, Miloš tam bude, jako by ty kontakty zůstaly.

Mareš: Mám já pro naše Finy nějaký argument, kterým bych je přesvědčil, aby to neukončovali ještě? Já jim chci dát nějakej reálnej obrázek, nechci to malovat narůžovo...

Kopřiva: Tři měsíce nebo co, než se zjistí nějak reálně, jestli s tím Slovenskem by něco bylo... A když by to nebylo se Slovenskem, byl by schválenej rozpočet, výhled na roky jedenáct, dvanáct, třináct, tak je naprosto jasný, jestli je možné v těch třech letech vůbec něco očekávat... Ty dokumenty nejsou schválený, a kdyby se náhodou něco poštěstilo, lobbistickejma pracema po změně by se náhodou vytvořila cestička... není to jako úplně vyloučeno, ale prakticky v prosinci budete na sto procent vědět, jak na tom jste, a oni taky, na tři roky dopředu.: 2013 by stačilo...

Mareš: 2013 by stačilo...

Mareš a Kopřiva odcházejí ze společného "pracovního oběda" v restauraci Kolkovna, 11. srpna 2010.

Kopřiva: 2013 se dozvíte v zásadě v prosinci, jak to bude vypadat. Teď máte jen starej výhled, ten není k ničemu. Vy potřebujete teď nějaký Kalouskovy čísla a máte jedinou jistotu, že už pak nebudou nikdy lepší. Jenom horší. I když se zvedne ekonomika, všechno, bude lepší výběr DPH... Samozřejmě otázka přijít za rok za Richardem Hávou a říctmu hele, můžeš mi to nějak domluvit, možná ani nebude fungovat. Jako kdyby tam ty prachy byly, tak to možná fungovat... ale velmi problematicky... může.

Mareš: A tumyšlenku česko-slovenskýho projektu ale zatím nepohřbíváme...

Kopřiva: Já bych ji nepohřbíval. To furt jako možný je, jenže to souvisí s postojem k Afghoši u nás, na Slovensku... Moc toho o slovenským ministerstvu obrany nevím. Taky si myslím, že je dobrý se na to tak trošku vys... a potom v září zajet do Bratislavy a s tím naším kolegou to probrat. Ten už řekne trošičku nějakej realistickej obraz. Nebo tady v Praze. Oni se co dva měsíce navštěvujou. Ale taky se může stát, že bude úplně v pr...., velký ficovec, nebude úplně v milosti, ale on má ty kontakty, přes ty zahraniční sbory, tak nevím, jestli bude úplně ze hry.

Mareš: Když bysme teda u týdle myšlenky zůstali a nakonec se jim podařilo... co to má za výhodu vlastně?

Kopřiva: To se dá napřímo říct. Že není žádná soutěž.

Mareš: Že se to jako prohlásí za jakýsi společný česko-slovenský strategický...

Kopřiva: To je tam výslovně uvedený, že když se dva státy spojí a provedou společnou akvizici, tak to z toho vypadá. Že to může být napřímo. Samozřejmě ty kur.. francouzský a všelijaký vždycky ví, že když se s někým domluví, tak to takhle obechč.... Nám zbyli jen ti Slováci, abychom s nimi hráli toho betla. My to furt můžeme, protože oni Slováci mají úplný ho... To je samozřejmě zase politický rozhodnutí, říct jim kupte minomety, vždyť oni mají holou pr..., nic nekoupí. Oni mají jen dvě funkční stíhačky.

Stručně shrnuto. Když je potřeba něco nakoupit bez výběrového řízení, vytvoří se kouřová clona fiktivním společným nákupem se Slováky. Když je třeba bezpečně převést provizi za dohozený obchod, přefakturuje se přes pořádání sportovní události, nejlépe v cizině.

Teď už tedy víme, jak se to v armádě dělá.

JAROSLAV KOPŘIVA A PODEZŘELÉ ZAKÁZKY

"Uplácení se nesmí vyplácet. To je heslo, s nímž jdeme do voleb," prohlašoval před čtyřmi lety Jaroslav Kopřiva. Byl tehdy expertem KDU-ČSL na korupci a bezpečnost.

Paradoxně je však jeho jméno spojeno snad se všemi podezřelými zakázkami na ministerstvu obrany v posledních letech. Kopřiva byl dlouholetý náměstek pro vyzbrojování.

Policii musel vysvětlovat například, jak to bylo se zakázkou, kterou měl na starost - na ekologickou likvidaci nepotřebné armádní munice. Třímiliardový "kšeft" totiž dostalo několik firem bez výběrového řízení. Kopřiva to hájil.

Také bez výběrového řízení koupilo ministerstvo třicet lehkých obrněných vozidel. "Jde o naléhavou potřebu, proto nevypisujeme tendr," vysvětloval to náměstek před dvěma lety. A ani nákupu patnácti lehkých obrněných transportérů Dingo za půl miliardy nepředcházelo výběrové řízení. Kopřiva to vždycky nějak vysvětlil. Od začátku stál také jako náměstek u problémového nákupu obrněných transportérů Pandur, který podle líčení manažerů rakouské firmy Steyr už od začátku provázela korupce.

Tehdejší premiér Mirek Topolánek ho pak z jednání stáhl s tím, že Kopřiva jako "součást problému nemůže být součást řešení".
Jaroslav Kopřiva se vždycky z jakéhokoliv podezření obratně vyvlékl a ani policie mu nic nedokázala. V křesle náměstka ministra obrany seděl nepřetržitě od roku 2003. "Přežil" všechny sociálnědemokratické ministry i unionistu Karla Kühnla. Mezi poslanci se mluvilo o tom, že armádní zakázky mají "pod palcem" lidovci. A to právě kvůli Kopřivovi.

O korupci a bezpečnosti Kopřiva mluvil rád, protože před obranou působil v letech 1992 až 2000 jako náměstek na ministerstvu vnitra. Mezitím dělal tři roky generálního sekretáře Sdružení Česká katolická charita.