Reportér iDNES.cz byl svědkem situace, kdy trafikantka odmítala obsloužit španělsky švitořící skupinku, prý kvůli obavám z koronaviru. Prodavačka z centra Prahy zaměnila jazyky, španělština si jsou s italštinou podobné asi jako čeština s polštinou. Nakonec se trafikantka uklidnila a cigarety španělským turistům prodala.
Vydali jsme se tedy otestovat vyplašenost Pražanů přímo do centra. Nákup v trafice, kola u stánku, rychlé kafe v kavárně s výhledem na Karlův most a nakonec plzeňské pivo u Glaubiců. Všechno proběhlo hladce. Prodavač v trafice italsky mluvícímu figurantovi, který si v nouzi na nějaké lámané anglické slovíčko nakonec vzpomněl, poradil.
Prodavačka ve stánku s klobásami si pomáhala rukama. Obsluha v restauracích trvala na angličtině, ale nakonec to vždycky prošlo hladce. Nad pokašlávajícím Italem se nepozastavili.
„Nemáme s tím absolutně žádné problémy. Kvůli koronaviru si z nás občas utahují, ale s obsluhou v Praze v tomto ohledu nejsou komplikace,“ shodly se dvě skupinky italských turistů, které jsme u Karlova mostu oslovili. Studenti z Turína hned vytušili, že se jich chceme ptát na koronavirus. Trio rozjařených padesátníků ze středoitalského Abruzza neskrývala nadšení z Prahy. „Jsem tu posedmé,“ říká jeden z nich. „Nikdo nám žádné problémy nedělá. Ptají se odkud jsme, ze Severu, z Jihu. Ale jinak nic. Jsme tu na čtyři dny. Přiletěli jsme v úterý z Ciampina (římské letiště – pozn. red.).“
Nakonec největší dobrodružství připravil figurantovi taxikář ve stříbrném peugeotu, první na štaflu na malostranském náměstí, kde začíná Nerudova ulice. Když se konečně rukama-nohama dohodli, že ho na pražský Anděl odveze, vyrazili. Ještě před nástupem se „Ital“ ptal: „quanto costa“? Prý tři sta korun. Auto mělo na střeše světelný transparent Taxi, jinak žádné označení. Aplikace v telefonu nahrazující taxametr začala počítat. Vzhledem k provozu, jaký panoval, jel taxikář možná zbytečně komplikovanější trasou. Kdo Prahu zná, jel by asi jinak, o moc kratší by to ale asi nebylo. Na druhou stranu je fakt, že taxikáři mívají některé trasy takto nacvičené, aby se vyhnuli zácpám.
Dobrodružství ale nastalo při placení. Ze slibovaných tří stovek bylo 369,50 korun. Když chtěl „Ital“ účtenku, začala komunikace váznout. Taxikář najednou přestal rozumět. Jeho auto prý neumí tisknout účtenky, ale prý ji pošle do mailu.
To cestující nechtěl, navrhl, ať taxikář vypíše účtenku rukou, ten ovšem dělal, že nechápe. Neklapl ani návrh poslat potvrzení po aplikaci v telefonu (whatsapp). Nakonec nechal vyfotit ve svém telefonu výpis jízdy (na snímku). Za 2,77kilometrovou jízdu trvající necelých devět minut je 370 korun přesně taková částka, kvůli které se turista dohadovat nebude; víc než sto korun za kilometr je ale zlodějna.
