Helena Válková vytáhla do boje s mýty, kterými je Istanbulská úmluva nadále opředena. „Česká republika z hlediska zákonů Úmluvu již naplňuje. Stále však má mezery v prevenci. Také je problém v nedostatku azylových domů pro oběti či v nastavení péče o děti v rodinách, ve kterých k domácímu násilí dochází. Mimo to je podpis smlouvy i symbolický,“ uvedla na úterní tiskové konferenci.
Ve spolupráci s Radanem Šafaříkem z vládního Odboru rovnosti žen a mužů také předložila analýzu z deseti zemí, ve kterých Úmluva vstoupila v platnost před pěti lety, v srpnu 2014. Analýzy ukazují změny, které se v zemích udály po přijetí Úmluvy.
Řada zemí přijala programy prevence domácího násilí či zvýšila počet programů pro práci s násilníky, jako jsou například kurzy zvládání vzteku. „Těch je u nás málo a nejsou systematicky podporovány,“ uvedl Šafařík. „Legislativní změny v souvislosti s Úmluvou však obecně nebyly moc časté,“ informoval.
V některých státech došlo i ke zlepšení financování pomoci obětem. „Kontrolní orgán GREVIO nediktuje, jak velké částky to mají být,“ ujistil Šafařík. I Česká republika poskytuje obětem peníze na pokrytí nákladů spojených s procesem, zajištění psychologické péče či léčení zdravotních následků. Někdy se jich však dočkají až za velmi dlouhou dobu. Právě to by se mohlo po přijetí Úmluvy změnit.
Další obavy a ožehavé diskuze jsou spojené především s článkem šedesát, který vyvolal obavy z nuceného přijímání žen – žadatelek o azyl. Zvýšený počet žádostí vrcholil společně s migrační vlnou v roce 2014 a 2015, v tomto ani pozdějším období však státy z analýzy nevykazují, že by se míra úspěšnosti žen vůči mužům nějak výrazně proměnila. Žádná ze zemí také nezměnila zákony týkající se žadatelů o azyl.
Gender jako kámen úrazu
Úmluva se nezaměřuje pouze na ženy, ačkoli zdůrazňuje, že 95 procent všech obětí domácího násilí právě ženy tvoří. Mimo jiné vyzývá smluvní státy k ochraně dalších skupin násilí, mezi nimiž jsou právě muži, senioři či děti.
Většinu lidí však mate zakleté slovo „gender“, se kterým se v Úmluvě pracuje. Pro mnohé to znamená stírání rozdílů mezi tradičními rolemi či zákazem tradičních svátku a kulturních tradic, například Velikonoc.
„Ty rozhodně nikdo rušit nebude,“ reagovala Válková a důrazně dodala, že maminka bude moct zůstat maminkou a tatínek tatínkem, ne genderově neutrálními „rodiči číslo 1 a 2“.
Istanbulská úmluvaÚmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí neboli Istanbulská úmluva, je mezinárodní smlouva Rady Evropy, která posuzuje především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Jinými slovy to znamená, že násilí vůči ženám bude jasně bráno jako porušení lidských práv a forma diskriminace. Zavázané státy se budou muset zodpovídat, pokud na takové násilí nebudou adekvátně reagovat. Nově definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking či vynucený potrat. Zaměřuje se hlavně na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů násilí páchaném na druhém pohlaví. Týká se to hlavně žen, které chrání před obřízkou či před sterilizací. |
„Genderová rovnost neusiluje o odstranění rozdílů mezi ženami, ale přihlíží k rozdílům a specifickým potřebám,“ uvedl Šafařík. Podle Úmluvy je gender „společensky ustanovená role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže“. Gender je však laicky často zaměňován s biologickým pohlavím, což vede k mylným interpretacím.
Problémy přetrvávají mezi policisty i soudci
„Je třeba lépe proškolit složky orgánů činných v trestním řízení, zejména policisty, kteří často nevědí, jak s obětí domácího násilí jednat,“ uvedl advokát Daniel Bartoň z Evangelicko-teologické fakulty Univerzity Karlovy.
S policisty se například oběti setkávají jako první a řada z nich může oběť odrazovat od dalšího řešení situace či jí neprofesionálním přístupem způsobit další újmu. Mezinárodní organizace sice nabízí v tomto směru různá bezplatná školení, ale zájem o ně příliš není.
„Důležité je také zvýšit povědomí veřejnosti o tom, že se násilí může vyskytovat ve všech vrstvách společnosti. Netýká se výlučně chudých a sociálně vyloučených rodin,“ podotkl Šafařík.
Dvě petice a tisíce odpůrců
Minulý rok peticí proti přijetí Úmluvy reagovala například občanská iniciativa Tradiční česká rodina, která ji odmítá s tvrzením, že Česká republika má vlastní zákony na potírání domácího násilí. „Lidská práva zaručuje Ústava České republiky společně s Listinou lidských práv a svobod. Úmluva je z těchto důvodů zbytečná a diskriminuje práci a činnost stávajících organizací zabývajících se tímto tématem,“ uvedla předsedkyně Ivana Schneiderová.
Pod petici se podepsalo přes devět tisíc lidí. Další dali svůj podpis petici spolku Středoevropské inspirace v čele s někdejší poslankyní za TOP 09 Ninou Novákovou.
Na Slovensku pak Úmluvu ratifikovat přímo odmítli. Tehdejší premiér Robert Fico to okomentoval slovy, že všechna konkrétní ustanovení úmluvy, která se týkají zamezení násilí na ženách, přenesou do slovenského práva.