Jaké jsou v současné době obranné kapacity Íránu, zejména co se týče protivzdušné obrany?
Trochu cynicky by se dalo říct, že už téměř žádné. Nad Íránem operují americké a izraelské bojové letouny F-15 a F-16, které nejsou obtížně zjistitelné, a přesto shazují naváděné bomby v podstatě přímo nad cíli. Z toho je zřejmé, že íránská protivzdušná obrana (PVO) efektivně přestala existovat. Pravděpodobně se ji podařilo rozvrátit hned v prvních minutách útoku kombinací protiradarových střel, elektronického rušení a nasazením sebevražedných dronů. Izraelci a Američané tyto operace zvládají rutinně, protože je trénují desítky let. USA a Izrael mají v tomto směru takticko-technickou úroveň, jakou nemá nikdo jiný na světě.
Jakou má Írán k dispozici taktiku nyní, když o protivzdušnou obranu přišel?
V podstatě žádnou, už nejsou schopni se bránit. Mohou sice stále odpalovat balistické střely a sebevražedné drony, kterých mají tisíce. Naprostou většinu dronů se ale daří likvidovat, protože jsou pomalé a snadno zjistitelné. To jsme viděli loni i předloni, kdy jich na Izrael letěly stovky a naprostá většina z nich byla zničena. Ano, viděli jsme, že občas něco zasáhnou, ale není to faktor, který by ten konflikt nějakým způsobem zvrátil. Íránským „úzkým hrdlem“ navíc nejsou samotné střely, nýbrž odpalovací zařízení. Těch nemá tisíce, ale stovky. Izraelci navíc odhadují, že jich už polovinu zničili. Odpálení rakety totiž trvá určitou dobu a stejně tak zabere čas opuštění místa startu.
Válka s Íránem může posílit teroristické útoky v Evropě, varuje generál Šedivý |
Klíčovou roli zde hrají letouny F-35. Ty mají méně známou schopnost sledovat balistické cíle pomocí radaru a senzorů. Na základě dráhy letu dokážou okamžitě vypočítat souřadnice místa startu a tato data v rámci „síťového válčení“ (Network Centric Warfare) předat jiným letounům, které se nacházejí poblíž a odpalovací zařízení zničí. V tomto networkingu jsou Američané a Izraelci světelné roky před zbytkem světa.Před válkou měl Írán směs ruských, čínských a starých amerických či britských systémů ze Šáhovy éry, ze kterých vyvinuli vlastní deriváty. Tvrdili, že mají ekvivalenty ruských systémů S-400, ale v intenzivním konfliktu se jejich účinnost ukázala jako nulová.
Evropské státy očekávají vleklejší konflikt. Jaký je váš odhad délky trvání války?
Souhlasím spíše s odhadem Američanů a Izraelců, že by konflikt mohl trvat týdny, maximálně měsíc či dva. Nemyslím si, že by šlo o delší počet měsíců.
Jak hodnotíte účinnost izraelského protiraketového deštníku?
Je excelentní. Izraelský systém je vícevrstvý – od Iron Dome přes Davidův prak až po systémy Arrow, které zasahují cíle v kosmickém prostoru. Celková účinnost se pohybuje kolem 90 procent, což je absolutní luxus. Pro představu, u amerických systémů Patriot se za vynikající výsledek považuje 75 až 80 procent. Požadovat stoprocentní úspěšnost je mimo realitu, žádná obrana není hermeticky neprůchodná.
Svět překvapily dopady střel v Emirátech, Ománu či Bahrajnu. Jakou mají tyto státy obranu a co Írán touto taktikou sleduje?
Tyto země mají velmi dobrou výzbroj, včetně systémů Patriot, izraelského systému SPYDER nebo jihokorejských systémů PVO. Také se jim daří většinu raket sestřelovat, i když i u nich některé prošly a způsobily škody. Íránská taktika je v tomto směru kontraproduktivní, lámu si hlavu, k čemu vlastně měla být. Pokud doufali, že arabské monarchie vytvoří tlak na USA a Izrael k ukončení kampaně, stal se opak – Saúdská Arábie a Emiráty začínají zvažovat, že se do útoků na Írán zapojí také. Například pro saúdského korunního prince musí být útoky na jeho území „plivnutím do tváře“. Íránská taktika je naprosto stupidní. Útočit na Dubaj, kde není žádná vojenská základna, je z vojenského hlediska nepochopitelné. Působí to už spíše jako projev vzteku a zoufalství, podobně jako když Goebbels v roce 1945 prohlásil, že Třetí říše za sebou při svém konci pořádně práskne dveřmi.
Jakou komplikací by pro Írán bylo, kdyby se k útokům přidaly Saúdská Arábie, Emiráty nebo evropské státy?
Pro Írán už to o moc horší být nemůže. Příspěvek arabských zemí by byl spíše ve znamení symbolickém, tedy, aby bylo vidět, že nějak reagují a něco dělají. Muselo by to ale být koordinováno s Američany a Izraelci, aby tam nedošlo k „friendly fire“ jako se to stalo v Kuvajtu při sestřelení amerických stíhaček. Tam se ukázalo, že kuvajtská PVO asi funguje až příliš dobře. Kdyby se ale útoky podařilo zkoordinovat tak, že by vedle sebe letěly izraelské a emirátské stíhačky F-16, to by byla propagandistická atomovka. Pro Trumpa by to byl dar z nebes, protože by se jednalo o zhmotnění Abrahamovských dohod. Podobně to vidím i u Britů či Francouzů. Tam by byl ve srovnání s obrovskou mašinérií USA a Izraele jejich vojenský příspěvek nutně omezený. Ale opět by to bylo účinné z propagandistického pohledu. Konkrétně Brity si proti sobě Írán poštval útokem na Kypr, kam stříleli z nějakého záhadného důvodu. Britové původně nepovolili použití svých základen pro tuto operaci a Írán si je tímto poštval proti sobě.
Zlepšila se íránská technologie díky zkušenostem z nasazení dronů Šahíd na Ukrajině?
Zatím tomu nic nenasvědčuje. Rusové konstrukci Šahídů vylepšili způsobem, o jakém se Íránu ani nesnilo. Ovládají je přes telefonní sítě, modemy nebo je používají jako nosiče min a raket vzduch-vzduch, ale není známo, že by se tento technologický pokrok vrátil zpět do Íránu.
Loni Donald Trump prohlásil, že íránský jaderný program je po úderu USA v troskách. Je tedy jaderný program hlavním cílem nynější operace?
Jaderný program byl loni těžce zasažen, ale současné útoky na něj jsou relativně omezené. Cílem je nyní něco jiného: změna režimu. Primární hrozbou je totiž samotná existence íránského režimu, nikoliv jen jeho konkrétní kapacity. Pokud bude režim vyměněn za něco lepšího, jaderný program přestane být hrozbou.
Existuje riziko, že jsou íránské kapacity tak hluboko pod zemí, že je útoky nezničí a režim se udrží?
Američané díky letounům B-2 dokážou zasahovat podzemní objekty velmi účinně. B-2 již bombardovaly íránská „podzemní raketová města“ a několik těchto základen dostalo zásahy. Neumím si představit, že by to Američané a Izraelci nedotáhli do konce. Již 7. října 2023 jsem říkal, že to celé skončí destrukcí íránského režimu, protože za těmito hrůzami Írán stál. Izraelci postupně ničili „chapadla“ íránské chobotnice a teď nastal čas probodnout jí i srdce. Íránské vedení si naivně myslelo, že jim projde asistence u masakru Židů.
„Toto není Irák.“ Útoky na Írán nepovedou k nekonečné válce, ujišťuje Hegseth |
Pro Izrael je to „endgame“ – pochopili, že bez konce tohoto režimu v regionu nikdy nebude klid. Izraelci takové věci nezapomínají a neodpouštějí. Bylo jasné, že po nich půjdou stejně jako šli po nacistech a stejně tak jako šli po teroristech z mnichovské olympiády v roce 1972. Navíc se všemi ostatními státy v regionu se Izraeli podařilo navázat nějaké vztahy. Spousta arabských států Izrael uznala, ale Teherán všechny tyto snahy nějakým způsobem neustále kazil. S tímto režimem v tom regionu nemůže zavládnout klid.
