Vicepremiér Vladimír Špidla dokonce otevřeně přiznává: "Na účtech mi přibylo 460 tisíc korun." Takové jsou výsledky majetkové inventury členů Zemanova kabinetu, kterou provedla MF DNES. Snahou bylo odpovědět na otázku, jestli si některý ministr prokazatelně nežije nad poměry ohraničené svým pětasedmdesátitisícovým platem.
"Závěrečný účet" vychází zejména z dotazníku, k jehož sestavení redakci inspiroval čtyři roky starý a nesplněný slib Miloše Zemana, že členové vlády předloží nad rámec zákona zprávu o stavu majetku. Drtivá většina ministrů na dotazník odpověděla, jen šest ze sedmnáctičlenného Zemanova týmu to odmítlo. Mezi nimi byl i původní autor myšlenky majetkových dotazníků - premiér Miloš Zeman.
Premiér Zeman přitom ještě loni v říjnu na konferenci o korupci prohlásil: "My politici musíme zveřejnit kompletně a upřímně náš majetek včetně majetku našich rodin." Tuto větu si zřejmě vzali k srdci ministři Bohumil Fišer a Jaroslav Bureš, když na dotazník MF DNES odpověděli prakticky okamžitě a velmi podrobně. Detailně odpovídal i Pavel Rychetský a Jiří Rusnok.
Vicepremiér Vladimír Špidla původně váhal. "Přemýšlím, jak s ním naložím," odpověděl několik dní po doručení dotazníku. Posléze zveřejnil i stav svého účtu. Pravým opakem je ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit. O jeho majetku neví veřejnost vůbec nic.
| "Majetková přiznání" ministrů najdete zde. |
Ministr nic neuvedl ani v přiznání, ve kterém poslanci a členové vlády musí odevzdat do Senátu přehled o nově nabytém majetku. A dotazník? "Přestože nemáme co tajit, nebudeme na něj odpovídat," prohlásila jeho mluvčí. Dobrovolnou inventuru odmítl i ministr s nejvyššími vedlejšími příjmy z honorářů - šéf resortu kultury Pavel Dostál.
Ministři si k platu nemohou podle zákona o střetu zájmů přivydělat jinak než psaním textů či přednášek nebo pronájmem vlastního majetku. Nesmějí mít zisky z podnikání, nesmějí sedět ve vedení firem. Vicepremiér Rychetský dokonce musel pozastavit svou advokátní praxi.
Stal se tak jediným členem vlády, který si vstupem do Strakovy akademie platově pohoršil. Ministr Zemanovy vlády si za celé funkční období přijde na 3,5 milionu korun hrubého plus půl milionu nedaněných náhrad.
|
Politici, přiznejte majetek Je dobré mít přehled o majetku politiků. Ne proto, aby veřejnost mohla závidět. Proto, aby byl každý politik pod její kontrolou, zda si nežije nad poměry. Jinak řečeno: jestli si nekupuje nemovitosti či jiný majetek, na který jeho plat poslance či ministra nestačí. V současné době neexistuje nic, co by tuto veřejnou kontrolu umožnilo. Když do vlády přichází nováček, nemusí - jak je zvykem v některých jiných státech - nikomu sdělovat, jak velký má majetek. Nikdo neví, jestli jde do funkce zbohatnout, nebo už má takové finanční zázemí, že si ve vládě nijak nepolepší. Ukázkový je rok starý případ bývalého slovenského ministra obrany Pavola Kanise. Nedokázal věrohodně vysvětlit, kde vzal během svého působení ve vládě peníze na stavbu luxusní vily v Bratislavě. Ve chvíli, kdy existenci domu odhalili novináři, byla už jeho hodnota kolem 15 milionů korun. Kanis se hájil tím, že úspěšně sázel v loterii. Marně, z funkce nakonec musel odejít. Na to, že by se čeští politici chovali podle Kanisova scénáře, zatím nikdo nepřišel. Vyvarovat se případným podezřením z nezákonného obohacování se zatím odhodlala jen prozatímní vláda Josefa Tošovského v roce 1998 její členové při nástupu do funkcí sepsali svůj majetek a seznam odevzdali do trezoru předsedy Senátu. Smysl objasnil tehdejší ministr Vladimír Mlynář: "I když to nebylo zveřejněno, byla to pojistka, kdyby byl někdo z ministrů obviňován, že si ve funkci nakradl. Pak bylo možné jeho seznam zveřejnit a porovnat, zda zpochybňovaný majetek už měl, nebo ne." Příští vláda, kterou po volbách sestavoval Miloš Zeman, chtěla na tuto praxi navázat. Premiér Zeman dokonce slíbil, že jeho ministři sepíší veřejnou zprávu o stavu majetku: "Nemáme důvod něco tajit." Zůstalo však jen u slibů. Například ministr Karel Březina nyní vzkázal, že o svém majetku s novináři mluvit nebude. Žádný zákon mě k tomu nenutí, vzkázal. "Politici se nemohou srovnávat s občany a prohlašovat, že nemají povinnost o sobě nic říkat," tvrdí sociolog Jaroslav Šonka. Politici, placení z peněz občanů, by podle něj měli být podrobeni důkladné veřejné kontrole. "Právě tak mohou voliči posoudit věrohodnost daného politika," dodal Šonka. Žádný z politiků zatím nepřišel s návrhem změnit v tomto smyslu deset let starý zákon o střetu zájmů. Ten v podstatě ponechává na libovůli politiků, zda vůbec a co případně jednou ročně sdělí o svém majetku předsedovi Senátu. Mají sice povinnost uvést soupis svých případných darů a vedlejších příjmů (z autorských honorářů a pronájmu svého majetku), nově pořízenou nemovitost, ale zákon nepočítá s žádnou kontrolou ani sankcemi. A podle toho přiznání také občas vypadají. Například ministr Stanislav Gross zamlčel podnikání své manželky, ministr Jaromír Schling příjmy z pronájmu nemovitosti... |
