Jak byste jednoduše charakterizovala introverta?
Introvert je člověk s bohatým vnitřním světem, který dočerpává energii v klidu a v tichu. Nemusí to samozřejmě být tak, že je zavřený doma ve svém pokoji, odpočívat může v přírodě nebo klidně i v rušné kavárně se sluchátky v uších. Hlavní je tam to soustředění se sám na sebe a že na nikoho nemluví a nikdo na něj nemluví. Ve společnosti obecně platí to, že kdo je třeba tišší, je automaticky introvertní. Osobně bych to ale vynechala, jelikož to nemusí být pravda.
Jak se k tomuto stereotypu stavíte?
To, že je někdo tichý vůbec neznamená, že je introvertní. Introvert může být klidně herec nebo moderátorka. Jde jen o to, že energii pak čerpá z klidu a ticha. Extrovert naopak získává energii mezi lidmi. Ano, introverti sice bývají tišší, jelikož jim komunikace s okolím nejde s takovou lehkostí jako extrovertům, ale není to automatické kritérium. Tichý člověk může být klidně stydlivý nebo plachý extrovert, který zažil nějaké trauma, které ho ovlivňuje ve schopnosti projevit se.
Jaké jsou hlavní přednosti introvertů?
Být introvertem má spoustu výhod. Naše společnost vnímá introvertní nastavení jako méně hodnotné než to extrovertní. To je ale dost zkreslené, obě mají spoustu výhod i nevýhod, ostatně jako všechno v životě. Pro introverty je důležité se naučit vnímat jejich kladné vlastnosti a nepohlížet na sebe tak, jako že nejsou dost dobří. Naopak – jsou obezřetní, umí dobře zvažovat pro a proti, což se může v třeba profesním životě obzvlášť hodit. Jsou přemýšliví, analytičtí, vytrvalí a ve věcech vidí souvislosti.
Umí být také velmi empatičtí, dobře naslouchají druhým a mají bohatý vnitřní svět. Velkou výhodou introvertů je také nezávislost. Častokrát si vystačí sami se sebou, se svými myšlenkami. Neznamená to však, že nepotřebují přátele, všichni je potřebujeme. Nezávislost je však jejich silnou stránkou.
A co ambiverti? Tedy lidé, kteří jsou něco mezi introverty a extroverty?
Já osobně to vnímám tak, že ambiverti mohou využívat výhody obou nastavení. Obecně se však na škále mezi introverzí a extroverzí nikdo nepohybuje na poli stoprocentního introverta či extroverta. Také v průběhu života se naše nastavení může pohybovat. Třeba introverti se s narůstajícím věkem stávají lehce extrovertnějšími a naopak. Ambiverti se na škále pohybují někde uprostřed, z každého nastavení mají něco.
Mluv víc, buď otevřenější
Mají to introverti ve společnosti těžší?
Ano. Naše společnost je vstřícnější k extrovertům, čímž klade na introverty tlak, aby byli více jako oni. Obecně tak trochu platí, že pokud je někdo tichý, je to špatně. Anebo má automaticky psychické potíže. Ne vždy tomu tak je a je potřeba, abychom to přenastavili. Je také důležité, aby se introverti naučili nakládat se svojí energií a komunikovat své potřeby. Kontakt s lidmi je určitým způsobem vyčerpává. Potřebují se pak stáhnout a energii dočerpat, aby nepřekračovali své limity. Je fajn si o tom něco přečíst, dozvědět se něco, co jim pomůže v pochopení sebe samých. Vůbec stěžejní je to, že mozek introvertů funguje jinak než mozek extrovertů.
Pro introverta je samota přirozená, všechno ostatní se musí naučit |
Žít v takto nastavené společnosti musí být pro některé introverty dost náročné...
Ano. Vidím to u spousty plachých introvertů, kteří byli od dětství popostrkováni, že by se měli někam zapojit, že by měli jinak komunikovat, že by měli být otevřenější. To je obrovský tlak. Působilo to na ně tak, že takoví, jací jsou, nejsou dost dobří. Každý ale přece nepotřebuje nutně fungovat v kolektivu, introvertům se naopak funguje daleko lépe osamotě se svým vnitřním světem. Tohle dávání najevo, že introverti nejsou dost, pak vede zejména děti k neustálému znejisťování. S nejistotou pak vyrůstají do dospělosti a násobí se. Rodiče introvertních dětí se na mě často obrací s prosbou o radu, co mají s dětmi dělat, když jsou tiché a málo mluví. Bojí se, že mají třeba psychické potíže. To, že dítě nemluví však nutně nemusí znamenat, že má psychické potíže. Možná prostě takové je.
Jak tedy dobře pracovat s introvertním dítětem?
Rodiče by měli své dítě podporovat, budovat v něm sebevědomí, naslouchat mu, věřit mu a rozumět jeho potřebám. Dítě samo ví, co v danou chvíli potřebuje. Neměli by ho nutit do něčeho, v čem mu není dobře, a měli by mu dávat mu najevo, že takové, jaké je, je v pořádku. To ostatně platí i u extrovertních dětí. Naslouchejte dětem, věřte jim, že potřeby, které komunikují, opravdu mají, a nenutťe je do něčeho, v čem jim není dobře.
Introverti v řadách hereckých hvězd. Promlčí celé dny a bojí se telefonování |
Zmínila jste, že mozek introvertů funguje jinak než mozek extrovertů. Jaké jsou rozdíly?
Podle zdrojů mají introverti v mozku více acetylcholinu, což je neurotransmiter, který souvisí s přemýšlením, extroverti mají v mozku zase více dopaminu, tedy hormonu, který souvisí se vzrušením. V praxi to může vypadat tak, že introverti například nejsou vždy schopni pohotově odpovědět na otázku, jelikož v jejich mozku „ujde“ ta myšlenka mnohem delší dráhu než v mozku extrovertů. Někteří se tím mohou trápit.
Co byste poradila těm, kteří se tím trápí?
Je potřeba, aby se naučili přijmout, že to tak prostě mají a že to rozhodně není špatně. Dalším krokem je naučit se vyjednat si prostor pro odpověď. Mohou například reagovat slovy: „Teď nevím, dej mi pět minut.“ Já s nadsázkou říkám, že introvert na některé otázky odpoví až za tři dny. Introverti umí komunikovat, jen si občas potřebují důkladně promyslet odpověď, aby měli pocit, že odpovídají správně.
Hezký den vám přeji,
dala jsem všechny důležité články, lekce a materiály pro introverty na jednu stránku - ať si může každý vybrat, co potřebuje.
✅ komunikace
✅ výhody introvertního nastavení
✅ jak na pracovní pohovor
✅ vztahy - a další.
Věřím, že vám bude stránka přínosná.
Případně jí nasdílejte těm, kterým by se mohly články také hodit.
Link najdete v biu.
#silaintrovertu #introvert #introverti #prointroverty #introvertemvesvesile
Vy sama jste introvertka. Komunikujete s médii, přednášíte před velkým množstvím lidí, pracujete s klienty, píšete blog. Jaká byla vaše cesta? Strach z veřejného vystupování má kde kdo, i extroverti. Je to nezvyk, výstup z komfortní zóny. Já osobně jsem byla velice uzavřená a plachá introvertka. Omezovalo mě to při práci a toužila jsem to změnit. Načetla jsem všechny možné knížky a hledala jsem způsoby, jak své bloky překonat. Stále je to cesta, ale myslím si, že už mám velký kus za sebou. Před přednáškou se hlavně soustředím na to, abych si vymezila prostor pro klid, abych načerpala energii. Kdybych předtím měla třeba konzultace s klienty, byla bych pak vyčerpaná a nepodala bych dobrý výkon.
Na terapie za vámi chodí hlavě introverti. S jakými problémy se na vás nejčastěji obracejí?
Řekla bych, že nejčastější témata jsou dvě. První je profesní, druhé je velké a častokrát velice bolestivé téma – vztahy. V profesních tématech mí klienti řeší, jak uspět v kariéře či překonat nějaké bloky, které je v životě limitují. Ve vztahových tématech řešíme, jak se domluvit s partnerkou či partnerem nebo třeba také s rodinou.
Obavy z kritiky, strach z odmítnutí
Co introverti a vztahy?
Pro introverty je obecně těžší ve vztahu komunikovat své potřeby a stavět se za své zájmy. Někdy tak trochu doufají, že to, co chtějí či potřebují, druhým automaticky dojde, což se samozřejmě neděje. Ve vztazích to pak vytváří různé smyčky, které pomáhám klientům rozplést.
Navazování nových vztahů může být nejen pro introverty těžká disciplína, například kvůli strachu z odmítnutí. Jsou k němu introverti náchylnější? Určitě ano. Pokud třeba vyrůstali v prostředí, kde jim ostatní dávali najevo, že by měli být jiní, více komunikativní, více průbojní, zažívali tak již v dětském zranitelném věku nějaký způsob odmítnutí. S tímto zraněním jdou pak dále životem. Zůstává to pro ně citlivým tématem a jakákoli další odmítnutí je nadále zraňují.
Co vše si představit pod pojmem odmítnutí?
Může to být cokoli. Od toho, že mi kamarádka napíše, že dnes nemá čas až po traumatický rozchod či rozvod. Je důležité se nenechat zastavit prvním odmítnutím a naučit se přijmout, že to takto v životě prostě chodí. Neznamená to, že je s vámi něco špatně. Já vždy říkám, že jeden člověk odmítne a tři další budou nadšeni.
Říkají vám, že jste divný? Možná jste jen introvert |
Vztahy jsme probrali. Co tedy introverti a pracovní prostředí?
Mnoho introvertů má velký stres například z hledání nového zaměstnání. Bojí se kritiky, bojí se toho, co si o nich kdo bude myslet. Sebeprezentace totiž introvertům není úplně vlastní.
Co byste jim doporučila? Jak byste je uklidnila?
Uvědomte si, že i vy si vybíráte, nejen ta firma. Ne každá firma a každá práce je pro vás ta pravá. Je dobré znát své silné stránky. Pokud je pro vás těžké se v nich zorientovat, zeptejte se vašich blízkých, určitě budete příjemně překvapeni. A budujte sebevědomí, jděte do hloubky a zaměřte se na to, co vám jde, namísto toho, co vám nejde. Pokud vám něco nejde, je to v pořádku, pracujte na tom, posouvejte se. Soustředění se na to, v čem máte mezery, je naučené přemýšlení, může vycházet z nějakého zranění. Začít si všímat svých silných stránek je opravdu životní změna.
Co byste introvertům a introvertkám vzkázala?
Věřte, že silných stránek máte opravdu hodně a nesrovnávejte se s extroverty. Jsou jiní a my, jakožto introverti, po sobě vůbec nemůžeme požadovat stejné chování. S oblibou používám příklad jednoho svého klienta. Je to úspěšný podnikatel, vlastní spoustu firem a přišel ke mně na terapii. Seznamoval mě se svým příběhem a na závěr řekl: „Jo, a jsem taky introvert!“
