Od patnácti let už jste působila v několika projektech. Všechny spojuje snaha o udržitelnost. Co pro vás udržitelnost znamená dnes?
Tam, kde pracuji dnes, má udržitelnost hned několik významů. Není to pouze o ekologii, tedy udržitelnosti k přírodě, ale i o udržitelnosti k lidem a penězům. Protože když náš koncept nebude dávat smysl i po finanční stránce, moc dobra na planetě neuděláme.
Jedním z vašich úkolů je komunikovat udržitelnost a eko produkty směrem k lidem. Jak na to?
Záleží, jaké cílové skupině produkt představujeme. V Reknihách jsme začínali na dost mladé cílovce, zhruba od 18 do 25 let, což byl důsledek toho, že jsme vyrostli na Instagramu. A na mladé funguje udržitelnost velmi dobře.
Starší lidé už jdou spíše po praktičnosti, nemají ani tolik času na vytřídění knihovny a na to knihy někam dopravit. I kvůli nim hodně zjednodušujeme službu výkupu knih. Dnes už u nás ale většina lidí nakupuje kvůli ceně a udržitelnost je až na druhém místě. A my se na ně za to určitě nezlobíme. Je to vlastně ideální kombinace udržitelnosti.
Veronika Kučerová
|
Je něco, na co si při komunikaci eko produktu musíte dát pozor?
Nechceme tvořit greenwashing (záměrné klamání zákazníka o ekologické prospěšnosti a udržitelnosti produktu, pozn. red.). Mezi ním a marketingovou komunikací eko produktu je ovšem velmi tenká hranice, a je potřeba si na to dát pozor. Sama jsem se z některých svých chyb poučila.
Máte nějaký příklad?
Kdysi jsme řešili, jak komunikovat Black Friday, což je pro nás hrozně složité vzhledem k tomu, že se jedná o svátek konzumu.
Celý koncept takového dne nám není úplně blízký a nechceme se do něj zapojovat v klasickém slova smyslu. Na druhou stranu jsme pořád byznys a potřebujeme si na sebe vydělat. Pokud se tak nestane, tak už žádné knihy neotočíme.
Zkusili jsme proto různé varianty. Jednou jsme Black Friday úplně ignorovali, jindy jsme se spíše snažili vytvořit akce přizpůsobené pro naše čtenáře, kteří fandí udržitelnosti.
A právě jeden ze svátků Black Friday byl podle mě na hranici greenwashingu. Zpětně to vidím, a už bych ho tak nekomunikovala. Pojmenovala jsem ho totiž jako Green Friday. Kromě názvu tam nebylo nic navíc, nebylo to napojené na žádnou ekologickou či dobročinnou aktivitu, prostě nic.
A když se nebudeme soustředit pouze na komunikaci, ale celý udržitelný byznys?
Hodně řešíme obalovou logistiku. V e-commerce byznysu se dá obalů těžko zbavit úplně, ale snažíme se je různě eliminovat. Od začátku děláme to, že krabice, v nichž nám knihy přijdou, pak dále posíláme s knihami, které si někdo jiný objedná.
Po přečtení pošli dál. Na neobvyklém projektu vydělají všichni |
Jak na to všechno slyší Češi? Kupujeme rádi knihy z druhé ruky?
Ano, ale jenom pro sebe. Bariéra dárku z druhé ruky je totiž v Česku obrovská. To je taková moje mise každé Vánoce, toto tabu zbořit a ukázat, že i knížka z druhé ruky je perfektní dárek. V říjnu jsme si na toto téma dělali průzkum mezi našimi zákazníky a ukázalo se, že největší nejistota panuje ohledně stavu knihy. Jinak darování knížky z druhé ruky nikomu principiálně nevadí.
Jdeme tomu naproti i tím, že máme jenom jeden standard knížek. Soustředíme se spíš na aktuální tituly od 25 let data vydání a na skvělý stav. Knížka, která k nám putuje, nesmí být popsaná, potrhaná ani nijak potlučená. Kolikrát nejde skoro poznat, že ji někdo četl. To zákazníkům vštěpujeme a zvlášť o Vánocích. Ale na tom vidím do budoucna ještě hodně práce.
Jak předcházíte tomu, aby lidé neposílali poničené knihy?
Snažíme se to filtrovat ještě předtím, než k nám knihy přijdou. Ve formuláři požadujeme po zákaznících fotky toho, co budou posílat. Abychom viděli, že jsou knížky v pořádku a taky proto, abychom zákazníkovi mohli říct, zda jsme schopni je vůbec prodat.
I přesto se k nám dostane spoustu knížek, které jsou ve špatném stavu. Na to máme aktuálně několik projektů. Jeden z nich je Rozdáváme knihy. Sem spadají knížky v hezkém stavu, které už ale přes rok leží bez pohybu na našem skladu. Tyto „nechtěné“ knížky rozdáváme do různých organizací, třeba do domova důchodců nebo škol. Na to jsou moc hezké odezvy. Uděláte radost něčím, co je pro druhé už v podstatě nepotřebné.
A co knihy, jejichž stav už je opravdu tak špatný, že ani nejdou číst?
Na takové máme projekt ve spolupráci se soutěží Reborn design pro mladé designéry, jejichž výsledný produkt je vyrobený právě z takových knih. Jedná se o květináč a podtácek ze slisované drti.
Květináče, inspirované japonským minimalistickým designem, obsahují semínka. Když se květináč zalije, obroste mechem. Stejně tak podtácky se semeny z lučního kvítí. Až doslouží, zasadí se do hlíny.
Tento projekt mám moc ráda, protože díky němu dokážeme dát nový život opravdu všem knihám. Ty ale nejsou z čisté celulózy, jsou tam příměsi i dalších materiálů, a tak zatím zkoušíme, co nám materiál dovolí.
Provize jako forma udržitelnosti
Jak se studentka gymnázia s čerstvou maturitou ocitla u zrodu nového projektu a rázem se stala i ředitelkou marketingu?
Do této role jsem dorostla přes všechny dosavadní zkušenosti. Už v patnácti letech jsem totiž měla brigády, při nichž jsem organizovala cvičení pro děti. Bavilo mě pracovat s lidmi, a při dalších brigádách jsem zase zjistila, že mě hrozně láká management.
Směr mé dosavadní kariéře udala hlavně mladistvá odvážnost, díky které jsem se rozhodla přihlásit na práci, o níž jsem nic nevěděla. Bylo mi sedmnáct a vybrali mě na pozici Social media & PR specialisty v programu Soutěž & Podnikej. Googlila jsem si tehdy, jak se vlastně píše tisková zpráva. Ale dobře to dopadlo. Je to způsob učení, který mi vyhovuje dodnes – nechat se hodit do vody, a pak až se učit plavat.
O knihy z druhé ruky je zájem. Nakupujících stále přibývá |
A doplavala jste až do pozice CMO (Chief Marketing Officer).
Je to tak. Dnes mám pod sebou celý marketing. Jak komunikační část, tak i výkonnou. Jsem zodpovědná za marketingovou strategii firmy, včetně brandu a reklamy.
S Tadeášem Kulou jsme se potkali tak trochu náhodou (zakladatel platformy Reknihy, pozn. red.). Bylo mi devatenáct a on sháněl někoho, kdo by mu dělal sociální sítě. Tehdy ještě firma fungovala docela omezeně. Pamatuji se, že se vyřizovaly třeba dvě objednávky denně. Knížky jsme nosili v rukou na pobočky přepravních služeb jako obyčejné balíky. A kancelář byla velká pár metrů čtverečních.
Od sociálních sítí jsem se postupně dostala i k výkonnostnímu marketingu, PR a podobně. V jeden moment už se to nedalo zvládat všechno v jednom člověku, a tak jsem vypsala svůj první inzerát a začala skládat marketingový tým. To všechno se dělo, když jsem byla ve třeťáku a čtvrťáku na gymnáziu.
Co byste dnes zhodnotila jako klíčové při tvorbě značky?
Reknihy vyrostly na Instagramu. Vytvořila se tam komunita lidí, kteří z toho byli nadšení a chtěli to. Od té doby se ale obrovsky proměnil trh. S konceptem „pošlete knihy, my vše zařídíme, a vyplatíme provizi až v moment prodeje knihy“ jsme přišli první. Neměli jsme žádnou konkurenci. Dnes jí máme spoustu.
Vracející se knihy nám dělají největší radost, říká šéf udržitelného knihkupectví |
V poměrně mladém věku už pod sebou máte tým lidí, kterému šéfujete. Jaké to je?
Nesmírně mě to baví. Člověk se toho každý den spoustu naučí, i když to někdy není úplně jednoduché. Hrozně mě to ale rozvíjí. Většinou pracuji se staršími lidmi, než jsem já, a nemyslím si, že by to někdy byl problém. Pořád se ale chci zlepšovat v managementu lidí, tam jsem stále na začátku. Zároveň ale věřím, že si to člověk musí prošlapat, neexistují tady zkratky.
Na čem byste chtěla zapracovat dál?
Chtěla bych si v práci víc věřit a méně se nechat ovlivňovat okolím. Marketing je jeden velký konkurenční boj a člověka to občas pohltí. Sama sebe se pak ptám, jestli toho dělám dost. Samozřejmě, vždy by šlo dělat víc. Ale někdy to prostě nejde, a je to normální, nemůžeme být naplno všude. I když bych jako perfekcionistka hrozně chtěla!
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
