Vaše kosmetika působí nejen šetrně k pleti, ale i k přírodě. Můžete popsat, jak to vypadá v praxi?
Snažím se, aby produkty byly co nejšetrnější ke všemu – k lidem, k přírodě, ke zvířatům. To začíná už u obalů. Používám obaly z biologického odpadu. Výplň do balíčku je z mycelia, tedy z houby, která se po použití jednoduše rozloží, třeba jako hnojivo do květináče. Celý proces balení mám postavený tak, že se snažím omezit obaly na minimum. Často balím zboží bez další krabičky, jen s ochranným prvkem uvnitř.
To zní jako ekologická výzva, daří se to vždy?
Ne vždycky je to ideální. Třeba najít skleněnou lahvičku s víčkem, které není plastové, ale zároveň dobře těsní a je recyklovatelné, byla otázka na půl roku. Vizuálně se mi líbila jedna z internetu, ale sehnat ji v provedení, které bude splňovat všechny moje podmínky, byl oříšek. Navíc skleněné obaly jsou drahé, často se musí objednávat ze zahraničí a připočítávají se k nim i vysoké dopravní náklady.
Takže se výběr obalu promítne i do ceny.
Určitě. Lidé si často neuvědomují, že když si koupí přírodní kosmetiku, neplatí jen za samotný obsah kelímku, ale za celý proces – za hledání kvalitních surovin, testování. A právě i za obal. A čím menší výrobce jste, tím víc to bolí. Například čínští dodavatelé vyžadují odběr od pěti tisíc kusů, což si malý výrobce nemůže dovolit. Italští jsou vstřícnější, ale zase výrazně dražší.
Tereza Nová
|
A je možné, že si u vás zákazník dokonce vybere, jaký obal chce?
Ano, často se mě ptají, třeba když chtějí opalovací krém do kabelky nebo na příměstský tábor pro dítě. Ptám se jich na preference – kolik toho chtějí, kam to ponesou, a podle toho volím i typ lahvičky. Ten zákaznický servis mě vlastně dost baví.
Vaše produkty jsou na první pohled rozpoznatelné – mají jemné, autorské etikety. Kdo je pro vás navrhuje?
Spolupracuju s českými ilustrátorkami a malířkami – třeba s Nikolou Logosovou, která dělala etiketu na opalovací krém. Vždycky jsem chtěla, aby produkty působily jako drobné umělecké předměty, aby dělaly radost i tím, jak vypadají. Jsou to takové poetické artefakty do koupelny.
Takže produkty nesou i osobní příběhy?
Určitě. Vždycky se snažím, aby za každým výrobkem byl i nějaký přesah, ať už je to příběh, surovina nebo konkrétní potřeba ženy, která si produkt koupí. Někdy to vznikne úplně neplánovaně. Například mě osloví zákaznice s tím, že by potřebovala něco konkrétního, a já začnu ladit nový recept. Tak vzniká řada produktů zcela přirozeně a organicky.
Cesta přírody a poctivosti
Co všechno potřebujete k výrobě vaší kosmetiky?
Základ jsou vždycky rostlinné oleje, třeba marakujový, šípkový nebo opunciový. Každý z nich má jiné vlastnosti i vůni. Pak přicházejí na řadu hydroláty, tedy květinové a ovocné vody. Dále potřebuji aktivní látky, ty tvoří srdce každého produktu. Právě aktivní látky většinou rozhodují o výsledné ceně, protože bývají velmi drahé, ale zároveň účinné v malém množství.
Můžete uvést nějaký příklad aktivních látek?
Třeba kmenové buňky ze švýcarských jablek, extrakt z hydrolyzovaných perel nebo látka Nelupure z lotosů, která reguluje maz. To jsou ingredience, které dělají produkt výjimečným. Zklidní pleť, hydratují, redukují začervenání nebo stahují póry.
Kolik takových ingrediencí průměrně obsahuje jeden produkt?
Teď jste kápla na mou slabost. Mám totiž tendenci vyrábět spíš komplexnější věci, takže v jednom mém produktu jich je poměrně dost. Aktivní látky nejsou jednoduché složky, často jsou to směsi několika látek. Takže i když bych chtěla dělat „simple kosmetiku“, nakonec je toho v každém produktu poměrně dost. Někdy si sama říkám, že bych měla ubrat, ale zase vím, že výsledky jsou díky tomu výraznější.
A vyrábíte si některé suroviny sama?
Ano, třeba maceráty do mastí. Sbírám měsíček a sléz na Valašsku u rodičů, kde nejsou žádné postřiky. Čerstvé květy denně přidávám do oleje a tři měsíce ten macerát denně zahřívám. Vznikne extrémně výživná báze, kterou pak používám dál. Právě díky tomu je třeba moje mast Zázrak tak účinná. Není to jen nějaký olej s bylinkou, ale silný výluh.
To zní skoro jako alchymie. Je výroba složitá?
Záleží na typu produktu. Nejtěžší jsou séra. Mají vodní i olejovou složku a je potřeba je propojit emulgátorem. Někdy se pracuje za studena, jindy za tepla. Extrakty se dělí podle toho, kam patří, do vody nebo oleje, a všechno se musí správně promíchat, aby vznikla jemná emulze. A samozřejmě přidávám konzervant, ale vždycky přírodní a bezpečný.
Když takhle pracujete na nové receptuře, máte přesný plán?
Spíš intuici, zkušenost a přehled o surovinách. Složení ladím postupně – podle typu pleti, sezóny, efektu, kterého chci dosáhnout. Někdy vycházím z přání zákaznic, jindy z vlastního nápadu. Vždycky ale trvám na tom, že pokud tam má být voda, musí být i konzervant. V přírodní kosmetice to bez něj nejde. A mýty o tom, že bez konzervace to „nějak vydrží“, jsou nebezpečné.
Používáte někdy i fermenty?
Ano, fermenty jsou skvělé. Mají mírné konzervační účinky. Pokud je ovšem ve výrobku hodně vody, nestačí samy o sobě. V takovém případě používám kombinaci přírodních konzervantů, které mám schválené i certifikátem Ecocert. Nikdy bych nedala do produktu nic, co bych sama nepoužila na svoje děti.
Krása z Česka. Jak tuzemské kosmetické značky proráží ve světě |
Testujete své produkty na trvanlivost?
Ano, všechny procházejí mikrobiologickými a zátěžovými testy. Na základě nich dostanou oficiální bezpečnostní listy s expirací, obvykle dva roky. Ale já třeba u jednoho ze svých sér, které mám vyzkoušené, radši uvádím jen jeden rok. Protože vím, že časem se fáze v produktu mohou oddělit. Vždycky jdu radši cestou poctivosti.
Zůstaňme ještě u testování, narážíte někdy na legislativní překážky? A co testování na zvířatech?
To je téma, které je mnohem složitější, než se zdá. V Evropské unii je testování na zvířatech oficiálně zakázané, ale zároveň se ví, že se to dá různě obcházet – například pokud má dodavatel suroviny z Asie, kde jsou testy na zvířatech povinné, a pak k nim dodá evropský certifikát. Takže se může stát, že se testovalo, jen to není na papíře. Proto si velmi pečlivě ověřuji původ surovin i etiku výroby. Nyní jsem i v procesu získávání Cruelty free certifikátu.
Jak takové ověřování vypadá v praxi?
Když dostanu bezpečnostní list suroviny, kontaktuju přímo dodavatele. Zajímá mě, jak vypadá farma, jak jsou zajištěné podmínky pro pracovníky, zda jde o fair trade. Někteří dodavatelé se na ta místa i sami jezdí dívat. Například mám bambucké máslo z Afriky přes dovozce, který osobně navštěvuje farmáře a kontroluje, jak sklízí, kolik dostávají zaplaceno. Když je surovina podezřelá nebo bez historie, prostě ji nepoužiju.
To musí být časově i finančně náročné.
Je to extrémně náročné – na čas, nervy i peníze. Ale považuju to za součást svého závazku. Třeba kvůli jedné šarži kmenových buněk jsem se dostala do situace, kdy jsem zjistila, že v novém dodání je konzervant, který nechci používat. Tak jsem to řešila zpětně s výrobcem, a nakonec jsem ho odmítla. Naštěstí se to nestává tak často, mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mi pomáhají kontrolovat složení a dávají mi vědět, když je v surovině něco, co by tam být nemělo.
Evropské nařízení zakáže mini balení kosmetiky. Z hotelů už postupně mizí |
Předpokládám, že některé látky nejsou povolené ani v přírodní kosmetice.
Ano, třeba růže damašská obsahuje přirozený alergen metyleugenol, který je silně regulovaný. I když je látka přírodní, její obsah musí být minimální, jinak neprojdete kontrolou. A to platí i pro další složky. Evropská unie postupně přidává nové regulace a seznam zakázaných nebo omezených látek, což výrobcům přírodní kosmetiky situaci dost komplikuje.
Jak jako běžný zákazník poznám, že si kupuji kosmetiku, která prošla správným testováním? Že si nekupuji něco, co vytvořila sousedka v kuchyni při přípravě oběda.
Každý legálně prodávaný produkt musí mít šarži, datum spotřeby, složení, návody a piktogramy – například že ho nemáte nechávat na slunci. Pokud něco z toho chybí, je to podezřelé. A také se nebojte prodejce zeptat, jestli má vše oficiálně otestováno. Některé zákaznice mi třeba píší a chtějí vidět dokumentaci k opalovacím krémům. A mají na to právo. Já sama mám radši férový přístup a klidně jim ty papíry pošlu.
O mateřské, skleničkách od jogurtů a pomalém růstu
Váš příběh začal poměrně nenápadně. První výrobky jste míchala během mateřské.
Bylo to někdy kolem roku 2016. Pamatuju si, že se v Praze otevřel jeden z prvních stánků s přírodní kosmetikou, tehdy to byl úplný začátek. Nadchla jsem se, začala nakupovat, zkoušet… Ale postupně mi došlo, že si to jako čerstvá máma finančně nemůžu dovolit. Tak jsem začala pátrat, jak si něco vyrobit sama – nejdřív jen pro sebe a rodinu.
Ze starého křesla udělá designový kousek. Dnešní nábytek nic nevydrží, popisuje |
Co jste vyráběla jako první?
Různá máslíčka a krémy pro kamarádky. Holky si to mezi sebou předávaly a jednoho dne mě poprosily, jestli bych pro ně neuspořádala workshop na výrobu opalovacího krému. Vznikl vlastně úplně spontánně, smály jsme se, že to je takové domácí kouzlení. A víte co? To složení se od té doby vlastně skoro nezměnilo. Jen jsem nahradila sypaný oxid zinečnatý za moderní dispergovaný, aby byl rovnoměrně rozptýlený v krému.
A pak se vaše podnikání rozjelo?
Ano, vozila jsem skleničky do různých firem, známým, kamarádkám kamarádek… až mi jednou manžel řekl: „Hele, až to někdo nahlásí, máš problém.“ A měl pravdu. V tu chvíli jsem všechno stopla, začala zjišťovat, co obnáší legální výroba a prodej kosmetiky.
Bylo těžké se zorientovat?
Strašně. Pomohla mi tehdy kamarádka Denisa ze značky Jagaia. Dala mi seznam všeho, co potřebuju: certifikace, provozovna, testování, grafika, etikety… Bylo toho tolik, že jsem si s těhotenským břichem řekla: „Fajn, prodlužuju si mateřskou o rok a začnu později.“ Všechno trvalo, ale nakonec jsem e-shop otevřela na konci roku 2022.
A všechno jste si zařídila sama?
V podstatě ano. Neměla jsem tým, pomáhali mi jen jednotliví lidé – třeba s hygienou nebo legislativou. Ale značku jsem budovala sama. A stejně jako mně tehdy pomohla Denisa, snažím se teď pomoct i já jiným ženám, které chtějí začít. Když se mi někdo ozve s prosbou o radu, jsem otevřená sdílení.
A co když narazíte na někoho, kdo prodává „načerno“?
To je citlivé. Chápu nadšení, ale když člověk projde celým tím kolečkem a ví, kolik to stojí času i peněz, je těžké koukat na to, že někdo prodává doma míchané produkty bez testů a bez kontroly. Není to fér vůči těm, kteří to dělají poctivě, dlouhodobě a vědomě.
Jak dlouho podle vás trvá, než člověk vidí změnu, když přejde z konvenční kosmetiky na přírodní?
To je velmi individuální. Někdy pleť zareaguje okamžitě, jindy to trvá týdny nebo měsíce. Je potřeba jí dát čas. Některé ženy čekají „wow efekt“ hned, ale u přírodní péče bývají účinky jemnější, přirozenější a hlavně dlouhodobější. A také záleží na tom, v jakém stavu je pleť na začátku.
Udržitelnost není jen o materiálech. Buďme umírnění, říká zakladatelka butiku |
Často se říká, že přírodní kosmetika musí být součástí celkové změny životního stylu.
Stoprocentně. Pleť zrcadlí vnitřní stav těla. Pokud někdo nespí, má stres, pije málo vody a večer si dá skleničku vína, nebude mu stačit, že si ráno nanese krém z levandule. Já sama říkám: přidejte face jógu, sahejte si na obličej s láskou a hlavně čistěte pleť důkladně. Je to péče zevnitř i zvenku.
Jak poznám, že mi přírodní kosmetika opravdu sedla?
Pleť by neměla reagovat podrážděním. Pokud ano, je třeba hledat příčinu. Ale jinak poznáte změnu časem. Pleť bude klidnější, méně reaktivní, hydratovanější. V ideálním případě získá takzvaný „glass skin“ efekt – hebkou, jemně lesklou pleť bez nutnosti make-upu. Ale chce to čas, pravidelnost a komplexní přístup.
