Jste spíš introvertka, nebo extrovertka?
Jsem introvertka. A podle mě je skvělé, když člověk pochopí své výhody i nevýhody a přestane mít pocit, že se musí měnit. Jakmile přijmete, že jste taková, jaká jste, a jdete směrem, kde se cítíte dobře, svět je najednou mnohem přívětivější.
Jana Neuwerthová Šmýdová
|
Měla jste někdy pocit, že byste měla být jiná?
Ano, určitě. Nedokážu přesně říct kdy, ale dlouho jsem se tak cítila. Ve své práci jsem si všimla, že mě víc oslovují klienti s introvertním nastavením. Možná proto, že sami intuitivně hledají někoho podobného. Začala jsem o tom číst, víc to studovat. A díky tomu jsem víc porozuměla i sobě.
Hledala jsem způsoby, jak introverty podporovat, ne měnit. Aby neměli pocit, že se mají stát extroverty, protože tak to prostě nefunguje. Ve společnosti je totiž stále silná představa, že schopnost být hlasitý a průbojný je jediným měřítkem úspěchu. Ale to přece není jediná metrika, podle které se má člověk hodnotit.
Jak tedy v praxi pomáháte introvertům, kteří se chtějí víc otevřít, ale ne „změnit“ na extroverta?
Každý má jinou startovní čáru, proto hledáme jen takový krok, který je pro něj v danou chvíli proveditelný. Nemá smysl chtít po někom, aby skočil deset metrů, když zvládne dva. Malé kroky jsou často mnohem účinnější než velké skoky.
Kdo je podle vás vlastně introvertem?
Introvert je člověk, který čerpá energii v klidu a tichu, v bezpečném prostředí. Extrovert naopak získává energii mezi lidmi a z dění kolem sebe. Často se plete plachost s introverzí, ale plachý může být i extrovert. Introverti mohou být herci, moderátoři nebo například ředitelé velkých firem. Nejde o to, že by nemluvili nebo se báli, ale o to, kde dobíjejí baterky.
Jak samotný člověk pozná, že je introvert?
Zkuste si představit, že máte za sebou náročný den. Půjdete do společnosti na kafe s kamarádkou, nebo raději domů s knihou? Právě to, co vás víc nabije, bývá dobrým ukazatelem. Introverti se po interakci s lidmi často cítí unavení, protože jejich mozek zpracovává podněty jinak. Mají také jiné tempo v komunikaci. Tím, že myšlenka v jejich hlavě doslova urazí delší cestu, potřebují víc času na promyšlení, proto občas odpověď přichází až po hodině nebo druhý den. A to je introvertní přirozenost.
Introverti v řadách hereckých hvězd. Promlčí celé dny a bojí se telefonování |
Čím se mozek introvertů liší od extrovertů?
Biologicky je to dané jinými neurotransmitery. U introvertů převažuje acetylcholin, který podporuje koncentraci, paměť a učení – tedy schopnost dlouhodobé pozornosti a hlubokého přemýšlení. Extroverti jsou naopak citlivější na dopamin, který souvisí s odměnou a motivací. Proto extroverti vyhledávají podněty a nové zážitky, zatímco introverti spíš jistotu a klid.
Míváme tendenci dělit svět na černobílý – buď jsi introvert, nebo extrovert. Dá se být i někde mezi?
Ano, samozřejmě. Nikdo není stoprocentní introvert nebo extrovert. Existují i ambiverti – lidé, kteří mají obě složky vyvážené. A i během života se to může trochu posouvat, jak člověk zraje a mění se.
Extroverti se překřikují, introverti mlčí
V čem introverti vynikají?
Jsou výborní v analytickém myšlení. Věci promýšlejí do hloubky, zvažují pro a proti. Jsou soustředění, vytrvalí, kreativní, vnímaví a empatičtí. Umějí dobře naslouchat a pozorovat, v čemž mají velkou výhodu. Neznamená to ale, že by extroverti tyto schopnosti neměli. Bavíme se o větších dispozicích. Introverti také bývají nezávislí, protože si vystačí sami se sebou.
A co jim naopak dělá potíže?
Nejčastěji právě komunikace v prostředí, kde „kdo není dost nahlas, ten není slyšet“. Společnost někdy mlčenlivost zaměňuje za psychické potíže. Ale to, že někdo nemá potřebu pořád mluvit, není špatně. Je to jen jiné nastavení.
Pro introverta je samota přirozená, všechno ostatní se musí naučit |
Jak to funguje, když se potká introvert a extrovert, třeba v partnerském vztahu?
Rozhodně to může fungovat, pokud tam je respekt. Problém nastává, když jeden nechápe, že ten druhý svět vnímá jinak. Introverti jsou často tlačeni k větší aktivitě, extroverti nechápou, proč jejich partner často mlčí a nereaguje hned. A platí to i obráceně. Přitom introvert vnímá a naslouchá, a to je v pořádku. Je důležité si uvědomit, že mlčenlivost neznamená uzavřenost nebo problém, je to přirozená potřeba mít na zpracování podnětů víc času. Když se naučíme respektovat odlišnost druhého, vztahy se výrazně zlepší.
Jaké to je pro introvertní děti ve škole?
To záleží na prostředí. Můj mladší syn je introvert, ale chodil do montessori školy, kde se denně prezentovalo a mluvilo o projektech. Díky tomu nemá blok z veřejného vystupování. Je to tedy o tom, jak prostředí reaguje. Zda dítě podporuje, nebo tlačí do výkonu. Po introvertních dětech bychom neměli chtít, aby se chovaly jako extroverti. Rodiče i učitelé by je měli podporovat, ale nenutit. Pomalu rozšiřovat jejich komfortní zónu, krok po kroku. Stejné pravidlo platí i v dospělosti – třeba v práci.
Takže i ve firmách by se mělo víc myslet na introverty?
Rozhodně. Když se na poradách překřikují extroverti, introverti často mlčí. Přitom mají spoustu skvělých nápadů. V knize píšu, že až se introverti přestanou bát projevit, nastane světový boom. Jen je potřeba vytvořit prostředí, kde se cítí bezpečně a mohou se vyjádřit svým způsobem. Mnoho firem i společností přichází o velký potenciál jen proto, že dává prostor hlavně těm, kteří si umí na první dobrou vzít slovo.
Ve své nové knize Příručka pro introverty zmiňujete, že noční můrou introvertů je small talk. Proč?
Small talk introverti nesnášejí, protože se nechtějí bavit o věcech, které je nezajímají. Bývají zaskočení tím, že se vůbec mají s někým bavit. Mně samotné to dřív bylo nepříjemné, připadalo mi to jako zbytečnost. Na to je třeba změnit pohled. U small talku sice nejde o hluboký rozhovor, ale o zdvořilostní výměnu, drobný sociální kontakt. A nemusí být dokonalý. Introverti se často bojí, aby neřekli něco hloupého, ale ve skutečnosti jde spíš o energii než o obsah. Když se na sebe s druhým člověkem usmějete, účel je splněn.
Odpojeno, diagnóza sociální únava. Co dělat, když máme lidí po krk? |
Proč by si vaši Příručku pro introverty měli přečíst i extroverti?
Protože má podtitul „pro ty, kteří mají introverty rádi a chtějí jim rozumět.“ Když máte v rodině nebo mezi přáteli introverta, pomůže vám pochopit, že jejich pomalejší tempo a potřeba ticha nejsou schválnost. Když se naučíme sladit tempo komunikace – extrovert trochu zpomalí a introvert si dopřeje čas na odpověď – vztahy se zlepší.
Jakou radu byste dala introvertům do dnešního zrychleného světa?
Že být introvert je skvělé! A že zpomalení, klid a hloubka, které do života přinášejí, jsou dnes čím dál cennější. Svět se možná zase začne vracet k tomu, co introverti přirozeně umějí – k pozornosti, soustředění a vnitřní rovnováze.
