Pozdní mateřství není pro ženu žádná výhra. Ve společnosti se ovšem usadil názor, že takové ženy budují kariéru a na dítě si zkrátka čas neudělaly. Dnes už ale víme, že je to komplikovanější. Jaké proměnné pozorujete v příbězích žen, které vám píšou?
Kolem mého podcastu se vytvořila komunita a ke mně se začaly dostávat různé příběhy. Často jsou ale hodně smutné a silně reagují na názor, o němž mluvíte. Tedy že ženy odkládají mateřství kvůli kariéře.
Dnes už víme, že hlavní důvod je úplně jiný. Skoro vždy je to o tom, že zkrátka nemají (vhodného) partnera. Nebo je partner ve třiceti letech opustil a než se potkají s někým novým, s kým se rozhodnou založit rodinu, tak je jim 35, začnou se pokoušet o miminko a přicházejí problémy. V tu chvíli už je žena zařazená do škatulky „kariéristka, co cestovala po světě“.
Lékaři to myslí dobře, když apelují na ženy, aby dbaly na prevenci a chodily včas na kontroly. To je zodpovědné a určitě správné, ale vytvářet na ně tlak, že za to mohou jen ony, určitě správné není. Málokde se dočteme, že na vině je muž.
Dominika Trčková
|
...který má teoreticky i více pokusů než žena, že?
Je to tak, příspěvky na léčbu neplodnosti se v Česku stahují pouze na rodné číslo ženy, nikoliv na mužovo.
Chodíte společně na kliniku, žena si postupně vyčerpá čtyři hrazené pokusy do čtyřiceti let, a pak se může stát, že muž odejde, rozejde se s ní a co se stane? Muž si najde novou partnerku a na její rodné číslo začne znovu. Ale žena už má pokusy vyčerpané a má smůlu.
V jiných zemích se pokus „počítá“ tomu, na jehož straně je s plodností problém. Což je rozhodně spravedlivější. Není to zkrátka jen problém ženy a ukazují to i data.
Ta mluví o 40 % případů neplodnosti u žen, o 40 % případů neplodnosti muže a ve zbylých 20 % bývají neplodní oba partneři. Muži o tom navíc nechtějí moc mluvit, což je také problém. Měli by se toho přestat bát a začít neplodnost brát jako jiné onemocnění.
Téma neplodnosti otvíráte po vlastních zkušenostech i ve svém podcastu Plodné hovory. Kdo všechno účinkoval v první sérii?
Všichni, kteří nám na naší cestě k dítěti pomohli. Pozvala jsem i manžela, který mi na té cestě byl neskutečnou oporou. Jinak to ale byli odborníci, například Helena Máslová, která mi pomohla s psychickou stránkou. Bylo to tehdy pro mě těžké, vyčítala jsem si, že jsem to nedala a že jsem „porouchaná“, když nemohu otěhotnět.
Dalším hostem byla například Nikola Najmanová, která mi hodně otevřela oči ve výživě a krevní testech. Až díky ní jsem zjistila, jak velký deficit různých nutrientů mám v těle. Chyběl mi ferritin, vitamin D a spoustu dalšího důležitého pro vznik života. Moje tělo nemělo dost ani samo na sebe, natož na druhý život. Dnes se tomu musím smát, protože je to přeci úplně jasné. Ale v té chvíli vás to nenapadne, a málokdo vám to řekne.
Problém s početím má každý pátý pár. Muži s neplodností vyrovnávají ženy |
Narážíte na přístup gynekologů?
Ano, hodně gynekologů vás automaticky hned posílá na kliniku, která už má za úkol otěhotnění, ne žádnou léčbu. Což nelze odsoudit, lékařů je málo a často jsou zahlcení, naprosto tomu rozumím. Já jsem naštěstí narazila na gynekologa, který mi tu šanci dal a hned mě na kliniku neposlal.
Přesto jste se o dítě snažila poměrně dlouho. Kdy jste zjistila, že to nepůjde „běžnou“ cestou?
V roce 2016 mi zjistili endometriózu, tu mi odoperovali a všechno vypadalo dobře. Pak jsme se pokoušeli otěhotnět, ale nešlo to a tak jsem se nejprve vydala alternativní cestou. Tam nebyl ani náznak úspěchu a dnes už bych tak dlouho nečekala. Trvalo to déle než tři roky.
Po nich jsme se rozhodli jít klasickou západní cestou. Šli jsme na kliniku, a pak na další, kde mi udělali test ovariální rezervy neboli AMH (test na hormon, který stanoví přibližné množství vajíček ve vaječnících. Pokud má žena v reprodukčním věku nižší hladinu AMH, svědčí to o nízké ovariální rezervě, pozn. red.).
Nakonec se rozhodli pro stimulaci v přirozeném cyklu. Šla jsem tam tehdy v rozpoložení „tady mě máte a snažte se“, protože kde jinde by mi přeci měli pomoci než na klinice.
Ale nevyšlo to...
Ani podruhé, potřetí a počtvrté. A to mě hrozně sejmulo. Každý neúspěch mě drtil. Pak ještě přišlo mimoděložní těhotenství a to byla ta chvíle, kdy jsem si řekla „dost“. Už jsem zkrátka nemohla. Zastavila jsem se a dala si půlrok pouze na sebe. Už jsem se nezaměřovala na miminko, ale na své zdraví.
A v tomto období jste paradoxně objevila všechny odborníky, kteří vám pomohli otěhotnět?
Ano. Každý z nich podpořil jinou oblast, a já jsem radikálně změnila svůj mindset. Už to nebyla honba za miminkem, ale honba za uzdravením vlastního těla. Ostatně nejčastější dotaz, který dostávám, je jak a s čím začít. Proto jsem moc ráda, že jsem na listopad vyhlásila pro posluchačky takzvaný měsíc plodnosti.
Prvně si mohou zajít na odběry krve – vytvořila jsem s odborníky speciální balíček. Pak jsem dohodla i interpretace těchto testů, a posledním bodem je vyšetření plodnosti u specialistů.
Plodné hovory o neplodnosti
Čekala jste tehdy, že se podcast dočká tak velké odezvy?
Podcast mě začal neuvěřitelně bavit a hlavně vidím, že reálně pomáhá. Když mi ženy píšou, že vidí dvě čárky na těhotenském testu po x letech snažení, tak to vždy obrečím. Tehdy jsem vůbec nedohlédla tak daleko. Že by můj podcast mohl měnit životy. I proto v tom chci pokračovat.
Obrací se na vás spousta žen, setkáváte se s nimi?
Nejprve byl pouze podcast, ale nedávno už jsem udělala i ženský kruh, bylo to strašně hezké. Měla jsem připravený nějaký program, ale na ten nakonec ani nedošlo. Jenom se mluvilo a já jsem cítila, že je to potřeba.
Sdílení je zkrátka léčivé a ženy o svém problému nemají často s kým mluvit. Rodina to úplně nechápe a kamarádky už třeba mají děti a necítí se v takových rozhovorech komfortně.
Vy jste ale kolem sebe žádnou komunitu tehdy neměla. Bylo to těžké?
Určitě. Zpětně si říkám, že bych se do sebe tak neuzavírala, ale styděla jsem se za to, že nedokážu otěhotnět a že mi poprvé v životě něco nejde. Člověk dělá vše, co je v jeho silách, ale zkrátka to nejde. Je to bezmoc.
A do toho nevyžádané rady z okolí...
Mě moje okolí přesně zaškatulkovalo do kolonky „kariéristka“. Takže si mysleli, že se ještě možná ani nesnažíme, a tím pádem se mi tolik nevyžádaných rad nedostalo.
Ale typicky je to třeba fráze „nemysli na to“. Jako kdyby to šlo. Minimálně každý měsíc vám ten neúspěch připomene menstruace. Jiní zase radili, že máme odcestovat, že jinde to určitě půjde. No, nešlo.
Biologické hodiny tikají ve 33 letech. Kdy zamrazit vajíčka, radí lékařka |
Takže co je lepší dělat, než dávat rady?
Já jsem o tom moc mluvit nechtěla a tehdy by mi pomohlo, kdybych třeba byla jen vedle své blízké kamarádky a ta mě objala, byla se mnou a ani by nemusela nic říkat. Někdo ale mluvit potřebuje, v tu chvíli bychom ho měli vyslechnout. Naslouchání je ovšem lepší než rychlé reakce. Extrémně důležitá je i podpora muže. Ale samozřejmě je to i zkouška vztahu. Buď vás to utuží, nebo rozdělí.
Jak moc drahé je umělé oplodnění?
Zákrok na klinice je sice hrazený pojišťovnou, jedná se o již zmiňované čtyři pokusy. Ale je potřeba si připlácet za různé léky a procedury. Jednou jsem udělala anketu na Instagramu a dostala jsem se k neskutečným cifrám. A to hlavně u žen, které se snaží už roky, tam se bavíme třeba i o 700 000 korun. Páry se pak občas dostávají do fáze, kdy si na oplodnění berou půjčku.
Jaké to bylo, když se vám nakonec narodil syn?
Cítila jsem ohromný pocit vděku, každý den v nějaké situaci si říkám, že tady opravdu je a je to neskutečné. Jinak i moje těhotenství bylo krásné, i když mě zařadili do škatulky „stará prvorodička“.
Myslím si, že tělo bylo zkrátka skvěle připravené, cítila jsem se nejlíp co kdy v životě. Syn měl při narození čtyři kila. Dnes mu jsou tři roky a je to parťák. Užívám si to a dojímám se každý den.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
