Téměř celý váš život je spojený s firmou. Bralo se za samozřejmost, že budete pokračovat v byznysu, který rozjeli vaši rodiče?
Po střední škole jsem nastoupila na taneční konzervatoř a později jsem stihla založit i taneční školu. Takže jsem vedle firmy stihla i to, co mě nejvíc bavilo. Měla to tak i moje sestra Markéta, která vystudovala veterinu a dnes spolu se mnou řídí firmu. Nedaleko od pražírny se nám proto pasou koně. Obě jsme měly možnost odbočit někam jinam. Když ale přišla nabídka, že by naši pražírnu odkoupila konkurenční firma, rozhodly jsme se s Markétou do toho jít naplno.
Sešlo se to s dobou, kdy vám chtěla maminka, zakladatelka pražírny, podnik svěřit?
Téměř. Mamka chtěla odejít v šedesáti do důchodu, nakonec k tomu došlo až o dva roky později. Na předání už jsme se ale připravovaly mnohem déle. Ve firmě jsme měli společnost, která monitorovala všechny procesy a pomohla nám s nastavením středního managementu. Také jsme se zamysleli nad tím, kam s firmou chceme směřovat, a do toho procesu jsme zahrnuli všechny zaměstnance. Byl to takový velký brainstorming. Sestra si pod sebe nakonec vzala celou výrobu a já obchod.
Petra Vránová
|
Obě jste ředitelky jednoho oddělení ve firmě. Na dalších čtyřech také vládnou ženy. Jak k tomu došlo?
Nebyl to záměr. Naše zaměstnance známe dlouho a dobře. Například finanční ředitelka je dcera naší hlavní účetní, která s námi vyrostla. Máme tam i sestry a do firmy je zapojený i můj manžel.
Už začínám chápat váš apel na to, že jste rodinná firma.
Začíná to být sranda, když se řeší dovolená. Odjede nám celá jedna rodina a nám najednou chybí lidi.
Jak to řešíte?
Naštěstí u spousty pozic máme zastupitelnost. V létě pak jedeme jen na jednu směnu. Předzásobíme se vždy pár týdnů dopředu, abychom našim zaměstnancům vyšli s dovolenou vstříc.
Pojďme ještě krátce k čistě ženskému vedení vaší firmy. Vidíte v tom nějaké výhody, nebo nevýhody?
Nemám jinou zkušenost z velkých kolektivů, ale u nás pozoruji absenci mužského ega. Ženy u nás řídí celá oddělení a mají velkou zodpovědnost, na druhou stranu se nebojí říct si o pomoc. Já osobně nemohu říct, že by se mi jednalo lépe s ženami, nebo s muži, ale je vtipné, když přijedeme na nějaké velké jednání všechny. Rázem se v místnosti objeví šest žen. To jsou z nás pak občas nervózní.
A nevýhody rodinné firmy?
Není jednoduché říkat nepříjemné věci lidem, které máte rádi. Ale občas je to nutné.
Divoké devadesátky
Vy jste ve firmě prošla všemi možnými pozicemi. Od fakturantky, celní deklarantky až po nákupčí. Co vám to dalo do dnešního řízení firmy?
Hodně. Od základu vím, jak firma funguje. Velká změna pro mě byla, že jsem pod sebou najednou měla a mám poměrně velký tým lidí, což jsem předtím nezažila. Dnes máme kolem 85 zaměstnanců.
Vaši rodiče zakládali pražírnu před více než třiceti lety, ještě v divokých devadesátkách. Jak se podnik od té doby proměnil?
Přesně jak říkáte, začátek byl hodně divoký. Maminka původně zakládala firmu jako pražírnu kávy, chtěla dělat výborné a kvalitní kafe. Bohužel do toho s revolucí přišla móda rozpustné kávy, lidé nechtěli téměř nic jiného.
Kolumbus naštěstí všechno nepřivezl, druhů pepřů je přes sto, říká znalkyně koření |
K výběrové kávě se tu dostáváme až v posledních letech, to byla maminka opravdu vizionářka.
Byla, ale až moc. Předtím dělala na potravinářské inspekci, tak k tomu měla blízko a hodně tomu rozuměla. Nakonec spojili síly s taťkou a objevili arašídy, které pražili pro křupky pro jinou výrobní firmu. Toužili ale po vlastní značce. Pořídili tedy první olejovou fritu a začali pražit arašídy jako samostatný produkt. Vzniklo několik výrobních řad, současně se začalo nakupovat i víc druhů ořechů z různých zemí původu a ve velkém začala i distribuce.
Takže na začátku všeho stojí arašíd.
Ano, zajímavé je, že se k němu teď opět vracíme. To, na čem firma před lety vyrostla, je stále její nejsilnější nohou. Stejně jako se nemění to, že chceme být spolehlivým dodavatelem pro naše partnery.
Z toho, co jsme si řekli už před rozhovorem, jsem pochopila, že investujete i do technologií. Co všechno si pod tím můžeme představit?
Odběratelé našich ořechů požadují pětadvacetikilové balení ořechů jak z ekologického, tak ekonomického hlediska. Skládat takové balíky celou směnu ovšem není hračka. Proto jsme před třemi lety zavedli robotickou linku, která tyto balíky skládá na paletu, a zaměstnanec už funguje pouze jako supervizor. Přesně takové technologie vedou ke zvýšení kvality i výroby, ale zároveň nás nenutí zvyšovat kapacitu personálu. Naším cílem není zaměstnávat stovky lidí a produkovat ještě víc. Chceme udržet rodinnou atmosféru a v produkci udržet to, co máme teď.
To je celkem udržitelné směrem k vašim zaměstnancům. Řešíte udržitelnost i jinde?
Řešíme, jen to neumíme moc prezentovat. jsou to takové drobnosti, které dělají velký celek. Třeba maximální využívání balení. Od nás si nekoupíte pytlík ořechů, který bude z půlky naplněný vzduchem. Protože je to plýtvání obalem a my nechceme prodávat vzduch.
Jako u chipsů, které bývají z půlky plné vzduchu.
Přesně tak. Samotné mi to vadí. Momentálně měníme i velikost kartonu tak, aby ideálně zaplnil paletu a měl nejvyšší možnou nosnost. Tímto krokem snížíme počet převozů aut s našimi produkty k zákazníkům. Řešíme i recyklaci sáčků. Nyní testujeme monofólie neboli jednodruhové fólie, které jsou plně recyklovatelné. Můžeme ořechy balit do papíru, ale pak vydrží maximálně měsíc, což nikdo nechce.
Ořech jako trend. Hlad je po pistáciích
Arašídy stále zůstávají u Čechů nejoblíbenější? I když to fakticky není ořech.
Je to tak. Z komodit, které zpracováváme, tvoří arašídy stále téměř třetinu produkce. Slané arašídy v plechovce jsou zkrátka takovou tradicí. Co se týká slaného segmentu, jsou Češi velice konzervativní, slaná chuť prostě vítězí. Druhá věc je, že je to stále jedna z nejlevnějších slaných pochutin.
A když pomineme tradiční věci, co teď frčí?
Rozhodně tahini pasta (pasta vyrobená z loupaného sezamu, používá se například k výrobě hummusu, poz. red.) a s trendem dubajské čokolády byla obrovská poptávka po pistáciích. Trendy hodně nastavuje mladá generace na sociálních sítích. Před časem takto frčela chia semínka.
A co ořechová másla?
Pravda, téměř 90 % výrobců ořechových másel s námi spolupracuje. Jsou to naši významní zákazníci. Noví výrobci v současné době už moc nevznikají, ale ti stávající se drží a rostou.
Pistácií je nedostatek. Jejich zásoby se tenčí kvůli trendu dubajské čokolády |
Jaký ořech je na trhu momentálně nejdražší?
Kdyby se pistácie standardně prodávaly bez slupek už vyloupané, tak jsou určitě jedny z nejdražších. K drahým prémiovým patří i makadamové ořechy. Prodávají se ovšem okrajově, mají specifickou chuť a vysoký podíl tuku. Z tohoto důvodu ho tolik nevyužívají ani výrobci.
Zkoušeli jste třeba makadamové máslo?
Zkoušeli, ale opravdu v něm bylo hodně oleje. Chuťově to taky nebylo nic moc. Ve zpracovatelském průmyslu zkrátka frčí pistácie a mandle.
Roste poptávka po ořeších?
Celosvětová spotřeba roste, ale není to dané tím, že bychom najednou jedli více samotných ořechů. Spotřeba roste díky potravinářskému průmyslu, který ořechy využívá víc a víc. Třeba do zmrzlin, čokolád, pečiva a podobně.
Odkud vaše ořechy nejčastěji dovážíte? Máte své stálé farmáře, nebo se trh pořád mění?
Máme země původu, které musíme dodržovat, protože jakmile ji změníte, promítne se to i do chuti ořechů. Arašídy bereme z Argentiny, podobné odrůdy má ještě Brazílie. Testovali jsme i americké arašídy, které sice vypadají úplně stejně, ale chuť je diametrálně odlišná. Kešu se dříve nakupovalo hlavně v Indii a Vietnamu, teď se zájem hodně přesouvá do Afriky.
Takže berete v podstatě z celého světa. Jste tedy závislí i na změnách klimatu a politické situaci.
Ano, s výběrem zemí jsme hodně opatrní. Naše nákupní oddělení sleduje počasí po celém světě. Dnes třeba víme, že v Turecku přišly před týdnem mrazy, a už teď se odhaduje, že sklizně bude o 20 % méně. K nám se tato sklizeň dostane někdy na podzim, což znamená, že před Vánoci můžeme očekávat zdražení lískových oříšků. A politika má také vliv, jakmile nám Donald Trump „dá“ nějaké clo, tak se to samozřejmě projeví. Navíc ořechy se nakupují v dolarech. Ve chvíli, kdy začne pracovat kurz, se mění i cena. To ale bohužel nemůžeme úplně predikovat.
Kolik dáme za jídlo a o kolik zdraží boty? Američané vyhlížejí dopady cel |
Jak poznat čerstvý nebo kvalitní ořech?
V rámci vstupní kontroly máme senzorické zkoušky, zkoumáme chuť, pach i případné nečistoty. Pak přichází na řadu laboratorní zkouška, kde se testuje například vlhkost. Ta je důležitá z hlediska skladování a zpracování, abychom neprodali ořech, který chytne plíseň. Pak máme také vlastní technologii, která určí stáří ořechu. Tuto kontrolu děláme proto, aby nám někdo neprodal starou sklizeň, která může po upražení žluknout.
Jak taková technologie funguje?
Je založená na mnohaletém sběru dat. Pro každý druh ořechu, protože se sklízí jenom jednou za rok, máme křivku, ze které už vidíme, v jakém období se ořech nachází v topové kvalitě. Po extrakci olej z ořechu (semen) určí laboratorní stroj hodnotu, která nám na křivce ukáže, v jaké fázi stáří se vzorek nachází.
Vydáváte se za ořechy i do cizích zemí?
Ano. Je velmi důležité, abychom porozuměli tomu, co prodáváme. Jelikož se u nás ořechy nepěstují, tak neznáme jejich specifika. Když to vidíte na vlastní oči, začnete problémům mnohem lépe rozumět. Loni jsme byli v Turecku – v Istanbulu a v Ordu. Právě Ordu je jedna z největších oblastí pro pěstování lískových ořechů. Lískové oříšky se zde sbírají ručně. Aby byl zajištěn dostatek pracovních sil, musí zpracovatelské firmy zajistit i sociální programy pro děti sběračů. Vznikají tak velké sociální programy se školkami nebo letními tábory pro děti brigádníků.
