Dosáhla jste ve svém životě spousty pracovních úspěchů na vysokých pozicích. Jaké jsou vaše ambice a přání dnes?
Dnes chci být hlavně spokojená a šťastná. Ale sny jsou stále podobné. Dělat věci, které mám ráda. Protože když je mám ráda, tak je můžu dělat naplno.
A procestovat další cizí země. Lákají mě jiné národnosti a kultury, s nimiž jsem ostatně pracovala celý život. Prolínání kultur mě často dostávalo do nekomfortních situací, ale vlastně ne nepříjemných. Uplatnila jsem při nich svou zvídavost a těšení se z poznání nových lidí.
Před dvěma lety jste velký byznys opustila, co děláte v současnosti?
Dnes působím v komunikační společnosti. Moji klienti jsou z oblasti zdravotnictví, což zahrnuje nemocnice, zdravotnická zařízení a farmaceutické společnosti.
Kromě toho jsem i mentorka na mezinárodní platformě, kde jsem odmentorovala i několik českých dam na vysoké úrovni. Mentoring mě baví. Nechci ale lidem říkat, jak to mají dělat. Není na to žádný univerzální návod a já sama se při mentorování hodně učím.
Martina Piskorová
|
V mentoringu se zaměřujete převážně na práci se ženami. Pracovala jste i s muži?
Mentorovala jsem i několik mužů a velmi mě to bavilo. Převažují ovšem ženy. A zas takový rozdíl v tom není.
Muži jsou možná přímější a jasnější. Mnoho žen se pak v byznysu snaží vtělit do jejich role. A to je podle mě škoda. Žena v byznysu by měla být sebevědomá a pevná ve svých názorech, ale kvůli tomu není potřeba dělat ze sebe muže. Já sama jsem velmi ráda ženou.
A nesplývají dnes mužské a ženské role?
Trochu ano. Proto musíme jasně komunikovat, kdo jsme a co chceme. Jsem přesvědčená, že vše je o komunikaci. Sama nejsem zastáncem všech možných výdobytků techniky a role sociálních médií.
Zakládám si na osobním kontaktu, a to je vlastně jediná chybička na globálním mentoringu – že ho musím dělat online. Je důležité vnímat energii člověka, dá se z toho mnoho vycítit. Takže i když sama různé online nástroje využívám, jsem primárně zastáncem osobních setkání.
Co všechno mentoring obnáší?
Na začátku si stanovíme cíle a sestavíme plán. Pak se začneme pravidelně setkávat a povídáme si. Pokaždé bych se měla ptát, co moje svěřenkyně zrovna řeší a prožívá, což ale často ani nemusím, protože jsme v kontaktu i mimo schůzky. A často i po ukončení mentoringu.
Začínáme vždy pracovními věcmi, ale soukromý život je alfa omega všeho, a tak se otázky práce s těmi osobními často prolínají. Někdy máme pocit, že své osobní problémy schováme nebo utopíme v práci. V takovém případě se ale spíš utopíme my. Takže kdybych to měla shrnout, mentor je zkrátka průvodce člověka na cestě za pracovními i osobními sny a cíli.
A jaká jste mentorka vy konkrétně?
Občas možná bývám až moc upřímná, některým lidem to může přijít dost ostré. Ale já jsem přesvědčená, že pokud jsme pravdiví sami k sobě, stejně jako v komunikaci k druhým, tak je to vždy lepší.
Z vašeho mentoringu už vzešlo spoustu úspěšných podnikatelů na českém i zahraničním trhu,. Je právě úspěch hlavním výstupem celého mentoringu?
Nemyslím si to. Člověk nemusí být úspěšný, aby byl spokojený. Stejně jako nemusíme být všichni viditelní na sociálních sítích. Spokojenost je pro mě v mentoringu vlastně to nejdůležitější. Sama nemám potřebu být úspěšná, mám potřebu být spokojená a šťastná.
Od devatenácti řídí marketing knihkupectví. Lidi učí na dárky z druhé ruky |
Vy ale úspěšná jste. Vybudovala jste několik značek, pracovala jste v mezinárodních společnostech, a v jedné z nich jste byla ředitelkou marketingu.
Byl to zajímavý vývoj. Začalo to marketingem ve společnosti zaměřené na zdravou stravu, od níž jsem přešla k farmaceutickým společnostem. Jedním mým produktem, který jsem měla komunikovat, byla tehdy antikoncepce. Což je vlastně velmi úsměvné, protože dnes se zabývám především komunikací reprodukčního zdraví. Hluboko v srdci mám stále společnost, která se zabývala transplantační medicínou, protože to je velká pomoc pro člověka.
Sama jsem tedy nejprve pracovala na klientské straně. Po letech jsem se rozhodla přejít na druhou stranu, vystoupila jsem ze světa mezinárodních společností. Byla to pro mě výzva a ty já mám ráda. Naučila mě hodně věcí, i o sobě samé. Ale během procesu rozhodování se kolikrát naučíme ještě víc než novou zkušeností.
Proč jste vyzkoušela tolik pozic v různých firmách?
Nechci působit jako někdo, kdo přeskakoval z firmy do firmy. Ale člověk by měl vycítit, když něco končí, a umět to pustit. Celý život hledám něco, co je zajímavé. Když cítím, že už jsem naplnila možnosti a cíle, jdu dál.
Co vám tyto zkušenosti přinesly?
Naučila jsem se fungovat v novém prostředí a být odolná. Protože každá firma má svá úskalí, horší a dobré dny. Naučila jsem se cítit respekt a pokoru.
Síla je v protikladech
Pracovala jste v prostředí, kde silně převažovali muži. Jaké to bylo?
Cítila jsem se v tom dobře. Nikdy jsem neměla pocit, že bych musela být víc jako muž. Ale to je tím, že jsem pracovala v mezinárodním prostředí. Tam mě respektovali stejně, jako jsem já respektovala všechny okolo sebe.
V Česku je to jiné?
Osobně jsem se s tím nesetkala, ale vidím to u svých klientů. Chce to čas, abychom se to naučili i tady.
Proč je dobré, aby byla v mužském kolektivu žena? Co do něj může přinést?
Žena jinak přemýšlí, víc empaticky. Se svou ženskostí věci zkoumá podrobněji. Možná má i větší pochopení a něhu k lidem, s nimiž pracuje.
Ale pozor. Síla je právě v protikladech. Když jsou v týmu muži a ženy společně, je to podle mě ideální a může to být velmi přínosné. Odlišné energie se výborně doplňují. Je také potřeba přemýšlet, jakým jazykem je nejlepší se svými kolegy a nadřízenými mluvit. Myslím, že žena do toho všeho může přinést klid.
Projekt jsem nemohla nechat padnout, vzpomíná ředitelka Nedoklubka |
Už jsem se ptala, co vám vaše pracovní zkušenosti daly. Je něco, co vám naopak vzaly?
Spoustu času. Zažila jsem dny, kdy jsem pracovala extrémně moc, ale tím si prochází více lidí. Čím jsem starší, tím víc času si chci ušetřit pro sebe a své blízké. Někdy to jde lépe, někdy hůř. Takže bych to možná upravila tak, že mi to čas nevzalo, ale hodně jsem ho věnovala. Když chceme něco dokázat, tak je potřeba nějaké úsilí a čas obětovat. Dnes jsem jenom ráda, že jsem to udělala.
Extrémní pracovní zkušenosti mi také ukázaly, kde mám dno. Když nemáte čas na sebe, na pohyb a na něco se těšit, přijde vyhoření. Je plíživé a může přijít kdykoliv. Já ho zažila, když jsem doběhla maraton. Psychické vyčerpání se spojilo s fyzickým. Nebylo to u mě až tak tragické, ale přišlo to.
Na druhou stranu nemá smysl se vymlouvat na rychlou dobu, jak je dnes u vyhoření zvykem, protože my sami tu rychlou dobu vytváříme. Musíme si umět říct, kdy je potřeba zpomalit.
V současné práci pracujete s poměrně mladým kolektivem. Jaká dnes mladá generace je, pracuje se s jejími zástupci dobře?
Na světě vždy byly mladší a starší generace. Taky mi bylo kdysi o dvacet let méně. To je správně a já mám mladou generaci ráda. Vnímá svět jinak, v jiných podmínkách a možnostech.
Mladí mají nárok využívat všechny možnosti okolo sebe a to mě baví. Protože tím se učím i já. Ve spolupráci si totiž všichni zasloužíme vzájemný respekt. Pak to v týmu funguje. Když jsem začínala svou kariéru, tak jsem si sama vážila lidí, kteří mi dali možnost uplatnit mé schopnosti. Měla jsem na ně ale velké štěstí. Vždy jsem měla pocit, že jsem hodnotný člen týmu. To dnes předávám dál.
Kdybych to měla shrnout, nejdůležitější je podle vás komunikace, upřímnost, empatie a respekt?
Tu komunikaci bych vyzdvihla. A vnímání a chápání člověka. Nikdy nechodím v botách druhého, proto nechci soudit. Snažím se poslouchat, komunikovat a podpořit.
Kdo je dnes Martina Piskorová?
Jsem žena s hlavou na žirafím krku, protože se na svět dívám s nadhledem. A i když je moje hlava trochu v oblacích, tak všechno promýšlím. Také jsem žena s rovnýma nohama na zemi. Jako malá jsem chtěla být doktorka, pomáhat lidem. A to se tak trochu splnilo. Pomáhám lidem zkvalitňovat život.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
