Babička jí říkala Madla podle postavy z tehdy populárního filmu Madla zpívá Evropě. Maminka zase Madlen a ostatní na ni nejčastěji volali Madlenko. Pokřtěna byla jako Marie Jana Korbelová. Svět ji však zná jako Madeleine – Madeleine Albrightovou.
Jak sama uvádí ve svých pamětech, teprve v deseti letech – když se začala učit francouzsky – našla podobu svého jména, která jí vyhovovala nejlépe – Madeleine.
Marie Jana se narodila 15. května 1937 na pražském Smíchově. Vychovávána byla v duchu masarykovské tradice v rodině židovského původu, ovšem její rodiče konvertovali na katolickou víru. „Ačkoliv T. G. Masaryk zemřel, když mi byly čtyři měsíce, ve všech ohledech jsem vyrůstala s ním. V rodině se o něm často mluvilo,“ vysvětlovala Madeleine Albrightová ve svých memoárech.
Její otec Josef byl od mládí aktivní v politice. Vyrůstal v Letohradu (tehdy Kyšperk), střední školu studoval v Kostelci nad Orlicí. A právě při studiu se seznámil s jistou Annou Spiegelovou. Ona mu říkala Jožko, on jí Andulo. „Podle táty se při jejich první setkání uvedl výrokem, že je nejupovídanější holkou v Čechách, za což od ní dostal pohlavek,“ líčí Albrightová.
Na prahu války
Anny rodiče však nebyli ze vztahu nadšení a dceru proto poslali do internátu v Ženevě. Josef Korbel v letech odloučení dostudoval, rok strávil na Sorbonně v Paříži, zdokonaloval se v cizích jazycích a cestoval. V pouhých 23 letech obdržel doktorát práv na Karlově univerzitě. Po 14 měsících vojenské služby nastoupil do služeb ministerstva zahraničí, znovu se shledal s milou Annou a 20. dubna 1935 se konečně konala svatba. „Máma, jak bylo pro ženy té doby typické, neměla univerzitní vzdělání jako táta. Sdílela s ním ale kulturní zájmy,“ přibližuje Albrightová.
Novomanželská dvojice se nastěhovala do pražského secesního bytu a brzy se stala součástí pražské kavárenské společnosti. Následující rok byl ovšem Josef Korbel jmenován tiskovým přidělencem československého vyslanectví v Jugoslávii a manželé se proto přestěhovali do Bělehradu. V květnu 1937 se narodila Marie Jana neboli Madlenka. O svých batolecích časech v jugoslávském království si ovšem těžko může něco pamatovat.
Když na podzim 1938 vrcholila krize mezi nacistickým Německem a Československem a prezident Edvard Beneš vyhlásil 23. září mobilizaci, Josef Korbel se v Bělehradu začal chystat k návratu, aby coby poručík nastoupil do armády. „Vůle národa osvědčila rozhodnost daleko přesahující rozhodnost vedoucích politiků,“ vzpomínal později na vzrušené chvíle, kdy se Československo mohlo stát prvním místem krvavé války proti hitlerovskému Německu. K ní však nedošlo a po mnichovských událostech brzy začaly propukat v demoralizované druhé republice protižidovské nálady a také ve stále více profašistické vládě v Jugoslávii pro Korbela v roli diplomata nebylo místo. V prosinci 1938 se rodina stěhovala domů.
Rychlý útěk před nacisty
Malá Madlenka strávila nějaký čas u babičky na venkově, zatímco otec se snažil zařídit odchod do exilu, získat víza a najít práci v Londýně. Po nacistickém vpádu do zbytku českých zemí 15. března 1939 se rodina rozhodla k rychlému odchodu do emigrace za každou cenu. „Ze spolehlivých zdrojů jsme se dozvěděli, že Joe (bratr Josefa Korbela Jan, pozn. red.) je na seznamu lidí, kteří mají být zatčeni. Nechala jsem Madlenku u příbuzných a my dva se odstěhovali z našeho bytu a přespávali jsme u přátel. Dny jsme trávili na pražských ulicích nebo v restauracích. Gestapo zatýkalo hlavně v noci,“ citovala Madeleine Albrightová slova své maminky v knize Pražská zima.
„Pětadvacátého března mě babička přivezla do Prahy. V jedenáct hodin večer už jsem byl s rodiči ve vlaku na cestě ze země se dvěma malými kufry. Ve spěchu nedokázali víc zabalit,“ líčí Albrightová ve své autobiografii.
Rodina nejprve odjela do Bělehradu, kde nějaký čas zůstala, a poté do Londýna. Josef Korbel zde začal pracovat pro budoucí exilovou vládu, konkrétně pro Jana Masaryka. „Mé nejranější vzpomínky jsou z bytu v Kensington High Road v Notting Hill Gate. (…) Když jsem slyšela tátu, jak mluví z BBC, myslela jsem si, že je uvnitř rozhlasové přijímače,“ vzpomíná Albrightová se smíchem.
Alice Masaryková chtěla být lékařkou, překazila jí to i vlastní ješitnost |
Už v takto nízkém věku se Madlenka objevila poprvé před kamerou. Londýnská exulantská komunita natáčela s pomocí Červeného kříže film o osudu dětí utečenců. A malou Korbelovou si vybrala do hlavní role. „Jako honorář jsem dostala vycpaného růžového králíčka,“ vybavuje si Albrightová.
Do Anglie se posléze dostali i někteří příbuzní, starší otcův bratr Jan s rodinou či Madlenky sestřenice Dagmar. Během exilu se Korbelovým narodila ještě dcera Kathy a syn John. Rodina žila na venkově v městečku Walton on Thames, asi hodinu jízdy vlakem z Londýna. „Ve škole jsem měla vcelku dobré známky, až na ostudnou – vzhledem k mé budoucí kariéře – čtyřku ze zeměpisu,“ podotýká Albrightová s úsměvem.
Po stopách vlastní rodiny
Po skončení druhé světové války se Josef Korbel vrátil do Československa letadlem spolu s prezidentem Edvardem Beneše a jeho spolupracovníky. Zbytek rodiny o několik týdnů později. Radost z návratu domů však kalil fakt, že během války zemřeli Madlenky prarodiče.
Fašismus je na vzestupu. Musíme lidi opravdu poslouchat, radí Albrightová |
O mnoho let později Madeleine Albrightová uváděla, že za holokaustu zahynuly víc než tři desítky členů její rodiny. „O osudu těchto příbuzných se dozvídala až později, protože - tak jako celá řada lidí, kteří přežili holokaust a byli touto vzpomínkou traumatizovaní – jí rodiče řekli pouze to, že její babička a dědeček jsou mrtví, ale už jí neřekli, za jakých okolností zemřeli. Tuto skládanku si dávala dohromady až po mnoha letech, kdy se ve druhé polovině 90. let stala ministryní zahraničí Spojených států amerických a tato část jejího života se stala předmětem zájmu médií,“ přibližuje Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla, který přeložil memoáry Madeleine Albrightové.
Když se Albrightová dozvěděla, jaký osud potkal její příbuzné, začala po své minulosti pátrat podrobněji. „Několikrát kvůli tomu přijela do Československa, aby se o své rodině dozvěděla něco víc. Měla tady sestřenici a další příbuzné. Tyto rodinné osudy popisuje podrobněji ve svých knihách, zvláště v té s názvem Pražská zima a také v zatím její poslední knize,“ uzavírá Michael Žantovský.
Madeleine Albrightová po druhé světové válce
|
