Olga Havlová, rozená Šplíchalová, se narodila 11. července roku 1933 do početné rodiny na pražském Žižkově. Vyrůstala v chudých poměrech. Rodiče se rozešli, když jí bylo šest let. Od mala pomáhala své starší sestře s péčí o jejích pět dětí. Velká rodina bydlela v malém bytě 1+1.
Ačkoliv byl život rodiny skromný, brala maminka děti často do divadla a kina. Láska k umění Olze zůstala po celý život, moc ráda taky četla a podle přátel byla velmi sečtělá. „Nebyla naivka. Říkávala nekomplikuj věci nadbytečným myšlením,“ vzpomínal herec Ladislav Trojan.
Chybějící prsty na levé ruce dobře maskovala
Po absolvování měšťanské školy se Olga vyučila v Baťově továrně. Tam se jí přihodilo tragické zranění, při němž přišla o čtyři prsty na levé ruce. Zmrzačenou ruku zvládala maskovat velmi dobře, nestála o lítost. Na veřejnosti nosila rukavice, měla ruku elegantně obtočenou šátkem nebo schovanou v druhé ruce.
„Až po letech, dokonce mě na to snad někdo upozornil, jsem si všimla, že má zmrzačenou ruku. Dokázala si kontrolovat pohyb rukou a manipulovat s kapesníkem tak, aby to nebylo vidět,“ pamatovala si její přítelkyně Petruška Šustrová.
Olga Havlová při kompletování jednoho ze svazků Edice Expedice
Během padesátých let vystřídala Olga různá zaměstnání, pracovala jako účetní, skladnice nebo prodavačka. Dvacetiletá dívka byla však v duši nadšenou divadelnicí, chodila na herecké kurzy a s dalšími žáky hráli ochotnické divadlo.
Kompas mého života, říkal Havel
S Václavem Havlem se poznali v roce 1953 v pražské literární kavárně Slavia. O tři roky později se v ní vídali každý týden, stydlivý Václav se jí však zdráhal říct, že by s ní chtěl chodit, a tak jí to napsal dopisem. „Ona mi rovněž dopisem odpověděla, že nabídku přijímá,“ vzpomínal Havel.
Budoucí prezident pocházel z vyšší třídy, o tři roky starší Olga mu byla hlasem selského rozumu a svou racionalitou ho držela při zemi. Vzali se po osmi letech v roce 1964 jen za přítomnosti svědků. Manželství mělo jednu vadu na kráse, Olga nemohla mít děti.
Havel o své první ženě mnohokrát prohlásil, že byla kompasem jeho života. Byla jeho pozornou první čtenářkou a kritičkou jeho esejistických i dramatických děl, ale také jeho velkou oporou a spolupracovnicí v těžkých letech Charty 77.
Václav Havel a Olga Havlová
Ve druhé polovině šedesátých let, kdy Havel upadal ve stále větší nemilost komunistického režimu, manželé koupili venkovskou usedlost v Podkrkonoší na samotě zvané Hrádeček, jak se poté říkalo i stavení. Po invazi pěti armád Varšavské smlouvy roku 1968 se Havlovi přestěhovali na samotu. Václava neustále sledovala Státní bezpečnost (StB).
V „zeleném vězení“ chodila Olga často na dlouhé procházky se psy, svými věrnými společníky, houbařila nebo zahradničila. Chvíle klidu Havlovi střídali s bohatým společenským životem. Na samotu za nimi jezdilo mnoho přátel, umělců, disidentů. Na louce před usedlostí hlídkovala v malém dřevěném domku StB a legitimovala všechny přijíždějící.
Mezi hosty budila Olga podle Havla dojem přísné paní domu. Bylo známo, že dokud si ráno nedala kávu, tak s ní nebyla řeč a všichni jí šli raději z cesty.
První dámou disidentu
Olga svého muže podporovala ve všech disidentských aktivitách a sama se zapojovala. Po jeho uvěznění v roce 1979 Olga převzala některé manželovy povinnosti. Pokračovala ve vydávání nezávislé literatury Edice Expedice, přijímala zahraniční návštěvy, poskytovala rozhovory zahraničním novinářům. Stala se první dámou českého disentu.
Z vězení ji Havel úkoloval v dopisech, kde má co na chalupě natřít, přemístit, co by bylo třeba zařídit nebo co by potřeboval přivézt do vězení. Psal jí ovšem taky hluboké dopisy s filozofickými a existencionálními otázkami. Později z nich vyšla jedna z nejvýznamějších Havlovýh knih Dopisy Olze. Žádné vyznání v nich ovšem čtenář nenajde. Nedávali svou lásku najevo. Její dopisy jemu byly stručné, přímo k věci, takové jaká byla i ona.
Havel se dostal z vězení díky zápalu plic a intervencím západních politiků v březnu 1983. Olga si však v době jeho věznění našla jiného partnera, což svému muži upřímně řekla. Rozvádět se nechtěla, ale také se s oním mužem nedokázala rozejít. Havel byl zvyklý svěřovat se manželce se svými nevěrami, ale sám od ní nic podobného neočekával. Považoval ji za ženu silnou, přísnou, až chladnou, opačné vlastnosti občas hledal jinde.
Oním důvěrným přítelem Olgy byl o dvacet let mladší herec Jan Kašpar. S Olžiným doznáním se Václav dlouho nemohl srovnat. Dohodli se, že se nerozejdou, ale každý si bude žít svůj soukromý život.
Státní formality trpěla, nesnášela přetvářku, ale chovala se s noblesou
V 80. letech Olga vystoupila z manželova stínu. Se slábnutím pronásledování disentu se vytvářely nové možnosti, jimiž byl i samizdat. S ním Olga měla velké zkušenosti, a proto se začala významně podílet na vzniku a existenci Originálního videožurnálu a časopisu O divadle.
Po revoluci Olga nechtěla, aby Václav přijal funkci prezidenta. Když se jím na sklonku roku 1989 stal a přestěhovali se na Pražský hrad, nesžívala se s rolí první dámy lehce. Její podstata byla velmi upřímná, nesnášela přetvářku. „Byla zvyklá cokoliv si myslí hned říct a nebála se různých konfrontací, což já dost nenávidím,“ vzpomínal Havel.
Těžko se vyrovnávala se státnickými oficialitami, když si před státní večeří musela podat ruku se spoustou lidí a vyslechnout množství zdvořilostních frází. „To pro ni bylo utrpení,“ vzpomínal Havlův mluvčí Ladislav Špaček. „Ale nikdo to na ní nepoznal,“ dodal jedním dechem.
Chovala se totiž vždy velmi diplomaticky, s noblesou a svou empatii a šarm předstírat nemusela. Dcera z dělnické rodiny, která neuměla cizí jazyky, se přátelsky vítala s členy královských rodin i americkým prezidentským párem.
Našla se v charitativní činnosti. „Odmala po celý svůj život byla zvyklá se starat, a když měla možnost tu solidaritu rozprostřít na více lidí, bylo to pro ni přirozené,“ vyprávěla blízká přítelkyně Dana Němcová.
 |
Nadaci Výbor dobré vůle založila Olga na počátku roku 1990, jejím hlavním cílem bylo pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Velkou roli sehrál i vážný úraz jejího bývalého přítele Jana Kašpara, který zůstal po poranění míchy upoután na vozíku. V nadaci z něj učinila jednoho ze svých nejbližších spolupracovníků.
Olga navštěvovala nově vznikající centra pro děti s kombinovanými vadami a zjišťovala, co by jim mohlo ulehčit život. Často ji bylo vidět mezi seniory a postiženými dětmi. Zajímala se o systémové změny v nemocnicích a nabádala ministry k podpoře občanských sdružení působících v sociální oblasti.
V očích veřejnosti byla tehdy jednou z nejvýznamnějších žen republiky, získala si respekt i zahraničních politiků a osobností. Těšila se popularity, jako málokterá z prvních dam v historii.
Tušení konce
O svém onemocnění či bolesti Olga mluvit nechtěla. Celý život byla zvyklá starat se o druhé, být Václavovi oporou a potlačovat vlastní problémy. V květnu roku 1994 se přítelkyni lékařce svěřila, že si našla na těle tuhou bulku. První dáma měla možnost se léčit na renomované klinice ve Švýcarsku, ale rozhodla se pro Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze.
„Že má nádor, jsme věděli dlouho. Myslím, že to nesla statečně. Nakolik to bylo sebeovládání a na kolik vlastní přesvědčení se někdy těžko odhaduje,“ svěřil se později Havel.
Pobyty v nemocnici se střídaly s obdobími horečného pracovního tempa. „Nedávala na sobě najevo, že je jí zle, nemluvila o tom, nikdo jsme o tom moc nevěděli,“ vzpomínala jejich přítelkyně Dana Němcová, která ji později na některých veřejných událostech zastupovala.
V létě roku 1995 strávila celé léto na Hrádečku, do Prahy se vrátila až v září. „Řekla mi, že se nemoc vrátila a že to asi nebude dlouho trvat,“ pamatovala si její přítelkyně lékařka Milena Černá. Když se na začátku dalšího roku konec přiblížil, převezli ji z nemocnice domů. Po pár dnech 27. ledna roku 1996 na rakovinu zemřela, bylo jí pouhých dvaašedesát let.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Hlavní zdroje:
Příběhy slavných: Paní Olga. Dokument České televize.
KOSATÍK, Pavel. „Člověk má dělat to, nač má sílu“: život Olgy Havlové.
