Těch, které téměř vyřadí z provozu internetové servery. Taková událost bývá tak jedna do roka – a to ještě jen v některých letech.
Takovou zprávou byla tragická smrt britské princezny Diany, takovou zprávou byly teroristické útoky z 11. září, s intenzitou o něco menší pak nejspíš ještě zvolení prvního černošského prezidenta Spojených států.
Do stejné kategorie se zařadila i zpráva o nečekaném úmrtí zpěváka Michaela Jacksona. Třináct z patnácti nejčtenějších textů na stránkách CNN patřilo zpěvákovi, který vydal poslední desku před osmi lety a od jehož posledního obrovského hitu už uplynulo let osmnáct.
Podobné to je i v Česku, jen na stránkách iDNES.cz si během včerejška přečetlo texty o "králi popu" na půl milionu lidí. Japonsko, Senegal nebo třeba Brazílie – ať si vyberete jakoukoli zemi, všude bylo zprávou dne úmrtí padesátiletého zpěváka s chováním dítěte.
To jméno něco říká nejméně třem čtvrtinám obyvatel planety Země. I ti, kteří by si nikdy nevzpomněli na jeden jediný Jacksonův hit, pravděpodobně alespoň něco zaslechli o jeho příběhu.
Pečlivý čtenář by si jistě v příštích dnech mohl přečíst desetitisíce textů, které budou hodnotit jeho kariéru, popisovat jeho bizarní chování, styl, nalézat ospravedlnění jeho životních lapsů, či je naopak odsuzovat. Ostatně i v dnešním vydání našich novin je textů o Jacksonovi řada.
Netroufám si hodnotit, jaký byl Michael Jackson zpěvák. A nepovažuji se ani za takového znalce jeho životních osudů, abych mohl vynášet nějaké soudy nad jeho chováním, byť mi vždy přišlo, mírně řečeno, poněkud zvláštní.
Sám jsem k jeho fanouškům nikdy moc nepatřil. Když byl na vrcholu slávy, patřilo se – mezi námi teenagery z brandýského gymnázia – spíše Jacksonem pohrdat a svou hudební vyspělost ukazovat na nezávislých rockových kapelách, maximálně tak ještě na poslouchání Depeche Mode či The Cure.
I když jsem na jeho melodie nepochybně mnohokrát poskakoval na různých večírcích, z hlavy bych před včerejší zpravodajsky- vzpomínkovou náloží asi nedal dohromady víc než čtyři pět názvů jeho písniček.
Přesto mi přijde jako fascinující postava. Už jen tím, jak obrovskou pozornost po celé planetě dokázal vyvolat. A jeho předčasná smrt ji samozřejmě ještě umocňuje. Již od nepaměti mají lidé potřebu sdílet příběhy. Historky v menších či větších skupinách, legendy a paměti v celých národech.
Ale jen velmi málo je těch příběhů, které sdílejí lidé na celém světě. Obvykle to bývají příběhy těch nejhorších válek, katastrof či nejšílenějších diktátorů. Teď mezi ně bude alespoň na čas patřit i příběh "nejšílenějšího zpěváka". Z tohoto pohledu viděno, nežijeme zase v tak špatné době.
