Martině bylo sice v době, kdy padl v Česku komunismus, teprve něco přes rok, ale mnohé o něm slyšela z vyprávění rodičů.
"Povídali mi, že to byla doba strašné buzerace, kdy se nemohlo například cestovat po světě a v obchodech nic nebylo," vysvětlovala a její dvě kamarádky jí souhlasně přikyvovaly.
Všechny tři stály v rozlehlé hale bývalého strojírenského gigantu ČKD a poslouchaly hudebníky, kteří přišli na pozvání organizátorů petiční akce S komunisty se nemluví.
Jeden z pořadatelů, Petr Placák, tvrdil, že koncertem chtějí oslovit ze všeho nejvíce právě mladé, kteří totalitní režim nezažili. "Jsem přesvědčen, že právě oni otevřou v budoucnosti diskusi o komunismu, oni se budou ptát svých rodičů, zda nenesli na existenci tohoto režimu vinu," mínil.
Zároveň se snažil ujišťovat, že nechtěli, aby měl koncert politický podtext, a proto ani žádné politiky nezvali. Přesto je bylo možné potkat. Například místopředseda Senátu Jan Ruml popíjel pivo a pohupoval se do rytmu muziky. "My, co jsme tady, s komunisty nemluvíme!" křičel, aby přehlušil hlasitou muziku.
"Přišel jsem, abych dal najevo, že bolševiky nelze volit ani s nimi mluvit. Porušují zákony, mělo by se začít mluvit o zákazu KSČM," říkal a potahoval z cigarety.
Exprezident nepřišel
Není někde Havel? ptali se někteří návštěvníci, ale exprezidenta Václava Havla vidět nebylo. Ve stejnou dobu totiž přebíral ve Slovenském institutu v Praze další z řady cen.
Vidět nebyli ani komunisté. Alespoň ne ti, jejichž tváře jsou veřejně známé. Jedna z komunistických poslankyň, Marta Baxerová, se však už v létě v novinách svěřila, co si o celé petici myslí.
"Mám pocit, že vedra působí na naše buňky mozkové. Proto asi vznikla tato petice. Nemohu totiž věřit tomu, že za normální teploty a tlaku se může podobná hloupost někomu urodit v hlavě," napsala v komunistických Haló novinách poslankyně.
