Josef Kalbáč při první prezidentské volbě nečekaně opustil Španělský sál. Jeho zdravotní stav se prý vážně zhoršil poté, co mu na toaletách vyhrožoval neznámý muž. I kvůli jeho nepřítomnosti tak nebyl prezident napoprvé zvolen. - více zde
Za týden právě Kalbáčův hlas rozhodl o opaku. Lidovecký senátor zprvu odmítal při veřejné volbě hlasovat, nakonec ale zvedl ruku pro Václava Klause. "Je pro mě bližší to, na co si mohu sáhnout," vysvětlil iDNES.cz, proč se rozhodl pro staronového prezidenta. - více zde
Nedávno jste zmínil, že mezi mnoha lidmi, kteří vám po odchodu z první volby prezidenta volali, byl i pan kardinál Miroslav Vlk. Proč vám volal?
Odpovím vám otázkou. Proč by mně nevolal? Měl jsem však telefon přepnutý na tiché zvonění, tedy jsem jej neslyšel. Až druhý den odpoledne po odpojení z přístrojů jsem si na nemocničním lůžku četl SMS zprávy, kterých bylo za dobu cesty z Prahy do nemocnice ve Strakonicích celkem asi šedesát pět. Mezi nimi i SMS pana kardinála. Kardinál Vlk je nejvyšším hodnostářem katolické církve u nás. Byl logicky rozrušen mým odchodem v rámci prezidentské volby. A zajímalo jej, co se děje a proč odcházím. A jelikož zná mou povahu, tušil, že odcházím z nějakých závažných důvodů. Osobně je pro mě vlastní zdravotní stav vždy důležitější než cokoliv jiného. A to i v případě prezidentské volby.
Co soudíte o aktivitách profesora Tomáše Halíka a jeho nátlaku na vaše stranické kolegy, aby volili Jana Švejnara?
Pan profesor Halík je velká osobnost. Každá takováto osobnost se vždy, nebo alespoň většinou, profiluje tak, že veřejnost si jí všimne. Před volbou prezidenta zřejmě pocítil nutkavou potřebu sdělit svůj názor členům KDU-ČSL, jelikož jej v té chvíli považoval za důležitý a zřejmě to považoval za důležité i ze svého intelektuálně lidského postoje.
Pan ministr Kalousek považoval konání pana profesora Halíka za lobbing. Ano, určitě je otázkou, jak byl, či nebyl text dopisu profesora Halíka vhodný. Na druhé straně si ale musíte uvědomit, že politici jsou veřejné osoby, kterým může psát či volat kdokoliv. Mně osobně dopisů a doporučení přišlo několik set, mimochodem zcela rozdělených půl na půl. Tady je na stole úplně jiná otázka. Zda-li zvážil pan profesor Halík sílu své osobnosti, mediální známosti a sílu argumentů. Tak hluboce vzdělaná osobnost nejen v kontextu věrouky katolické církve, nýbrž osobnost vzdělaná v rámci křesťanské filozofie, ve východních filosofiích a ve filosofii vůbec někdy vidí věci politické filozoficky a zase politik, jenž je hluboce ukotven v politice, vidí věci hluboce pragmaticky. A někde zde bych viděl vznik tohoto nedorozumění.
Myslíte tedy, že bylo v pořádku, když se předseda KDU-ČSL Jiří Čunek panu Halíkovi omluvil za výrok ministra Kalouska? (Kalousek přes média Halíkovi vzkázal, že právě svým lobbingem pro Švejnara některé lidovce přiměl volit Klause, pozn. red.)
Pan Jiří Čunek je předseda strany a pan Miroslav Kalousek ministr financí. Čunek rozhodl tak, že se omluví. A omluva je vždy aktem smířlivým. Tedy vždy pozitivním. Na druhé straně rozumím zcela ministru Kalouskovi, že způsob prezentace názorů pana profesora Halíka považoval v tak vypjaté atmosféře za nevhodný. A jelikož mé krédo je smiřování, sbližování a hledání společných cest, tak jsem vždy na straně té, která se hlásí k těmto hodnotám.
Jak vznikla fáma, že mužem, který vás překvapil na toaletách, byl lidovecký místopředseda David Macek?
Pane redaktore, jsem člověk, který se blíží sedmému decéniu svého života. Ale nemám dojem, že bych trpěl senilitou či vidinami. Obvykle u nás na prácheňských pastvinách rozeznám i jednu dojnici od druhé. A jistě si představíte, že dojnice jsou si velmi podobné – jistě to chápete jako nadsázku. Myslíte, že jsem skutečně tak "mimo", že bych nepoznal našeho mladého člena Macka?
Víte, nesnáším jedno v politice ze všeho nejvíce – provokace. Uznávám v politice i těžké boje, o zákony, názory, směřování stran, o demokratické procesy. Ale nesnáším provokace. Je snad jasné, že někdo tuto informaci pustil a jelikož byla pikantní, ihned se rozšířila. A je nutné s vykřičníkem zdůraznit toto: to není ostuda Mgr. Macka, to není ostuda má! Je to cíleně směřované, aby to ostouzelo KDU-ČSL. A jistě pochopíte, že na ostouzení strany nemají zájem její členové, ale členové jiných stran, které se tímto snaží všemožně ovlivnit věci nátlakovým a provokačním způsobem, jenž nemá s politickou férovostí nic společného.
Dodnes tedy netušíte, kdo byl onen tajemný muž?
Prohlašuji – člověka, který mně vyhrožoval, jsem nikdy před tím ani potom neviděl. A nechávám na názoru čtenářů, kdo tohoto člověka za mnou poslal. Jen bych si dovolil podotknout, že jak se ptáte, kde se vzala fáma o překvapení na toaletách panem Mackem – je nutné říci, že fáma se nevzala z čista jasna, ani to nebyla Panna Maria, která ji rozšířila. Fámu rozšiřují média – a těm médiím tu fámu musí někdo tzv. podstrčit.
Jak vnímáte s odstupem prezidentskou volbu?
Ta prezidentská volba byla skutečně vypětím – myslím tím politickým vypětím. Najednou si uvědomíte, že musíte rozhodnout, nejde běžet jako děcko k maminčině sukni a volat o pomoc. A nám, zákonodárcům, byly předloženy dvě možnosti. Všimněte si, že neříkám jen dvě možnosti, nýbrž konstatuji politickou skutečnost a realitu. Řídím se jedním krédem v politice – nikdy si nestěžuji na to, co mám v daném případě řešit, hodnotit či o čem rozhodovat. Politika není handl – je to vyjádření až drsně přítomné reality, ve které neexistuje ono pověstné "kdyby". Můžete říci, objevil se ale třetí kandidát, paní Jana Bobošíková. Ale tuto třetí alternativu vložme do šuplíku, byl to pouze pokus o politický úkrok ze strany KSČM.
Stále vám ještě lidé píší a volají? Vyhrožoval vám někdo od té doby?
Ano, bohužel stále. Ale já si nestěžuji, já se chci pouze jasně ke všemu vyjádřit veřejným způsobem. A byl bych silně neobjektivní, kdybych nezdůraznil, že převážná část kontaktování mé osoby je z pozitivních důvodů a lidé cení můj projev při volbě. A těm, kteří vyhrožují, bych chtěl vzkázat jediné - aby si uvědomili, jaká zvěrstva již byla napáchána v této zemi, čemu všemu tato země čelila a z toho, že tyto boje vyhrál křesťanský demokratický princip, jenž se v naší republice ukotvil, je třeba si vzít příklad a hluboce se nad ním zamyslet. Jeden vzkaz pro všechny, kteří se snižují k vyhrožování – až půjdete večer spát, tak si na internetu pročtěte, čím prošla Milada Horáková a jakou osobní a lidskou statečnost prokázala při soudním procesu. Pak od internetu vstaňte a podívejte se na sebe do zrcadla – dívejte se na sebe a zeptejte se sami sebe, jak byste v této tragické situaci obstáli a v jaké defekační (nejnižší možné, v kanálech se pohybující, pozn. red.) linii naší společnosti se díky přistoupení k výhrůžkám ocitáte a jaká zbabělost naplňuje vaši mysl a duši.
