Podle českých ocelářů jsou některé změny krokem správným směrem. Základní otázku ale zatím neřeší: zda bude možné nízkoemisní ocel v Evropě nejen vyrábět, ale také dlouhodobě prodávat za konkurenceschopnou cenu.
Revize ETS dává průmyslu více času
Evropská komise letos v létě představila další úpravu systému EU ETS. Pro oceláře je podstatné především pomalejší ubývání bezplatných povolenek a jejich zachování až do roku 2038. Změnit se má také fungování rezervy tržní stability a větší část výnosů systému má směřovat do dekarbonizace průmyslu.
Moravia Steel hodnotí některé kroky pozitivně, celkově ale změny považuje spíše za korekci než zásadní reformu. Podle obchodního ředitele Daniela Biedrawy totiž zůstávají nevyřešené vysoké ceny energií, ochrana evropského exportu i riziko, že výroba kvůli vyšším nákladům odejde mimo EU.
Spor se vede také o bezplatnou alokaci povolenek. Ta má chránit podniky v odvětvích, kde nelze emise jednoduše odstranit, před přesunem výroby do zemí s mírnější klimatickou regulací. Nově má být část těchto povolenek více navázána na realizaci dekarbonizačních investic.
KOMENTÁŘ: Bez vlastní oceli budeme vždycky tahat za kratší konec |
Právě to kritizuje Ocelářská unie. „Problémem dnes není nedostatek motivace, ale především chybějící podmínky, které by firmám umožnily velké dekarbonizační investice skutečně realizovat a následně rentabilně provozovat,“ říká její předsedkyně Marcela Kubalová. Další podmínky podle ní mohou podnikům omezit finanční prostor právě v období, kdy mají investovat největší částky.
Výdaje na emisní povolenky však přímo snižují hospodářský výsledek. „Nižší EBITDA následně zhoršuje podmínky pro čerpání investičních úvěrů, jimiž by se dekarbonizační projekty měly financovat. Jde přitom o investice s tak vysokým CAPEX (investiční náklady, které firma vynakládá na pořízení, modernizaci a udržení dlouhodobého fyzického či nehmotného majetku), že v evropském ocelářství mnohdy převyšují hodnotu celé firmy,“ doplňuje obchodní ředitel.
Tlak zároveň zvyšují nové benchmarky pro bezplatnou alokaci na období 2026 až 2030. Ty určují, kolik povolenek může podnik na daný objem produkce získat zdarma. Většina ocelářských benchmarků se zpřísňuje, což může znamenat nutnost větší část povolenek dokupovat.
CBAM má stále mezery
Samotný ETS však nelze oddělit od ochrany evropského trhu. Od letošního roku funguje definitivní režim CBAM, který má u dovozů do EU postupně dorovnávat uhlíkový náklad, jejž nesou evropští výrobci. Podle Moravia Steel je ale zatím problém v jeho omezeném rozsahu.
Evropskému výrobci se náklady ETS promítají do celé produkce. CBAM naproti tomu pokrývá jen vybrané dovážené položky a mimo jeho rozsah stále zůstává část navazujících výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Mezi příklady patří některá ložiska, hřídele, nápravy, pružiny, lana nebo železniční kola.
„Aby CBAM dokázal vyrovnat nákladovou asymetrii, musel by pokrýt celý hodnotový řetězec,“ upozorňuje Biedrawa. Riziko je jednoduché: pokud EU zatíží uhlíkovým nákladem samotnou ocel, ale nikoliv výrobek, ve kterém je zabudovaná, může být pro zahraničního producenta výhodnější dovézt už více zpracované zboží. Ocelářská unie upozorňuje, že takové případy už na trhu sleduje, a proto prosazuje rozšíření CBAM na výrazně širší okruh výrobků.
Od července zároveň funguje silnější ochrana trhu s bezcelními dovozními kvótami ve výši 18,3 milionu tun ročně a 50procentním clem nad jejich rámec. U některých produktů se podle Moravia Steel kvóty naplnily velmi rychle. Zatím však není patrný výraznější přesun poptávky směrem k evropským výrobcům. Skutečný efekt se proto ukáže až podle toho, zda se omezí dovoz, nebo se pouze přesune do jiných částí hodnotového řetězce.
Rozhodovat bude cena energie
Největší překážkou konkurenceschopnosti evropské oceli podle Moravia Steel zůstávají ceny energií. Za nimi následuje tlak levných dovozů, slabá poptávka, náklady na emisní povolenky a rozdílná míra podpory mezi jednotlivými státy.
Situaci komplikuje i to, že vyšší náklady nelze jednoduše přenést na zákazníky. Ocel je komoditní B2B (business to business) trh, kde rozhoduje především cena a technická specifikace. Výraznější „zelené prémium“, které by dražší nízkoemisní výrobu kompenzovalo, podle Moravia Steel dnes prakticky neexistuje. To je zásadní právě pro další transformaci Třineckých železáren a dalších evropských hutí.
Nové nízkoemisní technologie budou ve výrazně větší míře založené na elektřině. Pokud však evropská energie zůstane výrazně dražší než u konkurentů mimo EU, samotná dotace na výstavbu nové technologie problém nevyřeší. „Evropští výrobci nepotřebují zvláštní zacházení. Potřebují podmínky srovnatelné s těmi, za jakých vyrábí konkurence mimo Evropu,“ říká Daniel Biedrawa.
„Dekarbonizace evropského ocelářství není jen otázkou toho, zda dokážeme financovat výstavbu nové technologie, ale neméně důležité je, zda bude možné tuto technologii po jejím dokončení provozovat dlouhodobě za konkurenceschopných podmínek,“ říká Kubalová.
Právě to bude podle ocelářů hlavním testem současných změn. Ne počet oznámených zelených projektů nebo objem rozdělených dotací, ale to, zda se zastaví úbytek evropských výrobních kapacit a nové technologie budou schopné dlouhodobě ekonomicky fungovat.
Evropská pravidla se začínají měnit. Teprve další roky ale ukážou, zda dostatečně rychle na to, aby se spolu s emisemi nezačala z Evropy vytrácet i samotná výroba oceli.
