Proč Kostnický koncil v roce 1415 zvolil jako způsob popravy Mistra Jana Husa zrovna upálení?
Byl to obvyklý trest smrti u kacířů. Vedou se spekulace o tom, jestli to opravdu mělo být tak, že z lidského těla neměl zůstat žádný ostatek, zda tento způsob popravy měl zničit i jeho duši, byť se říká, že je nesmrtelná a podobně. Trest nevykonávala církev, předala ho do rukou světské moci.
Povedlo se tedy, že z Jana Husa nezbyl žádný ostatek?
Pokud bereme jako ostatek popel, kosti nebo prameny vlasů, tak opravdu nezbyl. V tomto smyslu byla poprava skutečně důkladná, všechny zbytky odvezli a vysypali do Rýna, který teče kousek od místa, kde byl Hus upálen. Existují ale, řekněme, druhotné ostatky. Dochovaly se jeho rukopisy a kousek pláště. Ten sice nemusí být autentický, ale v roce 2015 prošel analýzou a zjistilo se, že by opravdu mohl pocházet z doby, kdy Hus žil.
Jan Hus před 100 lety stále ještě rozděloval občany Československa |
Je možné, že na sobě měl před popravou plášť. Já jsem v tomto ohledu skeptická, protože hledání pozůstatků po Janu Husovi je prastaré. Už v 19. století se konaly poutě Čechů do Kostnice, kdy se snažili něco najít a už tehdy se vystavovaly různé obskurní předměty, včetně vozu, na kterém měl být údajně Hus odvezen na popravu. Ale tento kousek pláště je považován za autentický a je vystavený ve francouzském Colmaru.
 Historička Eva Doležalová Eva Doležalová je historička působící jako vedoucí oddělení dějin středověku v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Jejím odborným zaměřením jsou hlavně církevní dějiny středověku a soužití Židů a křesťanů ve středověkých Čechách a na Moravě. |
Jak pravděpodobně Jan Hus trávil své poslední hodiny před popravou?
To jsou jen čisté spekulace, můžeme ale vycházet z jeho korespondence, která se částečně zachovala. Dopisy jsou opravdu hodně emotivní, víme z nich, že Hus cítil velkou nespravedlnost, měl pocit, že mu nebyl dán dostatečně velký prostor, aby své názory obhájil. Ale už zhruba v červnu tušil, že jeho osud směřuje na hranici a připouštěl, že to tak může dopadnout. Ale nevzdával se naděje, že pravda boží a spravedlnost nakonec zvítězí. Úplně těsně před popravou musel mít samozřejmě velký strach z bolesti a smrti.
Velmi podobně jako Mistr Jan Hus skončil jen o necelý rok později jeho následovník Jeroným Pražský. Proč se o jeho smrti upálením prakticky nemluví?
Na to se dá jednoduše odpovědět – protože byl až druhý. Ale důvodů je víc. Jan Hus působil v Čechách jako kazatel a byl obecně známý. Jeroným Pražský byl intelektuál evropského formátu, absolvent několika univerzit. Cestoval po Evropě, což byla paradoxně trochu jeho smůla, protože zkrátka v Čechách nebyl tak známý. A je to škoda, protože pro spoustu lidí by byl Jeronýmův život srozumitelnější – byl to trochu bouřlivák se spoustou slabostí, které si dokázal přiznat.
Jedinečný exemplář dokumentu související s Husem se vydražil za 7 milionů |
Jak se s odkazem Mistra Jana Husa pracovalo později v historii? Byl jeho odkaz nějak zneužívaný?
Na Husa se nikdy nezapomnělo. Je to dané i tím, že psal kázání, která byla podávána poměrně živým jazykem, a tak bylo snazší je přeložit do modernější neakademické češtiny bez archaismů, čímž jeho texty neustále rezonovaly. Zhruba od 18. století se v Husově odkazu začíná objevovat velmi silný český prvek, protože Hus skutečně kázal česky, a byl proto využíván proti prvku německému. V 19. století pak Hus dostává i sociální akcent.
Jan Hus pro své názory skončil na hranici. Jeho odkaz ovlivnil střední Evropu |
Tento směr pak ve 20. století zneužíval komunistický režim, který z Husa udělal prakticky revolucionáře a úplně se z něj vytratil původní rozměr, kdy usiloval sice o spravedlnost, ale o spravedlnost před Bohem.
Pokud bychom se zeptali na Mistra Jana Husa dnes, v akademické obci by vám řekli, že to je urovnané, protože v roce 1999 se tehdejší papež Jan Pavel II. omluvil za krutou smrt v Kostnici a taky za bolest, kterou to českému národu způsobilo. K plné rehabilitaci jako třeba v případě Jany z Arku (u ní došlo k revizi celého procesu a později byla dokonce svatořečena) však nedošlo a já si myslím, že ani nikdy nedojde.
