Když se v březnu 2020 začala v Česku šířit epidemie covidu-19, jedna z otázek, kterou potřebovala města vyřešit, byla situace lidí bez domova. Jednak se nevědělo, jak velkým rizikem by mohli být pro ostatní obyvatele, tedy zda by je nemohli na ulici nakazit, jednak byl zákaz vycházení. Venku být nemohli.
Babička a děda z azyláku. Pětina obyvatel ubytoven jsou právě senioři |
Vznikly proto humanitární hostely, kde mohli být tito lidé ubytovaní. Primárně ti z rizikových skupin, tedy senioři či nemocní. Celkem bylo těchto zařízení šest. Nyní, ke konci června, poslední z nich zaniknou.
Jedním z nich je i humanitární hostel poblíž zastávky metra Českomoravská. Právě v tom panovala v posledních týdnech nervozita. Řadě obyvatel hrozilo, že s koncem měsíce budou muset odejít na ulici. Dohromady s dalšími ubytovacími kapacitami šlo několik desítek lidí. „Napětí tady bylo velké. I lidé, kteří normálně nepijí, se třeba opili a potom se přišli ptát, co s nimi bude,“ popisuje jeho koordinátorka Marie Zajíčková z neziskové organizace Naděje.
Měla pro to pochopení: obyvatelé hostelů, kteří dřív byli na ulici, se s pomocí sociálních pracovníků postavili na nohy. Našli si práci, nebo jim Naděje pomohla zažádat o starobní či invalidní důchod, který nyní běžně požívají. Na komerční nájem ale stále peníze neměli. „Většinou mají naši klienti exekuce, takže i když pracují na hlavní pracovní poměr, čistého si vydělají třeba deset tisíc korun. Nedosáhnou ani na dávky, protože příspěvek i doplatek na bydlení se bere z hrubé mzdy,“ vysvětlila. Úřad práce tak vidí, že klient vydělává třeba třicet tisíc korun, reálně ale má jen třetinu.
„Představte si, že po dobu několika měsíců konečně máte stabilní místo ke spaní, spolupracujete se sociálními pracovnicemi, máte prostor na relativně důstojný život a laxnost státních orgánů při hledání návazného bydlení vás postaví do situace, kdy čelíte znovu návratu na úplné dno,“ popsal Petr Baroch z iniciativy Spát doma.
Z hostelu na ubytovnu
Nakonec se situace vyřešila, a to jen deset dnů před vystěhováním lidí na ulici. Po protestech na magistrátu, kdy aktivisté ze skupiny Jezevky přespávali na jeho chodbách, i snahách neziskových organizací s vedením Prahy jednat hlavní město rozhodlo, že aby tito lidé nemuseli zpět na ulici, otevře od července tři městské ubytovny a současným obyvatelům humanitárních hostelů jejich kapacity nabídne.
„Projekt humanitárních hostelů se osvědčil a inspiroval nás k vytvoření nového systémového nástroje v oblasti bezdomovectví,“ uvedl Adam Zábranský, pražský radní pro oblast bydlení. „Cílem městských ubytoven je poskytnout lidem bez domova střechu nad hlavou a podporu od sociálních pracovníků tak, aby mohli pracovat na své stabilizaci a dlouhodobém zlepšení své situace. To znamená například hledání práce a nalezení stabilního bydlení,“ dodal.
Pěkný protest @jezevky ve 2. patře budovy pražského magistrátu, kde sídlí politické sekretariáty radních.
Už jen 17 dní zbývá do uzavření humanitárních hostelů.
Pokud rada nenajde řešení, cca 60 lidem hrozí ztráta střechy nad hlavou.
Tenhle aktivismus mi dodává víru v lidi. https://t.co/Bpu9gqsFxX
Klienti humanitárních hostelů i odborníci se shodují, že poskytnutí střechy nad hlavou je klíčové, pokud se mají lidé vrátit do běžného života. Jak říkají: „Z křoví se těžko vstává do práce.“
„Během pobytu na hostelu jsem zařídila spoustu věcí. Zaevidovala jsem se na úřadě, pobírám dávky, půl roku jsem chodila pracovat na dohodu o pracovní činnosti, vyřídila jsem si výpis rejstříku, udělala jsem si novou občanku,“ popsala třeba jedna z obyvatelek. Další mluví o možnosti dát se dohromady psychicky, léčit zdravotními problémy.
„Vždyť mi seberou děti.“ O dávky si Češi neříkají, zatěžuje je stigma |
To potvrzuje i Zajíčková. „Obrovský význam mají i věci jako možnost se osprchovat a upravit se. I když jsou lidé třeba na komerční ubytovně, tak ty jsou opravdu ošklivé, lidé z nich nemohou chodit do práce, ve které potřebují působit reprezentativně,“ vysvětlila.
Senioři a handicapovaní
Ačkoliv střecha nad hlavou lidem bez domova pomůže stabilizovat svou situaci, velká část z nich zcela samostatná nikdy nebude. Množství těchto osob totiž tvoří lidé v seniorském věku, lidé s tělesným handicapem nebo vážnými psychickými problémy.
To ostatně potvrzují i analýzy. Třeba podle asi rok staré zprávy uskupení Za Bydlení tvoří už pětinu obyvatel senioři. Jde přitom o starší data, nyní, s ohledem na inflaci a zdražování energií se může situace ještě zhoršovat.
Podle Zábranského jsou právě městské ubytovny jedním ze směrů, kterým se lze vydat. „Do budoucna plánujeme nakoupit další objekty, ve kterých budeme moci zprovoznit další městské ubytovny tak, aby se jejich kapacita postupně navyšovala,“ popsal.
