"Jsou to lidé, kteří se chtějí podílet na politickém a ekonomickém rozhodování, a přitom odmítají přistoupit na pravidla politického utkávání se," říká jeden z nich, místopředseda ODS Ivan Langer.
Hrad v roce 2001 však není žádná organizovaná síla. Je to hlavně prezident sám.
Havel má sice zhruba sedm dlouhodobých konzultantů, ale jejich vliv je ve skutečnosti mnohem menší, než se jim přisuzuje.
A to ze dvou důvodů. Není to žádná organizovaná skupina, jejíž členové by se pravidelně scházeli a vymýšleli strategii, jak zatočit se zavedenými politickými stranami. Jsou to vesměs Havlovi dlouholetí přátelé nebo odborníci, které respektuje a se kterými se jednotlivě čas od času sejde. Z tohoto pohledu jsou prezidentovými muži tito: Michael Kocáb, Karel Schwarzenberg, Jiří Pehe, Jan Švejnar, Pavel Tigrid, Petr Pithart, Alexandr Vondra.
Prezident Havel sebou podle svých rádců nenechá manipulovat. Říká-li někdo, že díky svým kontaktům na prezidenta něco zařídí, nedá se mu prý věřit. "Pan prezident si mě vyslechl a pak rozhodl sám, často i proti mému názoru," říká například jeden z důvěrníků, Pavel Tigrid.
|
Komentář Karla Steigerwalda čtěte ZDE. |
"Prezidentovi se neadekvátně připisuje větší vliv, než má," říká jeho mluvčí Ladislav Špaček.
Sám Havel se v nedávném rozhovoru pro deník Právo ohradil proti nařčení, že se svými spolupracovníky kuje pikle: "Svědčí to o hlubokém poklesu politické kultury v naší zemi. Je smutné, když je politika chápána už jen jako hra nějakých spiklenců."
Poradci: Strana Hradu? Nesmysl
Část prezidentových poradců, Michaela Kocába, Jiřího Pehe, Karla Schwarzenberga a Jana Švejnara, už několik měsíců zaměstnávají debaty, jestli má smysl, aby vznikla nová politická strana.
Zatím se sice definitivně nerozhodli ji založit, ale někteří politici už pro ni mají své označeni: strana Hradu. "Myslím, že bez přikývnutí prezidenta by k něčemu takovému nedošlo," soudí například místopředseda ODS Ivan Langer.
Prezident Václav Havel přitom není vzniku další strany nakloněn. Havel - stejně jako ti, kteří o nové straně uvažují - kritizuje uzavřenost současných politických stran. Vadí mu, že nekomunikují s občanskými iniciativami typu Děkujeme, odejděte či Impuls 99.
"Žádná strana Hradu to není. Prezident se o vznik nové strany nesnaží, neiniciuje to a myslí si, že nakonec žádná stejně nevznikne," tvrdí politolog Pehe. "To, že o tom uvažuje několik lidí, kteří jsou považováni za prezidentovy blízké, je spíše věc náhody."
Sám Havel k tomu před týdnem v deníku Právo řekl: "V tom okruhu lidí, kteří uvažují o založení strany, je můj bývalý spolupracovník Jiří Pehe. Je tam také můj dobrý přítel Michael Kocáb, ale vyvozovat z toho, že tady vzniká jakési další hradní spiknutí, je nesmírně nebezpečné." Prezident podle názoru svých spolupracovníků preferuje, aby se občanským iniciativám "otevřely" už existující strany, aby s nimi komunikovaly a čerpaly z nich nové politiky.
Víkendový projev nového předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody dává tušit, že například lidovci se tímto směrem chtějí vydat. Podobně mluví i adept na nového předsedu Unie svobody Vladimír Mlynář.
I lidé, kteří dosud o nové straně přemýšleli, nyní říkají, že to v tuto chvíli bude zbytečné. "I já bych byl raději, kdyby už existující strany lépe fungovaly a nemusela žádná nová vznikat," říká Karel Schwarzenberg, který s prezidentem o případném vzniku nové strany také "prohodil pár vět".
Také Schwarzenberg potvrdil, že Havel o další přírůstek na politické scéně příliš nestojí. "Nechci mluvit za něho, ale podle mě vidí potíže, které by nově založená strana nyní měla. Strany mohou úspěšně vznikat v přelomových dobách, ale ne v situaci, jako je dnešní." Potvrdil, že prezident i jeho spolupracovníci mají na současnou politickou scénu shodný názor: do vedení stran by měli přijít noví lidé.
Prezident naslouchá, ale neposlouchá
Kolem prezidenta a jeho blízkých spolupracovníků vznikl mýtus mocenského centra, které se z Hradu pokouší pokoutnými cestami ovlivňovat dění ve státě. Ve skutečnosti nic nenasvědčuje, že by Václav Havel byl hlavou nějakého kompaktního týmu, anebo naopak jeho obětí. Prezident se se svými důvěrníky schází nahodile a kromě toho na jejich rady mnohdy ani nedá.
Schůzky prezidenta Václava Havla mají vesměs dva důvody. Zjistit, co se děje v podhradí, a porozumět věcem, v nichž sám není odborník. Například ekonom Jan Švejnar, který přednáší na americké univerzitě. "Ten pokaždé panu prezidentovi poskytne nesmírně lapidární a srozumitelné výklady o ekonomických trendech. Vidí to z nadhledu a pro prezidenta jsou to cenné postřehy," říká Havlův mluvčí Ladislav Špaček.
Výjimečnou pozici mezi sedmi Havlovými důvěrníky má však hudebník a podnikatel Michael Kocáb. Ten jako jediný chodí každý druhý týden na Hrad na pracovní schůzky. Jde o polední poradu, které se mezi zaměstnanci Hradu říká polévka, podle stylového oběda rodiny Havlových. Michael Kocáb, který nyní pobývá delší dobu v USA, podle Špačka pro Havla představuje "hlas lidu". Připravuje také už tradiční setkání ve vile Amálie v Lánech. Pokud má někdo na Havla výraznější vliv, pak je to právě Kocáb. On má hlavní slovo při výběru hostů do Amálie.
"Má to sloužit panu prezidentovi k poznání zajímavých lidí," uvedla Havlova tajemnice Anna Freimanová. Tato setkání ho mají podle ní uchránit od izolace.
Z POLITIKŮ ZBYL PITHART
Havlovi nestačily formální rozhovory s předsedy politických stran. A tak se vždy snažil získat i informace z nižších pater. "S prezidentem jsem se vídal docela často, když jsem byl ministrem vnitra a dělal jsem jakéhosi prostředníka mezi ním a premiérem Klausem," říká Jan Ruml, dnes senátor za Unii svobody.
Zřejmě nejtěsnější kontakty měl Havel v polovině devadesátých let se dvěma vicepremiéry Klausovy koaliční vlády: s Josefem Luxem a Janem Kalvodou. Ještě před několika lety se docela často "radíval" i s někdejším federálním premiérem Mariánem Čalfou.
To vše je už minulost. "Dřív se s politiky neformálně stýkal mnohem častěji. Dnes je unavený a nemá už tak často potřebu si s nimi povídat," říká jeden z Havlových blízkých spolupracovníků. Dnes má prezident těsnější vztahy už jen s předsedou Senátu Petrem Pithartem. Ten je mu natolik blízký, že ho označuje za svého potenciálního nástupce.
JSME PŘÁTELÉ, NE PORADCI
V posledních několika letech se proměnil i samotný systém poradců prezidenta republiky. Tato funkce oficiálně už dva roky neexistuje. Tehdy z Hradu odešli poslední rádci: generál Karel Pezl a poradce pro zahraniční otázky Pavel Tigrid.
Od té doby se Havel s některými lidmi setkává při neformálních příležitostech. Podle nového organizačního řádu musí totiž Havlovi stačit servis jeho kanceláře, případně vyžádané odborné posudky. Nechce-li mluvit s úředníky a spoléhat se jen na písemné podklady, zavolá si své důvěrníky. Sejdou se na Hradě, v Lánech či v nějaké restauraci.
Vzhledem k neformálnosti těchto setkání se někteří z nich ani za poradce nepokládají. Například šéf Patria Finance Zdeněk Bakala nechtěl na toto téma původně vůbec mluvit. Přitom bývá mezi Havlovy lidi zařazován velice často a prezidentovi radí v ekonomických záležitostech. Bakala nakonec řekl: "Nepatřím k jeho blízkým poradcům, ale vážím si toho, že čas od času mu mohu říct svůj názor."
Stejně to bere i Karel Schwarzenberg, kterého k Havlovi pojí mnohaleté přátelství a vídají se poměrně často. "Já bych se poradcem nenazýval. Jde o přátelská setkání," říká Schwarzenberg. S prezidentem se baví, stejně jako většina ostatních, především o politické situaci.
"Vždycky když přijedu do Prahy, tak se s panem prezidentem vidíme," uvedl Pavel Tigrid, další z blízkých prezidentových lidí, který dnes žije převážně ve Francii.
Tím, že se s prezidentem nevídají zas tak často, vysvětlují, proč na něho nemohou mít intenzivní vliv.
OVLIVNIT SE PRÝ NEDÁ
Ekonom Jan Švejnar, z kterého chtěl Havel před několika lety udělat předsedu vlády, popisuje své rozhovory s hlavou státu spíše jako intelektuální diskuse. "Je to taková debata na všechna aktuální témata, například při jmenování guvernéra České národní banky jsem byl jedním z těch, kterých se pan prezident ptal na názor," popisuje Švejnar.
Prezident se podle něho v ničem neliší od zahraničních státníků, kteří rovněž získávají informace z méně formálních rozhovorů s různými lidmi. "Když chce prezident dostat opravdu nezávislý a široký nadhled, je to nezbytné," poznamenal ekonom. Soudí, že k tomu nemusí prezident mluvit jen s lidmi, kteří jsou mu názorově blízcí.
Havlovi konzultanti nemohou říci, že by pokaždé prezidenta svými názory přesvědčili natolik, že by se s nimi zcela ztotožnil. Vesměs se shodují, že ovlivnit prezidenta prostě nejde. "V diskusi si spíš ověřuje, jak ten jeho názor zapadá do mozaiky možných pohledů na věc," poznamenal jeden z občasných konzultantů.
Pavel Tigrid v této souvislosti například vzpomíná: "Pan prezident mě vyslechl a pak se rozhodl sám, často proti mému názoru. Já to ale uznal, protože on je ten, kdo nese kůži na trh. I když se později ukázalo, že má rada byla možná taktičtější. Tohle slovo ale pan prezident nemá dodnes rád. Stejně jako vyrovnaný projev, to říká, že je ze starého slovníku."
POSTESKLI SI I ÚŘEDNÍCI
Havlova tvrdohlavost při prosazování vlastních názorů dovedla dokonce i zaměstnance jeho kanceláře k neobvyklému kroku. Když prezident s manželkou Dagmar podali žalobu na Přemysla Svoru, autora kontroverzní knihy Sedm týdnů, které otřásly Hradem, úředníci si postěžovali zpravodaji ČTK. Havel se totiž s nimi o žalobě vůbec neporadil a jim to vadilo.
"Nebylo by od věci, kdyby si prezident některé věci související s jeho právním osobním názorem ověřil, a když se ocitne v určité krizové situaci, aby ji konzultoval s důvěryhodnými lidmi ze svého úřadu," řekl tehdy vedoucí prezidentské kanceláře Ivo Mathé.
