Koalici za zvolení Jana Švejnara vidí prezident jako pokračovatele Občanského fóra či hnutí "Děkujeme, odejděte". Podle Klause budou takové souboje pokračovat i v dalších volbách. A on sám je prý připraven se do nich zapojit i poté, co skončí své druhé prezidentské období.
"Kdyby prezidentská volba v roce 2013 skončila vítězstvím tohoto směru politického myšlení, tak já do toho nějakou formou vstoupím," řekl Klaus v neděli v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES.
Podle jeho názoru se už teď musí začít v ODS prosazovat politik, který bude kandidátem na úřad prezidenta za pět let. Nově zvolený prezident také slibuje, že se pokusí přispět k tomu, aby spolu po dramatické a vyhrocené prezidentské volbě dokázali politici opět komunikovat.
Před své volitele jste v pátek předstoupil s poměrně konzervativním projevem. Podpora rodiny, odmítnutí eutanazie. Hodláte v tomto směru podniknout i nějaké konkrétní kroky?
Nevím, zda byl přesně konzervativní v tom starobylém slova smyslu. Byl jasným vyslovením názorů, které považuji za jasné a nosné, na kterých stavím celou svou politickou kariéru. Je to jistá kombinace liberálního a konzervativního, která se nedá snadno postihnout jedním slovem. Kdybych ho znal, tak bych ho rád používal.
Projev se musel líbit řadě volitelů mezi křesťanskými demokraty. Myslel jste při psaní projevu i na ně?
Já jsem při jeho psaní myslel zejména na neuvěřitelné výroky pánů Bursíka, Mejstříka a bohužel musím do stejné skupiny zařadit i pana Paroubka. V tu chvíli jsem myslel spíše na ně než na nějakého konkrétního volitele. A byla to polemika zejména s nimi.
Citoval jste ve své řeči Aloise Rašína: "Budeme-li držeti při sobě, udržíme republiku." Je to vůbec možné?
Zaprvé je to nutné. A teď se zabývejme tím, jak toho docílíme. To už je úkol pro celou politickou scénu, nepochybně včetně prezidenta.
Jak k tomu přispějete vy osobně?
Myslím, že k tomu přispívám. Na rozdíl od toho, jak se někteří chovají ke mně, tak já se vůči nim tak v žádném případě nechovám. Politici spolu musí mluvit. Vždycky jsem se o to snažil. Možná, že nám vyhrocenost té prezidentské volby dává signál: Něco s tím dělejte.
Uvažoval jste o tom, že byste všechny předsedy stran pozval na Hrad k nějakému společnému jednání?
Je to možné. Bylo by třeba si ovšem teprve ujasnit, na jaké téma by tato debata byla. Nemyslím, že by to měla být debata, kde by se prezident choval tatíčkovsky a nějak mentoroval. Ambice tohoto typu nemám. Mělo by to být o některém z problémů, které nás rozpolcují. Protože existují takové, o kterých se nemá rozhodovat poměrem 101:99.
Jak se vám osobně bude komunikovat třeba s Martinem Bursíkem po jeho projevu při první prezidentské volbě?
Já velkou potřebu komunikace s ním nemám. Myslím, že on se mnou také ne. A kdybych používal stejně silné výroky o něm, jaké říká on o mně, to už by byl konec světa. Já pouze mohu být zdrženlivý, jako jsem dosud. Jinak bych řekl, co si o něm myslím, ale to bychom nemohli pokročit ani o milimetr.
A co si o něm tedy myslíte?
Teď jsem vám řekl svou odpověď.
 . foto: Michal Růžička, MAFA
O podobu politiky budu bojovat i po odchodu z Hradu, tvrdí Václav Klaus. |
| . Spusť video
Václav Klaus během rozhovoru pro MF DNES |
Bude se v něčem lišit první a druhé období prezidenta Klause?
Pokud si vzpomenete na můj první projev před týdnem - on byl pak trošku přehlušen tím, co se ten den na Hradě odehrávalo - tam jsem řekl, a měl jsem to dokonce i vyznačeno tučným písmem: kontinuita s určitými korekcemi. Korekcemi jednotlivostí, nikoli směru. To jsem vyhlásil jako heslo pro celou Českou republiku. Ale mohlo by se to použít i jako heslo pro mě samého. Myslím, že je lepší než heslo Česká republika bez bariér (heslo Jana Švejnara, pozn. redakce), které jsem ani ex post ještě úplně nepochopil.
Každý rok máte nějaké téma, které se pak objeví i ve vaší knize. Evropskou ústavu, pak povolební krizi a naposledy to bylo globální oteplování. Máte nějaké další pro letošní rok?
Já spíše reaguji. To, že se stane klíčovou otázkou budoucnost Evropské unie, jsem si nevymyslel. Kdyby dopadly volby trošičku jinak, nemusel bych tolik svého času a práce věnovat vládní krizi. Environmentalismus, šílení s klimatickými změnami, ani toto téma jsem si nevymyslel. Přinesly mi ho chvíle, které jsem prožíval. V tomto smyslu předvídat, co bude takovým nosným tématem roku 2008, si v žádném případě netroufám. Kéž by ustoupila tato zmiňovaná témata, kéž by.
Je tedy teď nějaké téma, které ve vás vzbuzuje potřebu reagovat?
Mám pocit, že do jistého bodu se dostává naše politická scéna. Je potřeba udržet a obhájit paradigma naší politiky. Do jisté míry byla ta prezidentská volba také sporem o interpretaci naší doby, sporem o interpretaci celého našeho polistopadového osmnáctiletého období. Ve své jisté jednoduchosti to vyjádřil při druhé volbě šéf klubu nezávislých, pan senátor Novotný. On řekl něco ve smyslu: Teď jde o změnu celého našeho politického systému.
V jakém smyslu?
Oni si už mysleli, že to, co se jim nepodařilo v roce 1990 s Občanským fórem, pak v roce 1992 a v letech 1997, 2002 a 2003, že konečně teď dokonají. Ten zvrat od toho konzervativněliberálního systému založeného na důsledné lidské svobodě, a ne na diktátu vyvolených. O tom to celé bylo a já myslím, že v tomto smyslu je toto vítězství tak klíčové pro celou naši zemi jako máloco. Po tom, co se nepodařilo v televizních krizích a při "Děkujeme, odejděte", byl teď další pokus udělat stejnou věc. Je klíčová věc, že se opět podařilo odrazit tento pokus. A podařilo se to díky masové občanské podpoře.
Chtějí bojovat mimo volby, někde na ulicích...
Jestli jsem si to správně přeložil, vy tu koalici pro Jana Švejnara berete jako ty, kdo se snažili bojovat proti... Proti všemu! Proti všemu, co se tady odehrálo od 17. listopadu 1989. To byl cíl té koalice, která se přejmenovává, ale zůstává. Překvapivé je, že se do ní teď zapojil pan Paroubek, který koneckonců v 90. letech nepatřil mezi nositele aktivit typu "Děkujeme, odejděte", ale on se k tomu rád v této chvíli přidal. Je to pořád stejné. Argumentace je pořád stejná, nositelé jsou pořád stejní. Jestli někteří vymizeli v politice, tak vlivní mediální komentátoři, ti zůstali pořád stejní.
Bude ten "souboj" pokračovat dál?
Vrátí se v další podobě. Jsem naprosto přesvědčen, že různá dějství budou probíhat při různých politických soubojích, což jsou nejčastěji volby. Pozor! Politické souboje jsou nejčastěji volby. Souboj s těmi lidmi byl částečně o tom, že politické souboje mají probíhat jinak, mimo volby. Protože oni vědí, že volby prohrávají. Oni chtějí, aby to probíhalo mimo volby, na ulici, někde před Temelínem. Příští prezidentská volba bude zase o tomtéž. Otázkou je, kdo převezme tu mou štafetu.
Kdo by to měl být?
Přál bych si, aby se tento politik za těch pět let vygeneroval. Nemůže spadnout do české kotliny dva měsíce před volbami. Musí pět let trpělivě pracovat ode dne mé inaugurace do té příští.
Vidíte nějakého takového?
Já bych mu zkazil kádrový posudek, kdybych ho teď jmenoval. Musí si o to v každém případě říci on sám.
Nemrzí vás, že ve vašem případě tohle byl pravděpodobně poslední volební souboj? Říkáte o sobě rád, že máte sportovního ducha. Nebude vám to chybět?
To by mi určitě chybělo. Ale... Řeknu teď jednu výhrůžku. Kdyby prezidentská volba v roce 2013 skončila vítězstvím ne té či oné konkrétní osoby, ale tohoto směru politického myšlení, tak do toho nějakou formou vstoupím. Už nepochybně ne jako bojovník o prezidentský titul, ale jako něco jiného.
Pozoruhodná výhrůžka...
Myslím, že bylo potřeba ji říci. Focení poslanců při hlasování. Kde to jsme?
Vraťme se teď zase k letošní volbě. Nejprve osobní otázka. Jak vám bylo, když se o vás mluvilo u pultu a vy jste nemohl nic říci?
Já jsem to někde formuloval slovy, že jsem nebyl subjektem, ale objektem té volby. Lépe se to vyjádřit nedá. Spousta lidí mi psala či říkala: já jsem vás litoval. Zvláště ze ženských úst to často znělo. Tak zlé to zase nebylo. Věděl jsem, co se dá očekávat. Já jsem si taky docela četl...
... to jsem si všiml. Co jste to tam pořád četl?
Vzal jsem si několik odborných textů, ekonomických i klimatických. V pondělí moderuji seminář o inflaci a s chutí jsem si četl v jednu chvíli takovou složitou teoretickou studii o inflaci. Umím najednou číst a poslouchat.
A neruší vás to takhle trochu, když vám při čtení mluví někdo za zády do mikrofonu?
Když jsem v komunistické éře dojížděl z proseckého sídliště přecpaným autobusem do centra Prahy, tak jsem se to docela naučil.
Ale k vážnějším věcem. Jak jste vnímal masivní používání techniky, focení poslanců mobilem, kontrolu hlasování jednotlivých oveček?
Je to nedůstojné. To, že to někoho vůbec napadlo, je smutné, žalostné. Nevím, jestli je možné takto vybrat nějakého nadstranického prezidenta. Jestli je mučen každý straník, kdyby se odchýlil od povinné stranické disciplíny, tak kde už to jsme? V tomto smyslu myslím, že to jedině strana lidová vzala jako svobodnou volbu a její poslanci a senátoři si skutečně měli právo vybírat. To bych ocenil.
Myslím ale, že třeba u ODS vám jednotné hlasování zase tolik nevadilo...
Nevadilo? Samozřejmě, že mě těšilo. ODS mě také navrhovala. V té straně jsem něco odpracoval. Ale vezmu to ještě z jiné strany. Proč se tak mluví o dodržování stranické disciplíny? Proč ODS neměla stejný problém? Proč neexistuje nespokojenost ODS s vedením strany a s navrženým kandidátem do té míry, že by chtěli za zády vedení ODS hlasovat pro někoho jiného? A proč to naopak bylo na té druhé straně? To vypovídá o mnohém. Proč Mirek Topolánek nemusel fotografovat své ovečky a pan Paroubek musel?
A proč tedy?
Myslím, že pro to ODS neměla důvod, zatímco ta druhá strana ano. Měla oprávněnou obavu, že by lecjaký poslanec, kdyby nebyl takhle nemilosrdně hlídán, hodil ten hlas opačným směrem. To je banální závěr. A nesporně pravdivý. Celý parlament byl donucen k veřejnému hlasování proto, že on dobře věděl, že by mi nemalý počet poslanců a senátorů z ČSSD dal svůj hlas.
Kolem prezidentské volby se pohybovala také řada lobbistů, pracovali i pro vás. Pan Šlouf například. Objevila se zpráva, že jste se sešel s lobbistou Surňakem. Je to tak?
O tom, že jsem se s ním sešel, ví snad každý. Také jsem se s ním sešel v plném hotelu. Když jsme si volali, já byl na jednom místě Prahy, on na druhém, tak jsme řekli, že se sejdeme někde uprostřed. A já jsem plácnul, co třeba tamhle. Neviděl jsem v tom nic utajeného. Politika je přece lobbismus. Ve Washingtonu, v Bruselu, tam jsou stovky lobbistických firem. U nás je to daleko skromnější, nicméně to existuje také a tito lobbisté nějaký vliv mají. Můžeme velmi diskutovat o tom, jak velký.
Často bývá přeceňován. Ale zmíněný lobbista se pohyboval kolem ČSSD, spolupracoval s Grossem a s vámi se sešel pár hodin před rozhodující volbou. O čem jste mluvili? Pomáhal přesvědčit třeba právě onoho poslance z ČSSD, aby vám dal hlas?
Vůbec ne. Naše debata byla na daleko abstraktnější úrovni. Debata o tom jednom poslanci, který mi dal svůj hlas, vznikla někdy úplně jindy a bez mého jakéhokoli zásahu. Žádný další poslanec z ČSSD mi hlas nedal, tak nevím, co by bylo možné domlouvat.
Proto se na to ptám.
Jde o informace. Přemýšlíte, hledáte. Například i o tom, jestli má být volba tajná, nebo veřejná, a děláte si z toho svůj názor.
Když mluvíme o tajné a veřejné volbě. Konzultoval s vámi Mirek Topolánek taktiku ODS při prezidentské volbě? Například než ODS řekla ano veřejné volbě.
Samozřejmě, že jsem s Mirkem Topolánkem opakovaně mluvil. Myslím, že v projevu jsem svým jednoznačným příklonem k veřejné volbě tomu dal tu poslední tečku.
V souvislosti s touto prezidentskou volbou se také hodně hovořilo o přímé volbě prezidenta občany. Jaký je váš postoj k přímé volbě?
Já jsem všeobecně zastáncem zastupitelské demokracie. Nejsem zastáncem přímé demokracie založené na masivním používání referend a podobných institutů. Z tohoto hlediska nejsem jejím zastáncem. I když mám velkou důvěru v to, jak bych dopadl, kdyby byla volba přímá.
Takže to nebudete vy, kdo bude iniciovat diskusi o přímé volbě hlavy státu pro rok 2013?
Jsem stoprocentně přesvědčen, že by bylo nepatřičné, kdybych se do toho zamíchával. To prezident nemá.
