Jeho život skončil třemi výstřely před osmdesáti lety na popravišti v příkopu Malé pevnosti Terezín. Přestože pocházel ze šlechtické hraběcí rodiny, nedlouho po jeho narození prodal otec poslední výraznější rodový majetek, zámek v Přívozci, a přesídlil s početnou rodinou do nedalekých Domažlic, kde rodina splynula s měšťanským prostředím.
 |
Kromě Františka ji tvořili další tři bratři. Vedle Ludvíka, který tragicky zahynul ještě jako dítě, dále František s Antonínem, kteří se stejně jako Zdeněk zapsali do dějin 20. století. Díky nadaci hraběte Straky, která podporovala studium zchudlých šlechticů, všichni vystudovali.
A po roce 1918 postupně vstoupili do služeb nového státu. Zatímco většina příslušníků starých rodů byla vázána na staré mocnářství, mladí Dohalští měli díky svému českému smýšlení všechny dveře ke kariéře otevřené.
Osvítil jsem to! Stalinův fotograf slavný portrét Velké trojky málem zničil |
Nejstarší František vstoupil do diplomatických služeb. Pobýval na velvyslanectví v Londýně, kde se spřátelil s Janem Masarykem, a poté ve Vídni. Prostřední Antonín si vybral duchovní kariéru. Po studiích v Praze a v Římě a po působení na několika farách se stal kanovníkem u Svatého Víta a kancléřem arcibiskupa Kašpara.
Místo právníka novinářem
Nejmladší Zdeněk studoval v Praze práva, nakonec však dal přednost novinařině a koncem 20. let se stal redaktorem Lidových novin. Byl jejich parlamentním dopisovatelem, pravidelným hostem bratří Čapků i prezidenta Masaryka v Lánech.
Na konci 30. let vedla jeho cesta do protinacistického odboje. „Už na podzim roku 1938 se účastnil schůzky v Sezimově Ústí u prezidenta Edvarda Beneše, kam si Beneš před svým odchodem do exilu pozval nejbližší spolupracovníky,“ popisuje historik Zdeněk Hazdra.
Už před válkou byly podle Hazdry podnikány kroky s předpokladem, že v Evropě brzy vypukne a je potřeba se na ni připravit. „Právě Zdeněk Bořek Dohalský sehrál důležitou roli ve spojení mezi domácím odbojem a protektorátní reprezentací v čele s předsedou vlády Aloisem Eliášem a prezidentem Emilem Háchou,“ popisuje historik.
Šestkrát horší než Titanic. Od největší námořní katastrofy uplynulo 80 let |
Stal se rovněž spojkou mezi exilovou vládou a prezidentem Edvardem Benešem a Eliášem s Háchou. „Patřil mezi ty, kteří různými cestami informovali naše exilové zástupce o tom, co se děje v protektorátu, a především o postojích protektorátní vlády,“ vysvětluje Hazdra.
Dohalský spolupracoval s odbojovým Politickým ústředím nebo odbojovou skupinou Parsifal, kde figurovali zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí.
Zatčen a vězněn
Jeho činnost bohužel neunikla pozornosti nacistů. Dohalský byl zatčen krátce po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha na podzim 1941.
Heydrich nechal zatknout Eliáše a 21. října téhož roku si gestapo přišlo pro Dohalského. Vězněn byl na Pankráci, kde byl také vyslýchán gestapem. Pak byl převezen do Terezína a tam 7. února ráno popraven.
Z Terezína do Dachau
Válka změnila i osudy ostatních Dohalských. Nejstarší bratr, diplomat František, který působil až do roku 1938 ve Vídni, podepsal jménem rodiny prohlášení české šlechty, ve kterém se její zástupci přihlásili k českému národu a vyjádřili podporu prezidentu Benešovi.
ANALÝZA: 80 let poté se Židé už zase bojí. A proč na Osvětim nespadly bomby |
V červnu 1942 byl zatčen gestapem a poté vězněn na Pankráci, v Terezíně, kde se nakrátko setkal i s ostatními bratry, a pak v Dachau. Věznění mu zlomilo zdraví, ale přežil a po válce byl krátce československým vyslancem ve Vídni.
Ve stejný den jako František byl zatčen i poslední z bratrů, duchovní Antonín. Ten byl přes Terezín poslán s doložkou návrat nežádoucí do Osvětimi, kde byl 3. září téhož roku zavražděn. Pravděpodobně se stal obětí mocenské hry nacistů.
Lhala jsem Mengelemu, to mi zachránilo život, vzpomíná přeživší Osvětimi |
Po smrti arcibiskupa Kašpara byl oblíbený kněz Antonín Bořek Dohalský jedním z kandidátů na uprázdněný arcibiskupský stolec. Ten měl však obsadit německý kandidát.
Služba vlasti změnila život ještě jednoho Dohalského. Po válce působil v Benešově prezidentské kanceláři Jiří, syn diplomata Františka. V roce 1950 byl ale zatčen, odsouzen a následně strávil deset let převážně v jáchymovských a příbramských uranových dolech
