Oxygenerátor v rohu místnosti na podporu dechu tiše hučí. Žena právě dostala morfiovou injekci, proto je klidnější a chvíli nezvrací. „Původně jsem se neměla dožít Vánoc. Teď věřím, že se ještě stihnu dožít Velikonoc,“ tiše hlesne.
Problém je, že paní Jiřina tu už skoro tři měsíce neměla být. Alespoň podle úhradové vyhlášky českých zdravotních pojišťoven. Ty říkají, že člověk v domácí hospicové péči má hrazenou péči jen třicet dnů. Pak za ni mobilní hospic nedostane peníze. Paní Jiřině – a dalším stovkám smrtelně nemocných lidí v Česku – pak zbývá vrátit se do nemocnice anebo doufat, že hospic se o ně postará zadarmo.
„Kdo je v nemocnici, má nárok být ošetřován do smrti. Komu lékař doporučí domácí hospic, ten může být v jeho péči jen měsíc. Jak mám ale vysvětlit pacientům, že musí do třiceti dnů zemřít, jinak za ně nedostaneme peníze?“ ptá se Helena Schwarczová, ředitelka domácího hospice PAHOP, který zajišťuje šest poboček ve Zlínském a Jihomoravském kraji.
PAHOP je křiklavým příkladem toho, jak pojišťovny úhradovou vyhlášku tvrdě vymáhají. V minulých letech měl hospic 35 lidí, kteří „přežili“ státem stanovených třicet dnů. Odmítl se o ně přestat starat. Náklady, které hospic za péči o ně vyfakturoval, po něm chce pojišťovna zpět. Jde o 7,5 milionu. Celé zařízení se 77 zaměstnanci je kvůli tomu ochromené. „Je to kupčení se smrtí,“ zlobí se ředitelka Schwarczová.
Třicetidenní lhůta placení nákladů za péči o člověka v domácím hospici byla nastavena v roce 2015, kdy se spustil pilotní program Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), který určil model financování mobilních hospiců. Do projektu tehdy vstoupily zavedené hospice s vybudovanou dárcovskou základnou, kdy jim na chod přispívala města, kraje a široká škála dárců. Nové hospice, které tyto vazby nemají, se musí spoléhat jen na pojišťovny. Nebo doslova žebrat o peníze.
„Je to nedůstojné. Zlínský kraj nám nedává ani korunu. Chodíme tedy po domech a škrábeme na dveře, jestli by nám někdo nepřispěl,“ zdůraznila Helena Schwarczová z uherskohradišťského PAHOP.
Současné nastavení plateb může vést k zániku hospiců, říká jeho provozovatel |
Pro srovnání: na Slovensku proplácí pojišťovny půl roku, v Německu a Rakousku je doba hrazené péče neomezená. Péče v domácím hospici je přitom pro stát levnější, než když je umírající v nemocnici. Za den péče mobilního hospice platí pojišťovny 1 500–1 800 korun, špitál dostává 3 000 korun.
Hospici PAHOP, který úhradovou vyhlášku porušil, nakonec pomohl předseda ANO Andrej Babiš, když mu prostřednictvím své nadace Agrofert věnoval 657 tisíc korun, což jsou peníze vrácené hospicem Girasole, který s Babišem nechtěl být spojován.
„Vyhláška, která de facto určuje, že by měl slušně vychovaný umírající pacient skonat do třiceti dnů, je pro mne absolutně skandální. Z pohledu každého člověka je nehorázné, že taková vyhláška vůbec existuje,“ řekl Babiš.
Platili si zdravotní pojištění
Situace s platbami za pacienty vadí i Asociaci poskytovatelů hospicové a paliativní péče ČR. „Nemůžeme nařídit pacientovi, ať umře do třiceti dnů. Co s ním budeme dělat 31. den? Buď nedám výplatu sestře, nebo propustím pacienta, víc možností nemám. Hanebné je to hlavně proto, že ti pacienti si celý život platili zdravotní pojištění,“ posteskl si prezident asociace Robert Huneš.
Mluvčí VZP Viktorie Plívová zdůraznila, že uvedených 30 dnů je jen průměr. „Zahrnuje v sobě jak pacienty s menší potřebou zdravotní péče, tak pacienty s větší potřebou zdravotní péče. Také počet dnů poskytování péče je u pacientů rozdílný,“ uvedla Plívová.
Zjednodušeně řečeno: dva pacienti přežívající 10 a 50 dnů se oba dostanou na průměr 30 dnů a péče o ně je tak hrazena. Praxe je však taková, že terénní hospice pacienty, kteří přežívají dlouho nad tento průměr, pojišťovnám nefakturují, neboť vědí, že jakmile průměr za všechny pacienty přetáhnou, nedostanou za ně zaplaceno.
Mnohé hospice podle Huneše zcela rezignovaly a smlouvy s pojišťovnami vůbec nemají. Žijí jen z dotací a darů lidí. A to nejen kvůli nevýhodné úhradové vyhlášce, ale i jiným tvrdým podmínkám.
„Abyste dostal smlouvu s pojišťovnou, musíte mít jako hospic minimální úvazek 1,2 lékaře a 5,5 úvazku sestry. V Praze to není problém, ale v polovině republiky, kde je hustota obyvatel nízká – typicky na Šumpersku, Jesenicku, v Pošumaví a na Vysočině – se s takovýmto personálem neuživíte,“ zdůraznil šéf Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče Huneš.
O tom, které úkony a do jaké výše jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, rozhoduje ministerstvo zdravotnictví. MF DNES kontaktovala s dotazy šéfa resortu Vlastimila Válka (TOP 09), na otázky ani telefonáty nereagoval. Mluvčí jeho ministerstva Ondřej Jakob odmítl, že by stávající systém byl vůči pacientům a hospicům nespravedlivý.
„Stávající model vychází ze zkušeností ministerstva, pilotního projektu a odborných doporučení a je v tomto ohledu funkční a plní svůj účel. Podle názoru odborné společnosti by průměrná délka aktivní paliativní péče měla být do 14 dní, tudíž úhradová regulace je nastavena velmi benevolentně,“ zmínil Jakob. Podle něj ale nyní probíhá mezi poskytovateli zdravotních služeb a pojišťovnami nové dohodovací řízení o úhradách.
Přejí si změnu
Zdravotní pojišťovny zatím nechtějí předjímat, jak dohodovací řízení dopadne. Některé však naznačují, že by se proplácená doba mohla prodloužit. „Ohledně adekvátnosti doby je toto otázka spíše k diskusi s odbornými společnostmi nad vymezením terminálního stavu (předsmrtná fáze nemoci, kdy se pacient již neléčí, pozn. red),“ uvedla Jana Schillerová, mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR.
Představitelé Fóra mobilních hospiců očekávají, že by se v úhradové vyhlášce mohly alespoň vyjmenovat nemoci, při kterých by platba za hospic nebyla limitována časem. „Například lidé s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) bývají v péči hospice velmi dlouho. Bavme se i o jiných diagnózách,“ uvedla předsedkyně Fóra mobilních hospiců Monika Marková.
Vyjádření Fóra mobilních hospiců zaslané po publikaci článku: Smyslem paliativní a hospicové péče je důraz na kvalitu života pacienta. Opiáty jsou tedy aplikovány za účelem zmírnění bolestí a jiných nepříznivých projevů nemoci, které pacienta tíží, právě aby zlepšily celkové pohodlí a kvalitu pacientova života v jeho závěru. „V mobilních hospicích pacientům nikdo nezkracuje život a nezabíjí je. Pokud někdo takové podezření má, je povinen to oznámit na policii, neboť se jedná o trestný čin,“ říká Monika Marková, předsedkyně představenstva Fóra mobilních hospiců a ředitelka Hospice sv. Štěpána. |
Po debatě s řadou expertů na paliativní a hospicovou péči jsme se rozhodli z textu odstranit odstavec, který velmi přímočaře popisuje „praktiky“, na které jsme v rámci zdrojování tématu narazili. Konkrétně se jedná o část textu: „Uvedená praxe se dotýká všech domácích hospiců v Česku. Některé to řeší tak, že pacienta přijímají až skutečně v posledních dnech života, tedy pacienta nepřijmou do péče, dokud mají obavu, že by „žil ještě moc dlouho“. A mimo záznam mnohé hospice připouštějí, že existuje i jiné tajné řešení: trpícímu pacientovi „odmítajícímu“ zemřít v určené lhůtě píchnout vyšší dávku morfia a zabít ho. Tedy jakýsi nepřiznaný způsob eutanazie.“ Text nebyl mířený proti bezproblémovým domácím hospicům, domácí paliativní péči, nemocným, jejich nejbližším a pečovatelům. Naopak měl upozornit na šedou zónu a přispět tak k lepším podmínkám i vyzvat ministra zdravotnictví k takovým krokům. Pečovatelům, lékařům a odborníkům v oblasti paliativní péče, kterých se odstavec dotkl, se omlouváme. Samotnému tématu paliativní péče se však budeme i nadále věnovat. |
