 |
Když vídeňský notář otevřel obálku se závětí, zavládlo v hraběcí rodině zděšení. Oba bratři už byli domluvení, jak si dědictví po otci v podobě několika zámků a tisíců hektarů lesů a polí v Čechách a v Uhrách rozdělí. Otec ale rozhodl jinak.
Heinrich Coudenhove byl sice starší, ale sloužil jako rakouský diplomat v Tokiu, odkud se mu nechtělo vracet. „Dálný východ ho uchvátil a chtěl tam zůstat, naučil se i japonsky, studoval tamní historii, sbíral starožitnosti,“ popisuje jeho vnučka Barbara Coudenhove. Dokonce se v rodině traduje, že mu ministr zahraničí připomínal, že je představitel Rakouska v Japonsku, a ne Japonska v Rakousku. Naopak mladší Hans Coudenhove vystoupil z armády a byl připravený rodinné dědictví převzít.
Nevšední životy žila i většina jejích dětí. Nejstarší Hans byl excentrik nejvyššího kalibru, všude s sebou vozil mumii egyptské princezny.
