Původně se hokejové mistrovství světa mělo hrát v Praze, ale komunisté se po událostech v srpnu 1968 obávali nepokojů. Světová hokejová federace turnaj přesunula do švédského Stockholmu. I když českoslovenští hokejisté přivezli „jen“ bronzové medaile, pro národ se stali hrdiny a právě vítězství nad Sověty se stalo celonárodní manifestací.
Obětí bouřlivých oslav se pak v Praze stalo zastoupení sovětské letecké společnost Aeroflot na Václavském náměstí. Zatímco se slavily úspěchy hokejistů, někdo vytloukl výlohy, rozbil nábytek a část ho před kanceláří na chodníku zapálil.
Incident se nikdy nepodařilo vyšetřit a nikdo za něj nebyl potrestán. Navíc se stal pro Sověty záminkou k pádu Alexandra Dubčeka a utužení normalizace.
„Vše nasvědčuje tomu, že to byla provokace StB,“ říká Jan Kalous, historik z Ústavu pro studium totalitních režimů. Potvrzuje to ostatně svědectví Josefa Frolíka, příslušníka tajné policie, který v roce 1969 zběhl do USA. Základnou příslušníků státní policie byla údajně hlavní pošta v Jindřišské. „Tam se připravovali na útok na demolici Aeroflotu a po něm se tam vrátili a odtud je odvezl autobus,“ popisuje Kalous.
O tom, že celý incident byl připravenou provokací, svědčí podle Kalouse i další okolnosti. Je doloženo, že v davu se na náměstí pohybovalo velké množství příslušníků v civilu. „Na náměstí večer a v noci chyběly hlídky VB. Přijíždí až v okamžiku, kdy je rozbitá výloha a zničené zařízení a pachatelé pryč,“ popisuje historik.
Kdo přivezl kostky?
Záhadou jsou dvě hromady dlažebních kostek, které se před zastoupením Aeroflotu objevily. Nikde v okolí se chodník neopravoval, a dokonce nesouhlasila ani velikost kostek. Dlažba v okolí je z menších kostek, než jaké někdo přivezl před Aeroflot.
„Vše působí dojmem, že k incidentu mělo dojít,“ popisuje Kalous. Podle něj adekvátní k použití kostek by byla i případná prohra československého týmu. StB měla podle svědectví podobný incident proti Sovětům připravovat dlouho. „Nemuselo jít o Aeroflot, mohlo jít třeba o prodejnu sovětské knihy nebo něco takového. Hledal se důvod k politické změně, důvodem měl být právě útok na sovětský cíl,“ vysvětluje historik.
1968: Jak začalo pražské jaro? KSČ lidem přestala říkat, co smějí číst |
Sovětské i československé orgány překvapila masovost oslav, kromě Prahy se odehrály na 68 místech tehdejšího Československa. Vyjma Prahy se nejvíce slavilo v Ústí nad Labem, Bratislavě a Košicích, kde také došlo ke střetu s bezpečnostními složkami. Státní moc znepokojila účast hlavně mladých lidí.
Domnělí pachatelé pražského incidentu se začali hledat okamžitě. StB se je údajně snažila identifikovat podle fotek a filmových záběrů. Ti, co byli předvolaní, ale tvrdili, že dorazili až v okamžiku, kdy byla výloha vyražená a prodejna zdemolovaná. Policie také prošetřovala řadu udání. „Stačilo napsat, že můj soused je protisocialistický živel a určitě tehdy byl na Václavském náměstí, a to stačilo, aby byl prošetřován,“ popisuje Kalous. Lidé pak těžko dokazovali, kde byli a co dělali.
Provokace StB se navíc stala záminkou k poslednímu varování od Sovětů a k utažení šroubů. Do Prahy přiletěl sovětský ministr obrany maršál Andrej Antonovič Grečko s jasným vzkazem. Když si nedokážete udržet pořádek sami, příště vyjedou z kasáren naše tanky.
Konec Alexandra Dubčeka
Tím, kdo se o to měl postarat, ale už nebyl Alexander Dubček. Tvář změn pražského jara ve funkci 1. tajemníka KSČ nahradil do tří týdnů od hokejových oslav Gustav Husák, pragmatický slovenský politik.
1968: Dubček v čele KSČ symbolizoval naději, nedokázal ji však naplnit |
„Dubčekovi byla ještě přisouzena trapná role při potírání odpůrců režimu,“ připomíná Kalous. Jako předseda Federálního shromáždění podepsal „pendrekový zákon“, který umožňoval brutální zákroky proti demonstrantům.
Při dalších protestech v srpnu 1969 už režim myslel na varování od Sovětů. Byly připraveny speciální zásahové síly, které postupovaly s maximální brutalitou.
