Přírodovědecký průzkum začal letos na jaře a má zjistit, kterým druhům rostlin a zvířat bude potřeba přizpůsobit plánování dalšího rozvoje hradního areálu, jímž ročně projde osm milionů návštěvníků.
„Přírodní hodnoty, na rozdíl od těch kulturně-historických, na Hradě zatím nebyly nikdy systematicky zkoumány. Odborníci nám pomohou s určením míst, která potřebují speciální zacházení,“ popisuje ředitel Správy Pražského hradu Pavel Vyhnánek. Následně vědci doporučí, jak nejlépe skloubit fungování návštěvníků se zachováním důležitých přírodních hodnot.
Pravěk na hradních stráních
„Na doslech od hradních zvonů máme tu nejpřírodnější přírodu, starobylý ekosystém, který ale lze nesprávným zacházením snadno zničit,“ vysvětluje biolog Jiří Sádlo.
Přímo pod Masarykovou vyhlídkou v Jelením příkopu se podle něj udržel stepní trávník, zřejmě starší než sám Pražský hrad. „Dokazují to například ostřice časná a šalvěj luční, které se nedokážou šířit na dálku,“ popisuje Sádlo.
Co kdyby vyhynul hmyz? Všude by se hromadily mršiny i výkaly, líčí entomolog |
Netýká se to jen rostlin. Návštěvníci mohou v zahradách potkat i ikonického roháče, největšího evropského brouka, nebo nosorožíka a zlatohlávka nádherného. „Zaznamenali jsme tu například také denní motýly a různé druhy brouků,“ potvrzuje entomolog Ondřej Sedláček.
Ornitologický průzkum areálu rovněž přinesl zajímavé poznatky. „V Chotkových sadech hnízdí například slavík obecný. Žije v křoví, které může někomu připadat nevzhledné, ale pro ptactvo je důležité. Stejně jako dutiny starých stromů,“ popisuje ornitolog Tomáš Telenský.
Královská zahrada je podle něj zase domovem zvonka zeleného, což je jeden z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí. Postupně se mu podařilo identifikovat čtyři desítky druhů ptáků, často podle jejich zpěvu, většina z nich v Jelením příkopu i hnízdí. Nad hradem krouží poštolky, poletují tu rehci, přehlédnout nejde kavku nebo havrany.
Opevnění, obora i pastvina
Co všechno lze nalézt v Jelením příkopu, odborníky překvapilo. Původně to byla rokle potoku Brusnice, pak byla upravena na hradní příkop. Svahy tak pravděpodobně až na výjimky byly zbaveny vší zeleně. Za Rudolfa II. byla v příkopu obora či zoologická zahrada.
Stát dotuje biodiverzitu, ale hmyz by nechal posekat |
Chovali se tu třeba jeleni. Většinou ale jen do doby, než je královi hosté vystříleli přímo z oken Španělského sálu. Poslední jeleni odtud zmizeli ve 40. letech 18. století. Sežrala je francouzská armáda.
Za královny Marie Terezie se příkop pronajímal. Pásly se tu kozy a ovce Pražanů. Většina parkových úprav je tak dílem až 19. a 20. století. A je pravděpodobné, že další změny ho čekají teď.
„Je důležité, aby se u veřejnosti změnilo vnímání estetiky zeleně. To, že je něco dokonale upravené, neznamená, že to dostává nejlepší péči. Chceme nechávat části trávníků neposečené a některé spadané větve neuklizené. Ne proto, že bychom byli nedůslední, ale proto, že tím podporujeme místní ekosystémy,“ vysvětluje ředitelka Odboru parků a zahrad Helena Pánková.
