Z historické budovy pražského hlavního nádraží běžně sálá duch minulosti. Mě však při vstupu „vítá“ smrad. Přicházím v devět hodin večer, kdy část dobrovolníků odchází a střídá je noční směna. V hale panují ruch a zmatek, do kterých se dobrovolníci v reflexních vestách spolu s hasiči, policisty a železničáři snaží vnášet alespoň trochu pořádku.
Hodně na člověka sahají, většinou nemají ponětí, co se děje a co mají dělat. Nějaké vízum, registrace, o ničem ani netuší.