Jak z vašeho pohledu dopadla rekonstrukce bývalého hotelu InterContinental?
Vzhledem k tomu, jak to v jednu chvíli vypadalo – stavba byla v podstatě jenom prázdnou schránkou – jsem vlastně rád, že nakonec došlo k poměrně citlivé obnově. Vrátily se některé umělecké prvky, architektura zůstala čitelná, i když jde o rekonstrukci. Je to replika, ale snaha o věrnost původnímu návrhu se počítá. Bohužel to ale není ideální přístup. Stavbu by měla chránit stálá péče, ne razantní zásahy ve chvíli, kdy je zdevastovaná.
V čem je tato stavba pro Prahu hodnotná?
Je to výrazná ukázka poválečného brutalismu, navržená kvalitním autorským týmem. Tělo budovy i její střešní pavilon byly součástí promyšlené kompozice nábřeží. Původně dominovala celé linii, než ji přehlušily novější a vyšší stavby.
Historik umění Biegel.
I vztah ke svému okolí byl dobře promyšlený. Vznikla piazzetta (malé náměstí), která uzavírá pohled z Pařížské a zároveň otevírá prostor směrem ke kubistickým domům. Nešlo o žádnou náhodu, ale o cílené urbanistické gesto.
Architekti vědomě vytvořili piazzettu
Hrály v rekonstrukci roli i předsudky vůči architektuře druhé poloviny 20. století?
To se týká poválečné architektury obecně. Ačkoli už máme dobře poznané hodnoty těchto staveb, pořád se musí znovu a znovu vysvětlovat, že nejde o architektonický balast. InterContinental byl například postaven pro americkou firmu a výrazně se inspiroval Západem. Jenže stigma toho, že je to socialistická stavba, pro mnohé zůstává.
Pět let a čtyři miliardy. Bývalý hotel InterContinental v Pařížské se opět otevřel |
Co říkáte na původní návrh prosklené kostky, která měla vzniknout na piazzettě před hotelem?
Zásadní problém je, že jde o místo, které bylo od začátku urbanisticky promyšlené. Architekti vědomě vytvořili piazzettu. Nebyl to vynechaný blok ani náhoda. Ten prostor měl vztah k Pařížské ulici i okolní zástavbě.
Náměstí u Pařížské uliceCo se plánovalo V roce 2020 se objevila vizualizace prosklené „kostky“ od architekta Marka Tichého. Měla stát přímo na piazzettě před hotelem Fairmont a sloužit komerčním účelům. Návrh vyvolal silnou kritiku odborníků i veřejnosti. Oběma táborům vadilo zejména narušení otevřeného veřejného prostoru a absence architektonické soutěže. Nedávno bylo od „kostky“ upuštěno. |
Ustoupilo se, aby vznikl předprostor, který otevře pohledy i propojení. Když tam dnes umístíte několikapodlažní kostku, narušíte celý ten koncept. Prostor se tím uzavírá, mění charakter a ztrácí se jeho urbanistická čitelnost.
Od kostky se nakonec ustoupilo. Vyřešila se tím situace?
Ano, původní návrh architekta Tichého byl skutečně stažen. Kritika odborné veřejnosti včetně Klubu Za starou Prahu k tomu podle mě přispěla. Dnes tedy probíhá soutěžní dialog, který má přinést nový návrh. Situaci to ale prozatím neřeší.
Soutěžní dialog je totiž na rozdíl od architektonické soutěže sporný formát. Stírá odpovědnost rolí. Ve výsledku často není jasné, jaký je v návrhu podíl soutěžících a jaký poroty, která je v rámci dialogu směřovala. A hlavně je problematické samotné zadání soutěže. Už v něm se říká, že prostor má být komerčně využit a že si má na sebe vydělat. Ale veřejný prostor není byznys plán. Nepotřebujeme, aby si Staroměstské nebo Karlovo náměstí na sebe vydělávaly. Náměstí má jinou funkci – má být volné, otevřené, pro město a lidi v něm.
Takže podle vás jde stále o pokus změnit veřejný prostor na stavební parcelu?
Když investor hotel kupoval, věděl, že přilehlý prostor je vedený jako náměstí. Dnes se ale snaží prosadit, aby se z něj stala zastavitelná parcela. To považujeme za nebezpečný precedent.
Jaká by podle vás měla být ideální podoba piazzetty?
Jednoduchý, volný prostor na jedné úrovni. A otevřený všem, ne komerčně vymezený. Pokud se do něj má doplnit nějaký drobný pavilon, budiž, ale určitě ne stavba, která prostor uzavře a zatíží obchodní funkcí. Tohle místo má svou hodnotu a neměli bychom ji obětovat momentálnímu ekonomickému zájmu.
Chybí péče, vize a ochota
Má veřejnost nebo odborníci vůbec možnost tyto procesy ovlivnit?
V Praze se v historickém centru už přes dvacet let nedělají klasické architektonické soutěže. A to je velký problém. Soutěže jsou totiž nejtransparentnější nástroj, jak o architektuře vést veřejnou debatu.
Když ale od začátku pracujete se zadáním, které je přizpůsobené zájmům investora, pak je jakýkoli dialog jen iluze. A tím trpí architektura jako celek. Místo abychom kultivovali veřejný prostor, vedeme absurdní debaty o tom, jestli je náměstí vůbec náměstí.
Máte nějaký pozitivní příklad, kde se podobná proměna povedla?
Například Václavské náměstí se díky architektonické soutěži začíná měnit k lepšímu. U Karlova náměstí nebo Malostranského náměstí existují zpracované návrhy, ale realizace v těchto případech váznou.
Obecně platí, že se k pražským náměstím zatím chováme dost macešsky. Chybí péče, vize a ochota vytvářet a udržet kvalitní veřejný prostor, který by odpovídal jejich významu a charakteru.
Hotel InterContinental (dnes Fairmont) Patří mezi nejvýznamnější stavby poválečné moderní architektury v centru Prahy. Navrhli jej architekti Karel Filsak, Jiří Eisenreich a další. Otevřen byl v roce 1974 jako InterContinental. Budova představuje kvalitní ukázku brutalismu. Vznikla pro americkou firmu InterContinental a její estetika i konstrukce byly inspirovány západní architekturou, což z ní činí ve své době výjimečný počin. Nejde přitom jen o samotnou budovu. Architekti promyšleně pracovali i s okolním prostorem a vytvořili před hotelem piazzettu jako urbanistický celek navázaný na právnickou fakultu, Pařížskou ulici a kubistické domy. |
