„Minule jsme probírali znaky fašismu a nacismu. Jaký je mezi nimi rozdíl?“ ptá se ihned po zapsání do třídní knihy učitel dějepisu Benedikt Pinc žáků 9.A na Základní škole Vratislavova v Praze. „V jednom jsou nadlidé a ve druhém podlidé židé,“ tahali žáci z pamětí.
Aniž by vyjádření jakkoliv doplňoval nebo opravoval, snaží se učitel nenápadně vést děti k diskuzi mezi žáky navzájem a jím. „Fašismus mají lidé, kteří se cítí jako oběti a snaží se rádoby zachránit a jsou pro to ochotni udělat všechno,“ přihodila jedna ze žákyň.
Pinc přikyvuje, že dané téma skutečně minule řešili a pouští na dotykové tabuli fotografii. Děti se po chvíli shodují, že jsou to neonacisté - tedy nacisté v 21. století. Z budov v pozadí rodilí Pražáci poznávají Palackého náměstí v Praze.
Debatují, co tam lidé dělají a jestli to nemůže souviset se skutečností, že je na daném náměstí i ministerstvo zdravotnictví. „Je tam ministerstvo, tak asi vyjadřují s něčím nesouhlas, ale zároveň se bojí, protože někteří mají kukly,“ přemítá Oskar.
Ať se děti neučí jen data, spíš práci se zdroji, říká „bláznivá dějepisářka“ |
Pinc třídě vysvětluje, že Palackého náměstí slouží coby „hyde park“ - tedy místo, kde lze vyjadřovat své nesouhlasy a pořádat demonstrace bez potřeby to předem hlásit úřadům.
Grafy hospodářství jako klíč k odpovědím
Když třída vyčerpala potenciál fotografie příznivců nacismu, zapnul učitel ukázku z filmu, která pojednává o partě přátel v třicátých letech minulého století, kdy se vlivem Hitlerovy politiky a prohlubující se krize začala společnost radikalizovat a rozdělovat.
Kolektiv rozebírá charakteristiku postav - pronacistické fanatiky a střízlivé konzervativce, taky společně přemýšlí nad definicí fanatismu. Učitel deváťáky upozorňuje na detaily v záběrech - hákové kříže, letáčky. Ptá se taky, jakou změnu lidé v té době očekávali a proč.
„Bavili jsme se, co vedlo lidi, že podporovali nacismus. Můžeme téma aktualizovat o současnost. Podíváme se, co se v Německu dělo ve 30. letech, což nám pomůže si udělat obrázek i o aktuální době,“ povídá učitel a rozdává žákům pracovní list s otázkami.
To už na tabuli svítí graf znázorňující HDP Německa v průběhu dvacátých a třicátých let minulého století. Pinc děti navádí, že 28. rok minulého století byl po první světové válce pro Němce nejlepším, pak ale i s ohledem na krach na newyorské burze přišel pád. „V průběhu let 1928 až 1932 se stalo něco, co rozkolíbalo ekonomickou stabilitu země a začala se propadat. Co by mohla být další otázka?“ táže se.
Test pro deváťáky: Jak ti jde dějepis? |
„Proč?“ zkouší žák v zadních lavicích. „Dája nám řekla, že by se ekonomická nestabilita mohla promítnout do nezaměstnanosti. A taky že jo. Jak se měnil počet nezaměstnaných v Německu? Co z toho můžeme vyčíst?“ směruje děti Pinc a přepíná na další slide s grafem nezaměstnanosti v daném období.
To už se hlásí další žáci a postupně odpovídají, že nezaměstnanost stoupla razantně. „Razantně. Co to slovo znamená? Ví někdo a přečte nám čísla?“ tlačí dějepisář děti k dalším úvahám. „Že z 1,5 milionu nezaměstnaných jich najednou bylo 5,5 milionu,“ dodává žákyně v přední lavici.
Děti míří k jádru pudla učitelovy myšlenky - ke zjištění, že s ohledem na počet obyvatel Německa jde o vysoké číslo. Lidé jsou bez práce za přispění vlády, tudíž hledají možnosti, jak z krize ven. Na dalším snímku si pak žáci všímají, že v období, kdy došlo k rapidnímu nárůstu nezaměstnaných, se ve volbách více daří Hitlerově straně NSDAP.
V krizi kvete obchod se strachem a změnou
Posléze se dostávají k myšlence, že se na scéně v době krize, kterou Němci prožívali od konce první světové války, objevila strana slibující lepší zítřky a nebojí se pojmenovávat věci tak, jak skutečně jsou.
„Ano, ze začátku tomu skutečně tak bylo. Hitler dal lidem práci, jistoty, které tak potřebovali. Chtěli se mít dobře,“ souhlasí Pinc. To už se hlásí Oskar a doplňuje, že „Němci byli natolik zoufalí, že hledali někoho, kdo by jim dal pocit bezpečí a změnil současnou situaci. Doufali, že přicházející NSDAP změní situaci k lepšímu,“ uzavírá a zvoní na přestávku.
Dětem přibylo informatiky na úkor planet nebo Newtona. Chyba, míní experti |
Badatelská metoda je styl výuky, jejímž cílem není chtít po dětech zpaměti vyjmenovat události. Snaží se v nich rozvíjet kritické myšlení, přemýšlet nad historií v širším kontextu a naučit je analyzovat materiály a prezentovat své myšlenky.
„Je důležité, že si děti na události vytvářejí vlastní názor a umí si k jeho formulování najít informace v materiálech a obhájit je,“ říká Pinc. I když se historie částečně opakuje a Češi jsou nyní v energetické a finanční krizi pod tlakem populistických slibů některých politických stran, nechce dějepisář deváťákům nic podsouvat.
„Slibuji si, že jednou v budoucnu, například během voleb, se jim v hlavě promítne, co jsme se učili. Důležité je, že budou mít myšlenkový aparát, který jim pomůže zhodnotit informace a dojít k vlastnímu závěru,“ doufá.
Hodinu odučil ze svých materiálů, k výuce ale používá i učebnici Soudobé dějiny nakladatelství Fraus. „Lekce jsou udělané dobře a jsou k nim pracovní listy.“
Proruský výklad moderních dějin? Zprávu BIS odmítají historici i učitelé |
Fraus navíc na podzim s učebnicí slavil druhé místo v soutěži nejlepší evropské učebnice roku BELMA. Porotu zaujalo zpracování moderních dějin od roku 1918 až po současnost. Žáci v ní analyzují a interpretují historické prameny - fotografie, videoukázky, svědectví pamětníků a další.
O důležitosti dějin minulého století a tehdejších nedemokratických režimů ví i vláda Petra Fialy. Ve svém programovém prohlášení se tak zavazuje k proměně výuky dějepisu.
