„Z důvodu rizika přenosu infekcí zakazují v některých zdravotnických profesích, včetně těch sesterských, nošení náušnic či jiných šperků a já si nemyslím, že u šátků by se měla připouštět výjimka,“ řekl iDNES.cz v sobotu ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (rozhovor s ním čtěte zde).
Část čtenářů se proti jeho slovům v diskuzi i e-mailem zaslaným redakci ohradilo s poznámkou, že pokrývku hlavy využívají i řádové sestry, které ošetřují pacienty. Ministr však upozorňuje, že ani pro ně v českém zdravotnictví neplatí výjimky.
„Pokud má pan ministr dobré informace, tak řádové sestry nepracují v řeholním šatu na jednotkách intenzivní péče a podobně hygienicky extrémně hlídaných pracovištích. Pokud na takové pracoviště vstupují, musí se i ony podřídit požadavkům na zajištění hygienického bezpečí pacienta,“ tlumočila Němečkův názor mluvčí jeho resortu Štěpánka Čechová.
Na sál řádový oděv nesmí
Řádové sestry provozují například pražskou nemocnici svatého Karla Boromejského. V ní pracuje dvacet boromejek spolu s dalším, civilním personálem. Zaměstnanců je víc než čtyři sta.
Podle sestry Angeliky Pintířové nemocnice vznikala už s vizí, že v ní boromejky budou nosit řádový oděv. „Nejsme zařízení státní, ale státem uznané. Záleží na pacientovi, jestli se u nás chce léčit, když tam uvidí řádovou sestru,“ domnívá se sestra Angelika.
To ovšem neznamená, že nošení roucha je možné na všech pracovištích. Například na operačních sálech musejí i řádové sestry nosit jednorázové oblečení určené k tomuto účelu. „Jsou provozy, kde je potřeba splnit standardy. A nejde jen o hygienu,“ upozorňuje boromejka.
V nemocnici nosí boromejky jiný šat než mimo ni. Je bílý a z bavlny, která vydrží vysoké teploty při praní, což je důležité při likvidaci choroboplodných zárodků. Přitom jeho nošení, ukládání a praní není libovolné. Řídí se vnitřní směrnicí nemocnice o způsobu zacházení s prádlem.
Zákaz hidžábu ve zdravotnických zařízení nepovažuje sestra Angelika za diskriminační. „Pokud někdo chce pracovat v nemocnici či studovat školu, musí vyjít z toho, jaké má toto zařízení požadavky. To není diskriminace, protože si můžu vybrat, kde chci studovat či pracovat,“ řekla iDNES.cz. Jiná věc však podle ní je to, kdyby dívkám někdo šátek zakazoval třeba v učebnách při běžné výuce.
V roce 1990, kdy studovala pedagogiku ošetřovatelství na vysoké škole, se šla sestra Angelika na fakultu zeptat, zda může chodit v hábitu. Část praxí pak absolvovala v přiděleném oděvu právě s ohledem na režim některých nemocničních oddělení. Ale nešlo jen o zdravotnické vzdělání.
„Když jsem v roce 2007 dělala přijímačky na dramatickou výchovu DAMU, tak se mě ptali, jak to mám s oblečením, protože předmět jako herecká či pohybová výchova nešly absolvovat jinak než v kalhotách a triku. A kdybych s tím nesouhlasila, tak mě nepřijmou, protože bych nemohla vyhovět náplni studia,“ vzpomíná na nutnost řeholní oděv svléknout. Školu před třemi lety dokončila.
Zpráva ombudsmankyAnna Šabatová v pondělí zveřejnila celou zprávu ze šetření ve zdravotnické škole v Praze 10. Ukončení studia dvou muslimek na této škole vyvolalo diskuze o nošení hidžábu. |
Zmiňuje také, že právě nyní jedna ze sester studuje Jihočeskou univerzitu, zdravotně sociální fakultu. Většinu praxí přitom nosí nemocniční oděv, protože jsou na jednotce intenzivní péče.
Podle boromejky ovšem nejde jen o oděv, ale také o to, že muslimky mohou odmítat ošetřovat muže. „Jestliže si u absolventských zkoušek student pacienta vylosuje, pak nemohou splnit, co je dáno,“ míní sestra Angelika.
Diskriminace? Ta opravdová tu už byla, říká sestra
Debata o diskriminaci kvůli šátkům ji zlobí. Na vlastní kůži totiž zažila potírání řádového života za totality. Ke studiu na vysoké škole byla přijata v roce 1989, nikdo ale tehdy nevěděl, že je řádovou sestrou. „Pokud dívka chtěla být řádovou sestrou, nemohla studovat. A to ani bez řeholního oděvu. Zároveň nešlo odejít z této země. To byla opravdová diskriminace,“ dodala.
„Za totality jsem nemohla říci, že jsem řádová sestra. Při semináři na filozofické fakultě v září 1989 se třeba stalo, že se jeden soudruh, kterému jsme museli říkat soudruhu, ptal věřící spolužačky: ‚Ten křížek máte proč? Protože věříte, nebo protože se to tak teď nosí?‘ Ona řekla ‚protože tomu věřím‘ a on jí odpověděl, zda je jí jasné, že tedy nemůže dostudovat, protože podle vysokoškolského zákona je hlavním obsahem studia marxismus-leninismus a ten je s vírou neslučitelný,“ popsala zkušenost.
Podívejte se na reportáž o životě a práci boromejek:
22. února 2014 |
„Řádové sestry tady nemáme. Pokud bychom je ale požádali o pomoc, věřím, že bychom se s nimi dohodli, protože nenosí svůj oděv vždy a na všech odděleních,“ řekla iDNES.cz Pavlína Danková, mluvčí Fakultní nemonice Motol, která napsala na jednu zdravotnickou školu, že u ní nemohou dělat praxi studentky v hidžábu (více čtěte zde).
U muslimek s pokrývkou hlavy je ovšem skeptická. „Máme reakce od pacientů, že si nepřejí, aby je ošetřovaly zahalené muslimky. Teoreticky si ani neumím představit, že by zdravotní sestry či lékařky používaly erární šátek, protože z hlediska organizace čistění prádla by to mohlo být náročné,“ dodala Danková. Podle ní by totiž šátek musel doputovat vždy tam, kde zrovna žena slouží, což není při více než pěti tisících zaměstnancích úplně jednoduché.
Pokud by měl být hidžáb prostý mikroorganismů, musel by zůstávat v nemocnici. „Nikdo nám nezaručí, že šátek, ve kterém někdo přijde zvenku, je sterilní,“ vysvětlila mluvčí.
Zahalování vlasů není striktní
„Problémy spojené s muslimskými šátky jsou ve zdravotnictví reálné, protože mohou nastat racionální důvody k tomu, aby pokrývky hlavy muslimky nenosily,“ domnívá se analytik Jakub Záhora z neziskové Asociace pro mezinárodní otázky.
I on poukazuje na to, že české zdravotnictví nečeká žádný příval muslimských zdravotních sester či lékařek. „Jde proto spíše než o šátky o ideologii a pokud debata není vedena racionálně, může to být problém, protože vůči muslimům či Romům jsou Češi xenofobní,“ uvedl Záhora. Muslimské šátky se tak snadno mohou stát záminkou pro debaty o tom, že islám není slučitelný s širšími hodnotami. Záhora o tom však přesvědčený není.
„Velká část lidí si islám převádí do jednoduchým vnějších znaků. Spousta si plete šátky a mají o islámu představu, že jde o monolit, ale on má více tváří,“ podotkl analytik. I on si je však vědom toho, že většina muslimek zřejmě šátek nebude chtít odložit a že jsou země, kde za porušení tohoto pravidla existují represe.
Na druhé straně muslimové, kteří žijí v Evropě, nedodržují striktní zahalování vlasů. „Znám několik britských muslimek, které žádný šátek nenosí. Některé to chtějí změnit po svatbě, jiné ne,“ dodal Záhora.
