Pane Wirnitzere, ve Vašem velmi dobře napsaném článku nemohu souhlasit s větou - "Komunisté přitom často vyčítali Benešovi, že nezavelel k obraně republiky, což by také vedlo k vysokému počtu civilních obětí". Mám chápat tuto Vaši větu, že souhlasíte s přijetím Mnichovského diktátu, prótože zachránil mnoho českých životů a jeho přijetí bylo pro Čechy výhodnější než začít s vojenskou obranou země?

Tuto větu jsem pochopil zcela jasně přesně v tom kontextu, jak byla v článku umístěna - jako ukázku zmatečnosti různých obvinění ze strany komunistů na zahraniční odboj.

Zajímalo by mě - a nikde jsem o tom nic nenašel - jak dopadl šofér Klein s prostřeleným kolenem. Dostal metál za zranění v boji? Poslali ho za trest na východní frontu? Stihl napsat nějaké paměti? Jeho výpověď by byla hodně zajímavá...

vypoved Kleina nikde neni,ani v zaverecne zpráve Pannwitze(ten vydal 2 zprávy),asi se to nemel nikdo dovedet,mozna nejaká byla ale byla pozmenena aby Pannwitz nemel problem.Ani syn Heider Heydrich se nic nedovedel za ty léta co po válce bydlel práve u Kleina kdesi na statku,ten mu neřekl nikdy nic jak to bylo

Oni to ani v posmrtném životě nemají hrdinové lehké, záleží na přízni režimu.

Depozitář, sokl, nahoru, dolů a furt dokola tak to snad nemůže bavit žádného hrdinu.

Pak je tady druhá varianta kterou nazpíval Karel Kryl.

Písnička začíná.

Zpráva z tisku: Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína.

A co na to Neznámý vojín? .......................................................................................

Písnička končí.

Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?

Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!

https://www.youtube.com/watch?v=JYcDjz3MJ0E

Tihle na to šli dobrovolně, takže by možná byla odpověď trochu jiná.

To sebemrskačství nemusí být až tak lidové jako spíše řízené. Komunistům se pak lépe vládlo. Ale upřímně řečeno na takovou lstivost čeští komunisté nemají. Tohle jim s největší pravděpodobností poradili sovětští poradci.

Margarete Himmlerová popisovala Linu Heydrichovou jako chamtivou, bezcitnou, černobíle jednající nacistku. Níže mám chybu, to její vydání do Čech se řešilo 1947, takže žádala ještě ČSR.

A sranda, Lina Heydrichová se paradoxně zasloužila o obhajobu atentátu jako parádní vojenské akce. Protože za Reinharda generála padlého v boji měla pěkný důchod. Jenže SRN vymyslela, že šlo o úředníka picnutého českými bandity a válečného zločince. Což nestojí za řeč a důchod jí byl odebrán.

Teprve až když opět obhájila, že šlo o vojáky vycvičené v Anglii a o vojenskou akci, byl jí důchod vrácen přes kritiku obětí nacismu. Celoněmecká diskuse v 50. letech, zda byl atentát atentátem a šlo o důchod pro Linu a její děti.

Vedle záměru dostat Čechy v očích světa na stranu spojenců, což se podařilo, řešil Beneš odplatu za Aloise Eliáše. Kterého odsoudili k smrti v říjnu 1941. Byl popraven den po postřílení parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje.

Pokud se vysmíváte "hlouposti" Heydricha, u Eliáše je zase chlebíčková aféra. Kdy si předseda vlády sezval kolaborující šéfredaktory na besedu a hostil je otrávenými chlebíčky. 1 zemřel, 3 onemocněli. Heydrich a Frank chystali další soud s Eliášem, ale Berlín jim to zatrhl, že je to zbytečné.

Po osvobození proběhl sodu s novináři. Zatímco v jiných "kategoriích" se vina posuzovala dle politických zastánců, zde byli všichni novináři popraveni. Takže Beneš dotáhl s plnou krvavou parádou, o co žádal Eliáše při "lahůdkové aféře".

Moc bych se tehdejší "hlouposti" nevysmíval.

A co mě dostalo, Lina Heydrichová klofla Reinharda, když jí bylo 19 a jemu 27. Zatímco on byl kultivovaný důstojník z hudební rodiny, ona byla původem Dánka a velká fanynka nacismu. Po holčičí aféře vyhodili Heydricha z armády a Lina mu tak zničila kariéru v armádě. Přivedla ho do NSDAP a zajistila mu novou kariéru. Podle svědectví byla pěkně bezcitná a stála za nacistickou kariérou Heydricha.

Život pak prožila na svobodě a hájila svého prvního muže. Hned po válce ji SRN šikanovala za válečné zločiny. Přišla o majetek. Byla bez důchodu. Utekla do Rakouska, kde jí sňatek překazil fakt, že jí ČSSR žádala jako válečného zločince. Psala paměti. Zemřela 1985. Ráda by se prý s láskou ke všem Čechům vrátila do Břežan. (Chtěla je nechat vyhladit jako Lidice.)

(To mi povídejte, kdo to na Wikipedii dá? Prý to bylo v dokumentu ČT 2012.)

Jo kdyby se Gapčík a Kubiš na protest proti nacismu a okupaci upálili.

Jak píšete a pro vás těžká hádanka. Upálení těchto dvou by mělo smysl?

Mysl by to mělo a víte pro koho. Odpověď je jednoduchá, třeba pro obyvatele Lidic a Ležáků a dalších kteří byli popraveni v období Heydrichiády.

cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_popravených_obyvatel_Lidic

/cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_obětí_vyhlazení_Ležáků

Souhlasím s autory článku. Osobně si rozhodně nemyslím, že by zde šlo o atentát, vraždu nebo terorismus, jak někteří naznačují. Heydrich byl voják nepřátelské mocnosti, která vyvolala dobyvačnou válku na cizím území a jako takový byl zcela legitimním vojenským cílem zcela legitimní vojenské operace k jeho eliminaci nařízené legitimním vojenským velením. Dnes by se na podobnou věc možná použil dálkově ovládaný dron, ale tehdy bylo potřeba lidského hrdinství. Každopádně když se dáte do války, musíte prostě počítat, že vás nepřítel kdykoli může zabít. Heydrich s tím viditelně moc nepočítal, a to, jak při svém postavení skoro směšně byl zabit ukazuje především jaký to byl pitomec. Operace byla velice úspěšná svým psychologickým efektem a následný teror jen v celé nahotě ukázal, jací zoufalci a zbabělci ti nacisti opravdu byli, stejně jako ti, co se věc dodnes snaží z těch či oněch důvodů morálně relativizovat.

Operace se zdařila, pacient zemřel.

Děkuji všem mínusářu současným i budoucím za projevenou přízeň.

Minulý týden v rubrice domácí zprávy proběhlo oznámení že „Wintonovy děti“ v Praze odhalily památník odvahy svých rodičů. Winton zachránil pomalu 700 židovských dětí. Po Wintonovi zůstala nekončící řada POTOMKŮ.

Po demogratovi Benešovi a "operaci" Antropoid zůstalo CO?

Pro připomenutí, oba bojovali proti nacismu.

Nevím co zůstane po tobě, ale po operaci Antropoid západní spojenci odvolaly podpisy pod Mnichovskou zradou a jednoznačně jsme se ocitli se spojenci na jedné lodi. To se bohužel nedá říci o Slovensku, do roku 1941 SSSR byl dokonce spojenec Hitlera. Každý bojuje jinak a primitivní počty má dátí - dal ve válce nejsou tak jednoduché.

Na jedné straně Heydrich a vše co představoval, na druhé straně Lidice, Ležáky a další stovky popravených bezejmených, deportace do koncentráku a přitvrzení okupace. Tak takovou operaci může oslavovat snad jen hodně jednoduchý.

A teraz Vás ľudia ukrižujú za toto rúhanie