Není obvyklé, aby se herec stal policistou. Spíš jsou známé případy, kdy se umělci dostanou do konfliktu se zákonem kvůli svému bohémskému chování nebo mladické nerozvážnosti. Například herec Jan Révai má za sebou tříletý trest za přepadení benzinky a krádeže.
Herec populárního Divadla Járy Cimrmana Jan Kašpar ale pět let stál na opačné straně zákona. "Dnes už by to nešlo, já tam tehdy pracoval bez výcviku, nevěděl jsem o policejní práci vůbec nic. Střílet jsme byli jednou nebo dvakrát na soukromé střelnici," řekl iDNES.cz.
Nebýt nedávno vyšlé Komorousovy knihy o historii Protidrogové brigády, předchůdce Národní protidrogové centrály (NPC), o tomto Kašparově angažmá vědělo jen několik lidí.
Sám herec svou policejní kariéru bagatelizuje. "U Protidrogové brigády jsem byl především pro udržování dobré nálady v kolektivu," říká s nadsázkou.
"Občas jsem i něco fotil. Třeba na letišti jsem pomáhal sledovat kurýry. Vozík mi sloužil jako krytí, všude mě pouštěli na znak vozíčkáře, nemusel jsem ukazovat placku."
"Řekni Rumlovi, že jsem našel stříkačku"
Kolegové od fochu jeho novou práci nijak nekomentovali. Občas sice někdo něco v legraci utrousil, ale našli se i tací, kteří za ním přišli, aby jim pomohl.
"Dělali si legraci, abych Rumlovi vyřídil, že na ulici našel injekční stříkačku. Jiní ale vyprávěli o problémech u nich v domě a chtěli poradit. Byli i kamarádi, kteří přišli, že jejich dítě má problém, abych zatkl darebáka, který mu prodává drogy."
Kdy přesně vrátil služební pistoli a odznak, už si nevzpomíná, ale bylo to prý před odchodem Jana Rumla z ministerstva vnitra, tedy asi v roce 1996.
Měl pro to několik důvodů. Kašpara s Rumlem pojí dlouholeté přátelství, za druhé herec nikdy nechtěl u policie zůstat do konce života. A především měl strach, že přijde o něco podstatného u milovaného divadla.
"Měl jsem pocit, že divadlo může kdykoliv skončit, a chtěl jsem být u toho. A taky jsem měl pocit, že by Gogo mohl mít velký problém, kdyby prdlo, že dělám policajta bez výcviku a zkoušek." Gogo je přezdívka Jiřího Komorouse, dali mu ji boxeři.
Poprvé se Kašpar s Komorousem potkali v sídle tehdejšího Federálního ministerstva vnitra, kde byl cimrmanovský herec asi rok zaměstnán jako civilní analytik. "Na jednom večírku jsem řekl Honzovi Rumlovi: Když děláš na vnitru, já chci taky," směje se dnes při vzpomínce na nábor.
"Gogo, máme přání"
Kancelářská práce ale herce moc nebavila. Využil tedy známosti s protidrogovým expertem Jiřím Vackem, který se zasloužil o vznik samostatné policejní jednotky potírající obchod s narkotiky, a spolu s dnešním ředitelem Útvaru rychlého nasazení Liborem Lochmanem projevili zájem u nové jednotky sloužit.
"Hele, Gogo, my bysme měli na tebe takový přání," řekli 4. března 1992 Kašpar s Lochmanem Jiřímu Komorousovi s tím, že by chtěli pracovat jako policisté v Protidrogové centrále.
Komorous se na to prý netvářil moc nadšeně. Dokonce z obavy, že jsou Rumlovi zvědi, zakázal ostatním detektivům se s Kašparem a Lochmanem bavit. Čas ale nedůvěru obrousil a z mužů se stali přátelé.
V knize Lovci smrti bývalý ředitel NPC vzpomíná, jak někdy zašel do Žižkovského divadla Járy Cimrmana na představení a poté do šatny Jana Kašpara pozdravit. Jejich přátelství se utužilo při typicky české příležitosti - u piva.
"Tenkrát se nechodilo po práci do hospody jako dnes. Scházeli jsme se u mě v bytě. Někdy přišlo i dvacet lidí a chodilo se pro pivo dolů do hospody s velkými džbány, vešlo se do nich asi třicet piv. Poprvé to výčepní ještě vydržel, ale na podruhé už nás poslal do háje, že to nebude přelívat ze sudu do sudu."
Jan KašparNarodil se 6. září 1952 v Praze. Dětství strávil na Smíchově. V ČKD se vyučil zámečníkem. Začínal jako kulisák v Městských divadlech pražských. V říjnu 1975 tuto práci začal dělat pro Divadlo Járy Cimrmana a dělá ji dosud. Jako herec debutoval v roce 1985 ve hře Dobytí Severního pólu. Na vozíku je od roku 1988, kdy spadl při prořezávání větví ze stromu. U policie pracoval od roku 1991 do roku 1996. |
