Herbert Masaryk se narodil v roce 1880 ve Vídni, kde působil jeho otec jako poslanec. Vyrůstal v moderní rodině univerzitního profesora a americké intelektuálky Charlotty Garrigue. Jeho vztah k otci byl podle historičky Dagmar Hájkové z Masarykova ústavu trochu komplikovanější.
Otec vyžadoval řád, důslednost, disciplínu, a to mnohdy Herbert se svým uměleckým založením nebyl schopný splnit. A stejně jako jeho mladší bratr Jan otci občas dělal potíže. Matku, stejně jako ostatní děti, bezmezně miloval.
Neznámý Masaryk
„Máme ho teď zaškatulkovaného jako malíře s tragickým osudem, ale on byl také velmi zdatný sportovec,“ připomíná historička. Hrál hokej za Slavii a podle některých zpráv zemi reprezentoval v prvních mezinárodních utkáních. Kromě hokeje hrál i tenis, výborně plaval a byl také šachista. Masarykovi byli navíc nadšení turisté, rodina často jezdila do slovenských hor. Díky tomu zpočátku menší obtloustlý chlapec dospěl do mohutného muže sportovní postavy.
„Celá Masarykova rodina podporovala ve výchově dětí jak sport, tak umělecké sklony, v rodině se také hodně muzicírovalo, malovalo,“ vysvětluje historička. Proto se také dochovala řada Herbertových obrazů zachycujících matku u klavíru. Herbert sám hrál na housle, stejně jako jeho otec. Ostatní sourozenci – Jan, Olga i Alice – na klavír.
Večer před smrtí se hádal se třemi muži. Policie opět šetří případ Jana Masaryka |
Herbert byl nadaný malíř. Studoval na Akademii výtvarných umění u profesorů Myslbeka a Hynaise. Studia završil pobyty ve Florencii a v Antverpách. Ve své tvorbě byl ovlivněn impresionismem, expresionismem, secesí i díly Hanuše Schwaigera a Antonína Slavíčka. Maloval v Belgii, Nizozemsku, Egyptě, na Slovensku a na Vysočině.
Krátce byl i vojákem, nastoupil, jak bylo tehdy obvyklé, jako jednoroční dobrovolník, ale kvůli následkům různých sportovních zranění z armády vystoupil a na rozdíl od bratra nemusel narukovat do 1. světové války.
Osudový přítel Slavíček
Herbertův soukromý život výrazně ovlivnil jeho přítel Antonín Slavíček. Když dostal Slavíček mrtvici, Herbert o něj pečoval. Když pak ochrnutý Slavíček spáchal sebevraždu, Herbert si vzal jeho vdovu Bohumilu zvanou Míla. Ta měla tři děti z manželství se Slavíčkem a další čtyři spolu s Herbertem.
V roce 1911 se jim narodila dvojčata Tomáš a Anna, pak další syn Herbert. Oba synové ale zemřeli. V roce 1915 se narodila ještě dcera Herberta, ale již jako pohrobek. Počátkem téhož roku se totiž Herbert od haličských uprchlíků na Vysočině, kde maloval, nakazil skvrnitým tyfem. Od rodiny pak odjel k matce Charlottě, která o něj pečovala.
T.G. Masaryk znovu promluví. Za rok vyprší embargo na jeho poslední dopis |
„Zpočátku se to vyvíjelo příznivě, ale jeho stav se zhoršil. Podle rodinné korespondence ošetřující lékař nemoc podcenil a Herbert 15. března 1915 zemřel,“ uvádí historička. Manželka zůstala sama s mnoha dětmi. Navíc byla válka, TGM s dcerou Olgou už byli v exilu ve Švýcarsku, Jan na frontě a další dcera Alice, která se stala poručnicí dětí, byla v té době vyšetřována a zatčena rakouskou policií za svůj podíl na odboji.
Otce Herbertova smrt bolestivě zasáhla, podle vzpomínek svědků byl TGM zničený a volal synovo jméno. Ranou pro něj bylo, že nemohl přijet na pohřeb, protože na něj byl v Rakousku vydán zatykač. Herbertova smrt výrazně ovlivnila i duševní stav Charlotty.
Zajímavé jsou osudy Herbertova díla. Namaloval desítky obrazů, které se postupně poztrácely. Část z děl, která zůstala v majetku rodiny, odvezla sestra Alice do USA, kam emigrovala. Řada obrazů je tak známá jen z fotografií, které pro rodinu ve 30. letech pořídil fotograf Josef Sudek.
Krátký Herbertův život nově připomíná výstava v Muzeu T. G. M. v Lánech. „Výstava přibližuje rodinný život Herberta Masaryka a jeho cestu k malířství i sportovní aktivity. Obrazy a grafiky doplňují osobní dokumenty a fotografie, z nichž mnohé jsou vystaveny poprvé,“ popisuje ředitelka muzea Magdalena Elznicová Mikesková.
