Do historie se tak Hepnarová zapsala jako na dlouhou dobu nejhorší česká masová vražedkyně a též poslední popravená žena v zemi.
Na oprátce se zhoupla přesně 12. března 1975, tedy před padesáti lety. Popravu vykonali hned ráno po rozednění v pankrácké věznici. Tehdejším odsouzencům šibenice nelámala vaz, ale pomalu je dusila. Hepnarová byla prohlášena za mrtvou po 15 minutách.
Mezi lidmi koluje řada fám o tom, jak se před popravou pokálela a pozvracela a že pokousala dozorce či mu zlomila prst. Jde o převyprávěnou pasáž z knihy Bohumila Hrabala Ponorné říčky, kde si autor vymyslel postavu pankráckého kata. Oficiální dokumenty nic takového ani nenaznačují.
Mrzí mě, že zabitých nebylo víc, končila vražedkyně Hepnarová výpověď |
Nic jiného než trest smrti Hepnarová čekat nemohla, ostatně proti rozsudku se ani neodvolala.
„Není naděje, že by obžalovanou bylo možno napravit trestem odnětí svobody, neboť jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku, je u ní nepříznivá okolnost v kombinací zvlášť nevýhodných povahových odchylek, které by se během výkonu trestu odnětí svobody mohly spíše vzájemně posilovat a prohlubovat,“ stojí v odůvodnění rozsudku, do něhož MF DNES nahlédla.
Tehdy smrt. Dnes detence
Podle behaviorálního patologa a autora knih o masových a sériových vrazích Andreje Drbohlava je možné, že klinický obraz duševního zdraví Hepnarové byl tehdy přizpůsoben tomu, aby mohla být popravena.
RECENZE: Já, Olga Hepnarová. Osamělá lesba, až potom vražedkyně |
„Ta diagnóza byla poplatná poptávce po nasycení hněvu davu, který byl pochopitelný. Jednalo se o smíšenou poruchu osobnosti, pro kterou je příznačná vysoká vztahovačnost, impulzivita, ale leckdy i bludy. Je otázkou, jak byla povaha těchto bludů tehdy posouzena a zda neměla společně s dalšími rysy až psychotickou podobu, která by jinak byla vyhodnocena jako důvod k nepříčetnosti,“ naznačuje Drbohlav, že kdyby svůj čin spáchala Hepnarová dnes, možná by skončila v detenčním zařízení, neboť by nemusela být trestně odpovědná.
Podle Drbohlava splňovala Hepnarová mnoho znaků společných pro psychopaty, třebaže s tímto termínem věda nepracovala tehdy ani dnes. „Ona byla skutečně temnou duší, která se od raného dětství vyvíjela disharmonicky. A co je disharmonické, směřuje k poruchám osobnosti,“ vysvětluje Drbohlav.
Hepnarová uváděla jako hlavní důvody činu pomstu společnosti, kterou považovala za nespravedlivou a bestiální. Tvrdila, že se jí všichni lidé snažili ublížit, a cítila se být obětí okolí, včetně vlastní rodiny. Zmiňovala fyzické týrání ze strany otce a urážky od ostatních lidí. Nic z jí uváděných důvodů se ale zcela neprokázalo a šlo spíš o výplody její choré mysli.
Vojenský zběh vyjel zabíjet záhy po Hepnarové, vražd poté litoval |
„Nedovedu si představit, že by ji nenáviděli kompletně naprosto všichni, včetně sourozenců a babiček. To je krajně nepravděpodobné. Bohužel většinu toho, co o Hepnarové víme, nám řekla ona sama, což snižuje výpovědní hodnotu. Její paranoidní a schizoidní ladění v sobě přirozeně neslo vztahovačné, ublíženecké zkreslování reality,“ popisuje Andrej Drbohlav.
Roli mohlo hrát i to, že byla lesbické orientace a nikdy si nenašla partnerku, což ji frustrovalo.
Myšlenky o smrti
Ve 13 letech se pokusila o sebevraždu léky. Rok a půl pobyla v psychiatrické léčebně. V 19 letech podpálila usedlost svého otce v obci Zábrodí, kde se tehdy zdržovala i její sestra. Vše, čeho se dopustila, směřovalo k tragédii.
„Ona deset let uvažovala, jak se pomstít společnosti za domnělé křivdy. Dokonce se zapsala do Svazarmu, aby se dostala ke zbrani. Z toho ale sešlo. Přemýšlela, že vykolejí vlak nebo někam umístí třaskavinu. A kdyby na té zastávce nakonec stálo 50 lidí, tak by jich přejela 50,“ vzpomněl policejní historik a šéf Muzea Policie ČR Radek Galaš.
Auto je stále oblíbenější zbraň. Teroristy inspiruje Olga Hepnarová |
Do poslední chvíle přitom měla šanci si svůj čin rozmyslet. Když přijížděla směrem ke Strossmayerovu náměstí, stála u zastávky tramvaj a bylo tam málo lidí. Hepnarová s vozem udělala otočku přes Klárov a znovu se podél Letenské pláně vracela k místu, které si vytipovala. Podruhé už nezaváhala.
„Jela rychlostí 55 km/h, několik lidí vláčela za sebou, další nárazem odhodila, jiné přímo přejela. Pneumatiky a kola auta byly od krve. A ihned se přiznala, že to udělala schválně, že nešlo o nehodu,“ zdůraznil Radek Galaš.
Naprosto cizí lidi si jako cíl útoku vybrala nejspíš záměrně, což je též typické pro masové vrahy. „Vůči vlastní rodině, kterou vinila, svůj hněv neobrátila. Takový pachatel se obvykle obává, že by si to na poslední chvíli rozmyslel, že by se zalekl,“ vysvětluje Andrej Drbohlav.
