Autorka knihy o dánském rodičovství J. J. Alexanderová tvrdí, že se dlouhodobě vysoká umístění Dánska na žebříčku nejšťastnějších obyvatel planety odvíjejí od tamní výchovy. Vy však říkáte, že se o tom ve Skandinávii vedou diskuze. Proč?
Je to proto, že index štěstí možná úplně nezachycuje, jak složité to téma ve skutečnosti je. A že na druhou stranu máme i vysokou míru sebevražd. Pokud zkoumáte duševní zdraví a spokojenost naší mládeže, v posledních letech nebyly všechny děti zrovna nejvyrovnanější. Zvlášť to platilo po covidu, ale už roky předtím trpělo mnoho teenagerů stresem. Takže ten index štěstí je možná trochu zavádějící.
Znamená to, že jste vůči dánskému způsobu výchovy skeptický?
Ne, to ne. Myslím, že dánská výchova i školství mají mnoho skutečně dobrých prvků. Jen se domnívám, že není úplně správné spojovat je přímo s indexem štěstí.
V Dánsku se „být dobrým občanem“ bere stejně vážně jako „být dobrý v matice.“ Uznává se zkrátka i to, když je dítě dobré ve sportu nebo má sociální dovednosti.
