Provozovatelé kasin přicházejí s problémovými hráči do přímého kontaktu a mají o nich a jejich herních návycích detailní informace. Mohou tak na rozdíl od tvůrců legislativy na národní či regionální úrovni nastupující patologickou závislost zachytit už v jejím počátku.
„Provozovatel nabízí hru hráči napřímo. Ten ji pak také konzumuje přímo od konkrétního provozovatele, který je tu v uvozovkách jako výrobce. U alkoholu je tomu jinak – uživatel získává produkt například v retailové prodejně nebo v baru. V takovém vztahu existuje celý obchodní řetězec. U her je tento vztah bezprostřední, což je nesporná výhoda pro projekty včasné intervence a identifikace,“ upozornil v rámci Týdne bezpečného hraní Viktor Mravčík z Kliniky adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Samotní provozovatelé heren tak balancují mezi společenskou odpovědností a vlastními zisky. Musí hledat ideální rovnováhu mezi preventivními a podnikatelskými aktivitami.
Jde o relax a zábavu
Podle ředitele společnosti GELP Pavla Zákravského je v zájmu samotných provozoven, aby se do nich chodili hráči pobavit a relaxovat. „Nechceme hráče, kteří u nás prohrají všechny své peníze, či dokonce cizí. Kasino je zábava pro dospělé, kteří ví, kolik chtějí a kolik si můžou dovolit utratit, aniž tím ohrozí své fungování, nebo dokonce existenci,“ zdůrazňuje Zákravský.
„Z hlediska provozovatele jde o dva rozdílné pohledy. Na jedné straně jsou to podnikatelé, kteří potřebují generovat určitý hospodářský výsledek. Na druhou stranu se ale musí naučit efektivně pracovat se sesbíranými daty tak, aby se jim dařilo vyhledávat ohrožené hráče,“ vysvětluje adiktolog Mravčík.
Provozovatelé se na podobě aktuální celorepublikové legislativy podílejí nastavením potřebného praktického zrcadla. „Ze zkušenosti můžeme potvrdit, že aktuální opatření jsou více než dostatečná,“ říká Zákravský. Dává tak za pravdu loňské studii ARHA, v níž ministerstvo financí zhodnotilo dopady rozsáhlé reformy z roku 2016 a shledalo pravidla za dostatečná a efektivní.
Počet obecních regulací od roku 2010 vzrostl na téměř 700
Herní průmysl si od 90. let prošel velkou proměnou. Průvodním jevem snah o nadbytečnou regulaci je přitom paradoxně rozvoj dalších neblahých jevů typu prosperujících online heren, celého ilegálního undergroundového sektoru nebo růstu obřích kasinových komplexů doslova na městských periferiích, kde už zákazové vyhlášky neplatí.
„Nulová tolerance nic neřeší. Jako správný hospodář bych nejprve analyzoval situaci v herním sektoru ve své obci a zvážil nejen ekonomické, ale i další aspekty. Například sociální dopady, adiktologickou péči a další. Zároveň bych nechal právníky zpracovat ideální způsob regulace šitý na míru pro obec tak, aby regulace plnila vytyčený cíl a byla v souladu i se soutěžním právem a nikoho nediskriminovala,“ dodává Zákravský.
Počet obecních regulačních vyhlášek se od roku 2010 několikanásobně zvýšil na téměř 700. Problémem je jejich odlišná variabilita, často i pochybná legislativní kvalita. Nulová tolerance se často neukazuje jako správné řešení i proto, že odčerpává příjmy plynoucí obecním rozpočtům z titulu daňového zatížení. Pokud obcím národní legislativa z nějakého důvodu nestačí, mohou volit méně drakonická řešení. V Táboře se například osvědčila metoda negativního vymezení - obec vymezí určité části, kde se hra provozovat nesmí, případně nastaví kritéria vzdálenosti od škol či jiných veřejných institucí.
