Johanna Vošáhlíková se narodila roku 1880 v Merkhausenu v Alsasku-Lotrinsku (dnešní Hesensko v Německu). Její milovaný otec František Vošahlík byl významným architektem a měl dokonce i svou vlastní stavební firmu. Zakázky se mu hrnuly po celém Rakousko-Uhersku, proto se Hana se svými rodiči a pěti sourozenci často stěhovala.
Jako malá si užívala idylického dětství, a i když se jí ve škole jako malé někdy nedařilo, o to víc se talentem později prosadila v krejčovství u Anežky Fišerové. „Hana měla smysl pro poctivé řemeslo. Byla cílevědomá a přirozeně chytrá,“ uvedla pro iDNES.cz spisovatelka Naďa Dubcová, která napsala o Podolské knihu.
Smrt otce byla pro Hanu nečekaná a velmi bolestivá. Zemřel na tuberkulózu v pouhých 44 letech. Matka kvůli uživení rodiny pronajala krupařství, čímž ovšem výrazně klesl společenský status rodiny. Právě v tomto období začala Hana šít u paní Fišerové v Celetné ulici, aby mamince pomohla.
Měla svou hlavu a jednotvárná práce ji nebavila. Snila o svém vlastním salonu a o tom, jak jednoho dne bude dámám radit při výběru večerních rób.
Z výstavy Hana Podolská, legenda české módy | foto: Uměleckoprůmyslové muzeum
Manžela Viktora Podolského potkala na tancovačce. I když se nejednalo o žádného šlechtice, o kterém snila, manželství to bylo krásné. Navzájem se milovali a podporovali. Měli spolu dva syny – Miloše a Viktora. „Měli na co vzpomínat, mohli se účastnit různých sportovních událostí i spolků. Hana byla milující matka a manželka,“ podotýká Dubcová.
Nakonec s manželem spojili své síly i finance a společně založili první salon U Pěti králů v pražských Nuslích.
První veřejná módní přehlídka i reklama
Dámy z ní byly zkrátka nadšené. Hana měla styl, byla upřímná a dokázala poradit ženám se všemi typy postav. Její salon nikdy neopustil kousek se sebemenší chybičkou. Byla pečlivá, perfekcionistická a vše dotahovala do konce.
Byla zakladatelkou váženého spolku Pražská móda. „Byla velice kreativní a vsadila na reklamu do časopisů, jeden později sama vlastnila. Dokázala oslovit známé osobnosti a přesvědčit je, aby vyzkoušely její modely. Dámy se k ní potom začaly vracet. Mezi prvními začala svoje modely předvádět na manekýnkách,“ vysvětluje Dubcová.
Interiéry salonu Hany Podolské v Lucerně. | foto: časopis Český svět XII, č. 16, z prosince 1915.
V salonu každý věděl, kam patří. „Nikomu to ale nevadilo, o místo u Podolské byl vždy obrovský zájem. Vyžadovala naprostou loajálnost a pečlivost zaměstnanců, jejich práci ale výměnou vždy dokázala ocenit,“ uvádí spisovatelka Dubcová.
Tvořila i kostýmy do filmů, kde se jméno jejího salonu nejednou objevilo. Veřejné módní přehlídky měly obrovský úspěch, první byla už v roce 1920. Konkurence v té době pořádala přehlídky pouze soukromé. „Hana věděla, kam dát peníze, kam zamířit protislužbu, na koho se usmát, komu se klanět, komu podat ruku,“ podotýká Dubcová
„Paní Podolská opravdu může býti spokojena s úspěchem své třetí přehlídky. Je oddána svému zaměstnání, ba možno říci svému umění, tělem i duší a ještě ji těší vědomí, že ze skromných počátků jen svou vlastní pílí a nadáním dopracovala se v poměrně krátké době k tak skvělým výsledkům.“
Módní revue Hany PodolskéNárodní politika, 14. strana, 4. prosince 1921, číslo 351
Velkou inspirací jí byla Paříž. Jezdívala tam na přehlídky, aby svým zákaznicím vždy dodala šaty po vzoru nejnovější francouzské módy. Mezi zákaznicemi byla vedle herečky Adiny Mandlové i první dáma Hana Benešová, která měla dokonce i vlastní figurínu. Podolská šila i pro operní pěvkyni Jarmilu Novotnou, herečku Annu Sedláčkovou, Olgu Scheinpflugovou nebo Lídu Baarovou.
S konkurencí se přátelila
Reklama Hany Podolské ve filmu Katakomby (1940)
Věděla, že musí nabídnout něco, co jinde nemají. Postupně oslovovala podniky s doplňky, klobouky, rukavicemi a botami. „Zaměstnávala i výborné střihače a návrháře. Věděla, že kvalitní materiály a poctivá krejčovina spolu s přeuctivým jednáním se zákaznicemi to vyhraje,“ podotýká Naďa Dubcová.
Majitelé konkurenčních salonů se mezi sebou dokázali domluvit tak, aby byla konkurence pro všechny výhodná. „Salon Rosenbaum, Roubíčková i Podolská měly své priority i osobitý styl. Každý z nich ctil nabídky konkurence. Hana vítězila v kostýmech a šatech, Rosenbaum pak například ve večerních toaletách,“ vysvětluje Dubcová.
Večerní šaty podle Hany Podolské. | foto: Uměleckoprůmyslové muzeum
První světová válka chod salonu nepřerušila. Lidé po válce vyhledávali řemesla dokonce více než kdy dříve. Podolskou ale zasáhlo, jak se příbuzní z války vraceli nešťastní a zmrzačení. Rodina pro ni byla vždy na prvním místě. Tragický pro ni byl rok 1926, kdy ji opustil milovaný manžel Viktor. Oporu našla u svých synů i zaměstnanců.
„Časem pořídila i kožešnický obchod, který přenechala prvorozenému synovi, který se vyučil kožešníkem,“ dodává. To bylo výhodné, protože se kožešiny do salonu vždy hodily. Spousta modelů byla k vidění také v časopisu EVA nebo ve filmu Kristián a další. Miloš nakonec ochrnul, oslepl a zemřel na otravu krve. Podolské v té době bylo 56 let a událost to pro ni byla tak tragická, že přemýšlela i o konci vlastního života.
„Byla bojovná a jen tak se nevzdala, což se projevilo v dobách, které pro ni byly nejtěžší. Nepropadala skepsi. Byla to silná žena, statečně čelila nepřízni a ranám osudu,“ vysvětluje Dubcová.
Ani za druhé světové války chod podniku neustal, byl však nedostatek kvalitního materiálu. Mohly se však točit filmy, herečky potřebovaly krásné kostýmy a róby. Válka nicméně poznamenala konkurenční salon Arnoštky Roubíčkové, která později v koncentračním táboře v Terezíně zemřela.
Přišla o salon i rodinu
Podnik byl znárodněn v roce 1948. Byla to velká rána, protože to pro ni bylo místo, kde mohla realizovat své sny. Od té doby se podniku neřeklo jinak než Oděvní služby Eva. Viktor s rodinou odjel do zahraničí, Hana ale o opuštění svého domova nechtěla ani slyšet.
Další roky byly ve znamení měnící se módy. Některé trendy se jí zalíbily, některým opovrhovala. Příchod levného materiálu a umělých látek nesla velmi těžce. „Méně kvalitní materiály i přes to dokázala nahradit perfektním zpracováním,“ dodává Dubcová.
Viktora kvůli nelegálnímu překročení hranic zatkli a Hana byla podrobena domovním prohlídkám. StB jí ponižovala, kradla věci i peníze. Syn byl nakonec propuštěn, ale pouze pod podmínkou, že se zaváže ke spolupráci s StB. Stal se tedy nebezpečným pro každého, s kým se potkal.
„Svého syna milovala, snažila se mu v jeho nelehkých situacích pomáhat. Nijak jeho činy neodsuzovala, ba naopak je i schvalovala. Velmi se trápila jeho těžkým osudem,“ vysvětluje spisovatelka Naďa Dubcová.
V salonu EVA byla pouhým zaměstnancem do svých 74 let. Na sklonku života vše odkázala své hospodyni, která jí byla v posledních letech největší oporou. Legenda české módy zemřela v roce 1972 v Praze.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
