Zpráva vyšla týden po její smrti a několik dní po jejím pohřbu, který se stal demonstrací, že lidé nezapomněli na ni ani na jejího manžela. Tisíce lidí se přišly poklonit do Strašnického krematoria v Praze a vzdát rovněž poctu jejímu manželu Edvardu Benešovi.
Pohřbena byla vedle manžela v zahradě u jejich vily v Sezimově Ústí. Slavnou vilu odkázala Husitskému muzeu v Táboře. Místo toho ale stát rezidenci bezplatně převedl na Úřad předsedy vlády ČSSR. Do táborského muzea se dostala jen část její pozůstalosti. Ve vile začala horečná rekonstrukce a už o dva roky později se tam začal rekreovat soudruh Lubomír Štrougal, tehdejší předseda vlády.
Součástí Benešovy racionální žádosti o její ruku bylo i to, že si musí změnit křestní jméno.
