Před třemi lety vypukl malý skandál. Ukázalo se, že manželka současného premiéra Stanislava Grosse Šárka spolupracuje s agenturou Františka Janečka GoJa, pro jejíž akce shání sponzory.
A zvlášť štědré k ní byly státní podniky před privatizací. Do muzikálu Popelka tehdy investovaly třeba Agrofert, Třinecké železárny či Mostecká uhelná společnost.
Gross se tak dostal do podezření ze střetu zájmů soukromých a veřejných. Nikdo ale netušil, že to samé, co jeho žena, dělal i sám tehdejší ministr Gross. Jak nyní zjistila MF DNES, Gross sháněl sponzory v těch samých vodách jako jeho žena. Peníze ovšem nepotřeboval pro agenturu GoJa, ale pro svůj Nadační fond Zdraví pro studenty, který založil s tehdejším místopředsedou ČSSD Karlem Kobesem. Gross teď tvrdí, že firmy oslovoval Kobes a on fondu propůjčil jen jméno.
Dieta pro vysokoškoláky
Grossův a Kobesův fond se na přelomu let 1999 a 2000 pustil do velkolepého projektu: financoval výstavbu dietní menzy pro pražské vysokoškoláky. "Při rozboru zdravotního stavu studentů pražských vysokých škol bylo zjištěno, že 11 procent z nich potřebuje dietní stravování," píší Gross s Kobesem ve výročních zprávách svého fondu.
Ve správní radě fondu seděli ještě další politici ČSSD – Zdeněk Škromach a Petra Buzková. A tak s nemalým příspěvkem pro fond přispěchaly Mostecká uhelná společnost, Unipetrol, Transgas, Alta či Moravia Steel. Tak třeba Unipetrol přispěl fondu skoro tři miliony korun.
A stejně tak společnost Alta třemi miliony. Transgas uvolnil jeden milion korun, stejně jako například Mostecká uhelná společnost. Politici tak získali v následujících dvou letech do svého nadačního fondu 17,5 milionu korun.
Všechny tyto sponzory přitom spojovaly zájmy o běžící privatizace či o státní zakázky. A zda uspějí, bylo v rukou tehdejší vlády, tedy i ministra Grosse. První sponzorské dary začaly chodit do fondu v březnu 2000. Gross se stal členem vlády o měsíc později.
Podniky: Šlo nám o věc
Firma Agrofert (která přispěla na žádost Šárky Grossové na muzikál Popelka) získala v prosinci 2001 státní podíl v Unipetrolu. A Unipetrol zase na žádost Stanislava Grosse přispěl jídelně. Akciová společnost Alta, další ze sponzorů menzy, zase získala od vlády ČSSD pověření k vymáhání části ruského dluhu vůči České republice. Alta z Ruska v rámci "vyrovnání" dováží palivové články pro jaderné elektrárny.
Firmy tvrdí, že si náklonnost vlády sponzorskými dary "nekupovaly". "Každý rok dáváme minimálně deset milionů korun na sponzorské dary. Částka, kterou jsme poukázali na stavbu dietní jídelny, není nijak výjimečná," říká správní ředitelka společnosti Alta Helena Švédová.
"Třinecké železárny vydávají každoročně několik milionů korun na podporu vzdělávacích projektů a projektů na ochranu zdraví a pomoc postiženým lidem. Tak to bylo i v tomto případě," říká mluvčí společnosti vlastnící železárny Moravia Steel Dušana Chreneková.
Původně státní podniky Transgas a Unipetrol, které dnes mají nové majitele, se už k podpoře jídelny nehlásí. "Transgas je dnes stoprocentně vlastněna mezinárodním energetickým koncernem RWE. V období, které popisujete, se jednalo ještě o státní podnik," říká mluvčí Transgasu Martin Chalupský. Transakci si vybavuje bývalý ředitel tehdy ještě státní firmy Tomáš Tichý. "Že to organizovali Gross a Kobes, jsem vůbec nevěděl. Tehdy jsme se dočetli, že je mezi pražskými studenty vysoké procento diabetiků, tak nám to přišlo užitečné," říká Tichý.
Za vším byla "privatizace"
Situace, kdy ministr shání sponzory pro vlastní nadaci v řadách státních podniků, je podle politologů jasným střetem zájmů. "Pokud to tak skutečně bylo, tak to rozhodně v pořádku není. Nehledě na to, že jde-li o podniky vlastněné státem, je otázka, jestli mají vůbec něco sponzorovat, když hospodaří s penězi daňových poplatníků," míní politolog Tomáš Lebeda.
"Zní to hodně zvláštně. Ten vztah mezi politiky a firmami tam byl zřejmě vysoce nadstandardní. Gross a Kobes nepochybně využili svého vlivu, jde ale o to, jestli z toho sami také něco měli. Pak by to byl střet zájmů," řekl David Ondráčka z protikorupční organizace Transparency International.
Dietní jídelna za peníze státních firem dnes skutečně stojí. Od října 2000 vaří pro téměř 800 vysokoškoláků denně. Kdyby však Grossovi a Kobesovi vyšly jejich původní plány, provozovali by dnes menzu oni.
Menza je totiž součástí Studentského zdravotního ústavu, což je poliklinika v centru Prahy, kterou už dávno jako svou příspěvkovou organizaci zřídil pražský magistrát.
A Gross s Kobesem chtěli v roce 2000 dostat celou polikliniku pod svá křídla. Jak to chtěli udělat? Kobes měl výhodu v tom, že byl ředitelem "magistrátní" polikliniky a tak věděl, že chce magistrát polikliniku transformovat na obecně prospěšnou společnost. Jenže když pražští radní tuto změnu v březnu 2000 schválili, v usnesení výslovně neuvedli, kdo by měl být zřizovatelem této obecně prospěšné společnosti.
Nejednoznačnost tohoto rozhodnutí si vyložil po svém právě Kobes a spolu s Grossem založil "svou" obecně prospěšnou společnost se stejnojmenným názvem Studentský zdravotní ústav. A začali vyjednávat s ministerstvem financí výhodný a dlouhodobý pronájem budovy v pražské Spálené ulici, kde studentská poliklinika sídlí.
Město polikliniku nedalo
"Na radě jsme sice schválili transformaci polikliniky na obecně prospěšnou společnost, ale jaký byl můj údiv, když jsme zjistili, že zakladatelem této společnosti nebyl pražský magistrát, nýbrž dvojice Kobes a Gross," řekl MF DNES tehdejší náměstek pražského primátora Otto Kechner, který za projekt polikliniky zodpovídal.
Teprve pak si magistrát uvědomil, že udělal chybu. Proto na poslední chvíli převod polikliniky na Grossovu a Kobesovu společnost zamítl a ústav si nechal. To Kobese rozhořčilo. "Vedení ústavu počítalo s převodem zdravotnického zařízení na obecně prospěšnou společnost. Kvůli tomu byl založený Nadační fond Zdraví pro studenty, který má ústav finančně podporovat.
Také byla postavená dietní menza celkem za 40 milionů korun. Z důvodů, které mi nejsou jasné, zrušilo zastupitelstvo své původní usnesení a obecně prospěšnou společnost z celé záležitosti vyřadilo," zlobil se Kobes v lednu 2001 v dopise primátorovi Janu Kaslovi.
Magistrát pak na Kobesův ústav a jídelnu poslal kontrolu. Ta, jak už minulý týden upozornila MF DNES, zjistila závažné nedostatky v účetnictví při stavbě jídelny. Hlavní problém byl v tom, že stavební firma Renix (která ve stejné době rekonstruovala část sídla ČSSD) posílala účty za stavbu jídelny Studentskému zdravotnímu ústavu.
Jenže je proplácel přímo Grossův a Kobesův nadační fond. Tím se účetnictví při stavbě jídelny dostalo mimo kontrolu magistrátu a podle kontrolorů bylo neprůhledné. Kobes krátce po kontrole v prosinci 2001 přišel o křeslo ředitele "magistrátní" polikliniky.
Tehdejší primátor Jan Kasl dnes říká: "Při zakládání prospěšných společností jsme byli nezkušení a Kobes toho využil. Ale pak se tam objevily nějaké problémy, přišla kontrola a najednou se ukázalo, že to může být hezký tunýlek na financování sociální demokracie." Kobes taková podezření odmítá: "Žádný zákon jsme neporušili." V roce 2003 ukončil svou činnost i Nadační fond Zdraví pro studenty.
Sloučil se s Nadací policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni, jejímž spoluzakladatelem je opět Gross. Nadační fond teď podporuje handicapované studenty vysokých škol z rodin příslušníků policie.
