Tomáš Chrenek získal od slovenského podnikatele Pavola Krúpy třetinový podíl ve společnosti Moravia Energo. Za akcie, které předtím patřily Grossovi, zaplatil nejspíš hodně přes sto milionů korun.
Krúpa přitom ještě nedávno tvrdil, že svůj podíl chce držet dlouhodobě. Jeho lidé nyní říkají, že Chrenkovu nabídku nešlo odmítnout.
Expremiérův obchod byl od počátku pozoruhodný, Chrenkova koupě však vyvolala další otázky. Akcie mohl přece koupit přímo od původního majitele. Nejspíš by dost ušetřil - a Gross by dodnes žil jako skromný koncipient. S mírnou nadsázkou se tedy dá říct, že byt na Floridě a další nemovitosti získal Gross na účet mocného oceláře.
. Jak se vyvíjely Grossovy finance |
Obchod s akciemi společnosti Moravia Energo prověřuje už několik měsíců policie. Zatím bez výsledku a je otázka, zda se kdy dobere k počátku tohoto obchodu.
Jisté však je, že klíčem k celé záhadě jsou tři staří známí, kteří se dnes tváří jako nepřátelé.
Každý z nich má v případu vlastní pozoruhodnou úlohu. Robert Sýkora, který akcie původně držel, nechal raději vydělat kamaráda Grosse než sebe. Expremiér dokázal během šesti měsíců pětkrát zhodnotit svůj podíl. A Chrenkovi zas ti dva údajně vadili natolik, že si raději připlatil, než by se s nimi dohodl.
Tři staří známí
Třeba pomůže, když se vrátíme o šest let zpátky. V roce 2002 byl Stanislav Gross vlivným ministrem vnitra, který měl ve vládě Vladimíra Špidly často poslední slovo v ekonomických otázkách. Sýkora, bývalý náměstek ministra průmyslu, patřil k jeho nejbližším kamarádům a zároveň měl blízko k Chrenkovi. S ním se přátelil už v dobách, kdy byl na ministerstvu, teď dodával do Třince železný šrot.
V té době shodou okolností prodávala společnost Cinergy ve firmě Moravia Energo svůj 23procentní podíl. Větší část z nabízeného podílu získal Chrenek, pět procent připadlo na Sýkoru. Ten už v té době ve firmě Moravia Energo 26 procent měl a s dalšími pěti jeho podíl dosahoval 31 procent.
Firma tak měla dva vlastníky: "většinového Chrenka" a "menšinového Sýkoru".
A tady začal celý spletitý příběh. Sýkora oněch pět procent koupil podle informací MF DNES za cenu, která se pohybovala mezi jedním až dvěma miliony. Celých 31 procent mělo tedy hodnotu nějakých deseti milionů. Dnes, o šest let později, je nejméně desetkrát vyšší.
Jenže ještě před nedávnem bylo všechno jinak. Tomáš Chrenek chtěl podíl získat už od Sýkory. Tomu nabídl částku jen lehce přesahující dvacet milionů korun. A Sýkora za tak nízkou cenu neprodal.
Ale proč se nedohodli? Proč Chrenek nenabídl víc, když teď platil řádově vyšší sumu? A proč Sýkora nakonec za podobnou částku, jakou nabízel Chrenek, prodal akcie Grossovi?
Existují dvě možná vysvětlení. Buď Sýkora i Chrenek udělali mimořádně špatný obchod, nebo bylo cílem této komplikované operace nechat vydělat Grosse.
Nešikovnost, nebo dohoda?
První verze se drží všichni hlavní aktéři. Podle ní se Tomáši Chrenkovi nepodařilo přesvědčit partnera Sýkoru k obchodu. Ten odmítl nabízených dvacet milionů, později však za podobnou částku prodal akcie Grossovi. A jak se ukázalo, jejich hodnota byla mnohem vyšší. Krúpa za ně bez problémů o půl roku později dal zhruba pětkrát tolik.
Sýkora sám kupce nehledal a místo toho se rozhodl, že do obchodu zatáhne svého kamaráda expremiéra.
"Má s Chrenkem přátelštější vztahy než já," vysvětloval překvapivý tah. To se přepočítal. Chrenek se tvářil, že Grosse nesnáší snad ještě více než Sýkoru, a říkal, že ho z firmy vytěsní.
Gross se jako jediný v této verzi příběhu zachoval jako protřelý obchodník. Oslovil potenciální zájemce, prodal tomu, kdo nabídl nejvíce, a vydělal nějakých 80 milionů. A Chrenek o dalšího půl roku později najednou neváhal a za akcie zaplatil přes sto milionů. Tolik oficiální verze.
Je však také možné, že obchod nevznikal spontánními přešlapy, ale byl předem pečlivě naplánován.