Co si můžeme představit pod pojmem grafomotorika?
Je to soubor psychomotorických činností, které jsou vykonávány při kreslení nebo při psaní. Je to všechno, co k psaní potřebujeme, aby na papíru naší činností něco vzniklo.
Co ji ovlivňuje?
Ovlivňuje ji psychomotorický vývoj dítěte, zrakové vnímání, sluchové vnímání, pozornost, spadá do toho také oblast vývoje řeči, která s tím úzce souvisí.
V jakém smyslu?
Pokud má dítě problémy ve vývoji řeči, většinou se to odráží i ve vývoji grafomotoriky. Motorika paže, motorika mluvidel a očních pohybů spolu úzce souvisí. Pokud vývoj řeči odpovídá věku dítěte, začne poměrně brzo mluvit ve větách, je schopné se vyjádřit, mluví s rodiči, dokáže si říct o různé věci.
Martina SimonidesováVystudovala pedagogiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Zaměřuje se na nápravy grafomotorických obtíží u dětí předškolního a školního věku. Kurzy pořádá v Praze. |
Takže pokud má nějakou řečovou poruchu, bude mít problém i s grafomotorikou?
Děti, které nesprávně vyslovují, nebo mají výraznější problémy ve vývoji řeči obvykle mívají potíže také v oblasti grafomotoriky.
Kolik je odhadem dětí, kterým takto pomáháte?
Stovky. Klienti ke mně přicházejí na doporučení logopedů, pediatrů, pedagogicko-psychologické poradny, ale také přímo od učitelů z mateřských a základních škol.
Zvyšuje se jejich počet před začátkem školního roku?
Ani ne. Nejčastěji přicházejí děti asi tak rok před nástupem do školy. Osvěta v tomto oboru již je na takové úrovni, že mnoho odborníku z jiných oblastí i samotní rodiče jsou schopni zachytit děti s problémem.
Nejvíce klientů přichází na podzim a potom samozřejmě po zápisech. Ovšem vzhledem k tomu, že zápisy se posunuly až na duben (oproti dřívějšímu lednu), tak se stává, že někteří rodiče dozvědí pozdě, že jejich dítě má problém s grafomotorikou. Na začátku léta už bývá na nápravu pro mnoho dětí pozdě a do nástupu do školy se to nestihne.
Někdy chodím i na screeningy do mateřských škol a zaznamenala jsem, že tak třetina předškoláků by potřebovala intenzivně rozvíjet grafomotoriku.
Všímají si toho i rodiče?
Stává se to. Nejčastější signál, že není všechno v pořádku, je ten, že dítě nechce kreslit a ani podobné činnosti jako je stříhání, lepení, modelování, vyrábění z papíru ho moc nezajímají. Když je mu pět a nechce kreslit, vidí tužku a zmizí, je jasné, že je nějaký problém. Když mu řeknete, ať namaluje obrázek pro babičku k narozeninám a musíte ho do toho nutit, je to signál, že je s tím potřeba něco dělat.
Z jakého důvodu to může odmítat?
Může to být proto, že ho bolí ruka, nemá s tím zkušenost, takže si příliš nevěří. Ve školce dostane zpětnou vazbu poměrně rychle, protože když kreslí děti obrázek na stejné téma, tak ony samy dokáží svůj výkon ohodnotit. Pokud vidí, že to soused má jinak, paní učitelka ho chválí, nebo maminka pravidelně žasne, nebo si naopak povzdechne nad výtvorem, tak se dítě uzavře a přirozeně se takové činnosti potom snaží vyhnout.
Setkala jsem se dokonce s tím, že některé učitelky v mateřských školách známkují dětem výtvarné práce a to tím způsobem, že ty, které jsou podle jejich názoru pěkné, dostanou jedničku, ostatní nedostanou nic. Tak ke mně pak chodí nešťastně děti, které nedostanou nic. Může to být tedy i psychický problém, kvůli špatné zkušenosti a hodnocení. Setkávám se i s dětmi, které mají psychické a psychosomatické potíže kvůli tomu, že musí navštěvovat školu a psát, bolí je bříško, hlava...
Co dětem nejvíc pomůže, aby neměly problémy a ve škole bez obtíží psaly a bavilo je to?
Děti potřebují dostatek nejrůznějších podnětů, aby měly zkušenosti. Rozvíjejí tím vše, co budou potřebovat později ve škole. Jedná se o pravolevou orientaci, sluchové a zrakové vnímání, vnímání času, hrubou i jemnou motoriku. Při činnostech reagují na pokyny dospělého, učí se porozumět instrukcím. Je také zapotřebí, aby děti věděly, kterou rukou budou ve škole psát. V předškolním období ještě některé děti ruce střídají. Ty potřebují také zjistit, která ruka je pro ně ta správná a pro psaní důležitá. Při nástupu do školy by už mělo být jasné, kterou rukou dítě bude psát.
Například ke mně přišel chlapec, který má doma chemickou laboratoř, je mu šest let, je velmi bystrý, těší se do školy. Ve chvíli, kdy chytne tužku do ruky, je z něj malý kluk, který je nešťastný, otáčí se na maminku a potřebuje pomoct.
Nejčastěji tedy chodí na kurz předškoláci?
Předškoláci a prvňáci.
Jak probíhá?
Kurz probíhá formou individuální konzultace a nácvikem za účasti rodiče a intenzivním nácvikem doma. Děti ke mně chodí jednou za tři týdny, u předškoláků to obvykle trvá desetkrát tři týdny. Ale jsou děti, kterým stačí jen tři návštěvy. U školáků je to rychlejší, protože jsou vývojově dál.
Jak je to u dospělých? Také se setkáváte s tím, že neumí správně držet tužku?
Setkávám, ale většinou už mají to nejhorší školní období za sebou. Často se stává, že řeknou: „To je hrozné, já neumím psát a tužku držím taky špatně“. Nemůžu si vybavit, že by mi někdo z nich řekl, že píše rád a třeba si píše deník... U mnoha rodičů vidím nejistotu, necítí se při psaní dobře. Občas slyším také: „Já jsem psal hrozně, dítě to má po mně...“
Orientační vývoj psaní u dítěte1–2 roky: První pokusy 3–4 roky: Rozvoj kreslení 5–6 let: Příprava na školu 7–8 let: Počátky psaní |
Jak děti ovlivňuje to, že jsou neustále obklopeny počítači, tablety, mobily? Už děti, které chodí do školky, dostanou od rodičů tablet, aby se na něm třeba dívaly na pohádky nebo si hrály hry...
To je právě ono. Když děti nemají zkušenost s používáním pastelek či tužek, těžko se to naučí. Rodiče mi někdy přiznají, že dítě sleduje dvě až tři hodiny denně televizi, hraje si na tabletu, počítači. Těch dětí je dle mých zkušeností 8-10 %, a to jsou jen ty, kdy mi to rodiče v dotazníku přiznávají. Jak by se najednou přihodilo, že bude psát? To není možné.
Ale není to jen u dětí. Plno lidí teď už ani nevezme propisku do ruky... Má vůbec psaní v našich životech ještě význam?
Má obrovský význam. Vždyť psaní je dědictví po našich předcích. Jak dlouho trvalo, než lidé začali kreslit a psát? Díky psaní a řeči se vyvíjel i náš mozek do dnešní podoby, protože tyto činnosti jej stimulují.
Asi před rokem jsem zaznamenala snahy, aby tablety byly v prvních třídách. To není dobře. Dítě potřebuje psát, aby se rozvíjel jeho potenciál, řečový a písemný projev je základ.
Setkala s někým, kdo považuje psaní za ztrátu času a veškeré informace si zapisuje jen na počítači nebo telefonu?
Jistě. Někdo nerad píše rukou a psaním na počítači se tomu může vyhnout. Možná časem přestaneme úplně psát a budeme si posílat jen hlasové zprávy nebo přijdou jiné technologie. Pokud nebudeme rozvíjet a udržovat hrubou a jemnou motoriku v dobré kondici, tyto schopnosti se časem vytratí.
Pokud nebude nikdo v rodině psát rukou, asi to obtížně bude učit své dítě a hlavně to nebude považovat za důležitou dovednost. Možná dítě nebude ani kreslit, protože to je vývojová fáze, která psaní předchází. O co všechno by člověk přišel a co to s námi udělá z pohledu antropologie, neurologie, s naším mozkem a kulturou?
Sama píšete ráda?
Já jsem zastáncem psaní rukou, mám to ráda. Baví mě psát perem s hrotem s barevným inkoustem. Píši si deník-občasník a obě moje děti píšou deníky od útlého věku. Zpočátku byly kreslené, nebo mi informace diktovaly a já jsem je zapisovala. Nikdo je k tomu nenutil. Byly to jen nápady, jak trávit čas a zaznamenávat si důležité věci ze života, lepit fotky, pohledy. Někdy si prohlížíme ty staré a moc se nám to líbí. Děti už mají také tajné deníky, kam mají přístup jen ony. Psát si deník na počítači? Sdílet svůj život na sociálních sítích? Cítíte ten rozdíl?
Co říkáte na písmo Comenia Script?
Je to jedna z forem písma, z praxe v tom nevidím zatím příliš výhodu. U vázaného písma je zachován rytmus v psaní, zatímco z Comenia Scriptu se rytmus vytrácí tím, že jsou to jednotlivá písmena. Přináší to určité potíže při výuce psaní, například děti nevidí, kde končí a začíná nové slovo, slévá se jim to dohromady, i když je to jen dočasné.
Z reakcí rodičů zaznamenávám, že pokud mají možnost, vybírají si spíše vázané písmo. To nebudou umět přečíst ty děti, které se učí Comenia Script. Představte si, že v některých školách, kde učí tento typ tiskacího písma, mají i kroužek psaní vázaného písma.
Jak je to u leváků?
U leváku je vše, co se týká postavení ruky a úchopu stejné jako u praváků. Je tam ale jeden podstatný rozdíl. Pravák pero rukou při psaní táhne, kdežto levák pero tlačí. Je také potřeba, aby levák seděl u uličky, aby nenarážel do souseda praváka. Leváci mají také možnost vybrat si z velkého množství psacích pomůcek, které jsou určené speciálně pro ně.
Máte zkušenost s přeučenými leváky, ještě se taková praktika dělá?
Stále se to děje. Rodič se rozhodne, že psát pravou rukou je pro dítěte lepší a sám mu do ní začne vkládat tužku. V předškolním období je to zcela na vůli rodičů. Dítě se někdy vzepře, ale obvykle podléhá. Je zajímavé, že leváků je více v období předškolním, než poté ve škole. Mnoho dětí, aniž by je někdo přeučil, nakonec stejně píše pravou rukou. Zažila jsem naopak i dítě, které bylo pravák a psalo levou.
Pokud je dítě nuceno psát jinou než dominantní rukou, může mít potíže s plynulostí řeči, může koktat, hůře se vyjadřovat, může být psychicky labilnější. Zkuste si psát svou nedominantní rukou a ucítíte, jak je to pro vás nepřirozené. Mohla byste ji vytrénovat, ale stále to není ta správná.
Jak má vypadat správný úchop tužky?
Špetkový úchop vypadá tak, že ukazováček a palec jsou naproti sobě a tři prsty podkládají tužku. Z hlediska pohybu prstů, který potřebujeme při psaní, je tento úchop neefektivnější. Při psaní máme uvolněnou paži a současně pohybujeme ramenem, loktem, zápěstím a prsty. Vše by mělo být automatické, aby se dítě mohlo soustředit na obsah.
 |
