Podstata je jinde: soud v této extrémně složité otázce uznal, že rodiče mají právo zříci se očkování potomka povinnou hexavakcínou nejen z náboženských důvodů. Mohou se výjimečně odkázat i na svobodu svědomí, byli-li po vakcinaci svědky negativní reakce na látky u předchozího dítěte.
Právě díky očkování se však u nás podařilo vymýtit řadu smrtelných chorob, a naopak každoročně v chudých zemích zbytečně umírá na tetanus 50 tisíc novorozenců. Jakkoli se však může České vakcinologické společnosti jevit rozsudek jako nerozum, přelomovost tkví v tom, že na rozdíl od nynějšího stavu donutí rodiče časem k zodpovědnosti.
I povinné očkování lze odmítnout, rozhodl soud |
Česko coby jediná země v Evropské unii trvá dosud na plošném očkování restriktivně. Ve smyslu, že pouze stát (nikoli rodiče) ví, co je pro děti nejlepší. Ale třeba v Německu je očkování dobrovolné. Lékař rodičům vysvětlí klady a zápory a ti se rozhodnou sami. A není nezajímavé, že proočkovanost dětí sahá u našich sousedů stejně jako v Česku vysoko nad 90 procent. Výhodou je, že rodič si musí sám zjistit, co očkování obnáší, a jsa poučen, v případě problémů ví, na jaké specialisty se obrátit.
Rozsudek naštěstí nevychází vstříc pseudovědeckým názorům hysterických odpůrců vakcinace (a to ani z řad lékařů), že způsobuje autismus a tak dále. A rovněž lze kvitovat, že očkování i po rozhodnutí soudu zůstává povinné a je podmínkou pro přijetí dítěte do školky. V době, kdy se v Evropě počíná mixovat populace závisle na migračních vlnách, nabývá totiž její proočkovanost opět na aktuálnosti.
Rozhodnutí soudu tedy kromě toho, že rodiče vystavuje zodpovědnosti, dává těm, co to vyžadují, v odůvodněných případech pocit svobody, nikoli řízené stádnosti.